„Tím, že jsem byla mladá, jsem se snažila vyhovět a dělat tu práci dobře, nejlépe jak jsem mohla,“ říká v podcastu Průvodce tancem Tanečních aktualit Anna Benháková. Ta si nevěděla po dokončení Konzervatoře Duncan centre rady, a tak dva roky strávila učením na základních uměleckých školách. Tato dráha jí ale nevyhovovala. Později nastoupila na HAMU a podařilo se jí založit vlastní uměleckou platformu Dočasná Company. Přiznává ale, že život mladého tanečního umělce není jednoduchý. „Když nepočítám zušky, tanec studuju třináct let a je to pro mě prodělečná činnost,“ přiznává.
Jana Bitterová v podcastu nastiňuje různé cesty, jimiž se může mladý umělec vydat, a vysvětluje, s čím může Manuál tanečníka pomoci coby jakýsi rozcestník. „V manuálu zmiňujeme všechny možnosti včetně těch, které se týkají spíše absolventů klasických konzervatoří, kteří směřují do kamenných divadel. V tomto případě se stanou státními zaměstnanci,“ vysvětluje. Legislativně je podle ní tato možnost jednodušší, ale má i své nevýhody.
„Pokud chcete tvořit více samostatně, mít vlastní autorská práva, být flexibilní, těchto výhod budete požívat jako nezávislý umělec,“ říká s tím, že legislativní postavení nezávislého tanečníka je složitější, a proto se mu manuál věnuje podrobněji. V rozhovoru se dotýká i toho, v čem by tvůrcům pomohl tak zvaný status umělce.
