Přestat se zdržovat nesmysly aneb Co s kritikou v éře nových médií

Mediálnímu prostoru, a to i kulturnímu, dnes vévodí sociální sítě, videoobsahy, podcasty a na dveře klepe rozšířená a virtuální realita. Je to kabátek, který si brzy mnohá média začnou zkoušet, měli bychom tedy být připravení na další změny. Popravdě, v oblasti divadelní či taneční publicistiky jsme nestačili dohnat ani vývoj, který už proběhl, a obout se do video a audio formátů v té míře, jak to dělají novináři v jiných oborech. Proto mě vždycky udiví, když se na oborových debatách divadelních publicistů či kritiků stále vracíme k obehranému srovnávání tištěných a online médií. V poslední době se mi to stalo už dvakrát – na workshopu Udržitelnost tanečních médií pořádaných Tanečními aktualitami i na panelové diskuzi, kterou svolaly Divadelní noviny v Plzni v polovině září. Stále stejná písnička: Jaké jsou výhody a nevýhody publikování v printu a na internetu? Která forma se vám zdá více seriózní? Rozprava pak obvykle sklouzne k sentimentálnímu povzdychávání nad tím, že papír je papír a jak by to bylo krásné, kdyby byl tisk levnější a čtenáři zase začali kupovat noviny a časopisy. Já vám, přátelé, prozradím tajemství, kterým ušetříte čas: tahle debata je úplně bezpředmětná!