Heydrich, SYNovial – Z festivalového zápisníku – Mime Fest 2015

Heydrich, SYNovial – Z festivalového zápisníku – Mime Fest 2015

Heydrich, SYNovial – Z festivalového zápisníku – Mime Fest 2015

Heydrich Alexeje Byčka vnesl současně s vynikajícím představením Finky Heli Väätäinen do repertoáru festivalu Mime Fest závažný námět, v českém prostředí nadto obecně známý. Pro mimické/fyzické divadlo ovšem téma zcela nezvyklé, jež neslibuje příjemnou zábavu, ale naopak burcuje k hlubšímu zamyšlení. Postava Heydricha je však v inscenaci jen zástupným symbolem. V tomto sólovém mimodramatu vymění „zvrhlý génius“ své mimořádné hudební nadání za iluzi nadčlověčenství a myšlenku absolutní moci. Tento dnešní diktátor, tyran či vůdce si osobuje právo manipulovat s „podlidmi“ – s kýmkoli z publika –, ovládnout svět a zavřít vše živé za ostnatý drát. Heydrichovo chování je vybudováno se zřetelným akcentem na současný civilismus v kontrastech klidného jednání, a naopak vysoce afektivního pohybu. Prudké střihy jednotlivých sekvencí nevysvětlují, jaké pozadí mají extatické pohybové záchvaty postavy, nýbrž jen metaforicky navozují dojem vojenského drilu a spolu s ním také obraz psychicky vykloubené mysli. Výtvarné atributy zachovávají víceméně neutrální styl s výjimkou oblečení, kde rajtky a šle, vysoké holínky, domácí župan, pásek, provaz a drát atp. odkazují symbolicky na fašistický kontext. Byček pracuje nejjednoduššími pohybovými prostředky, ve vypjatých akcích je to zejména armádní gymnastika ve zběsilém rytmu, jindy něžný gestický náznak hry na housle; neváhá využít třeba i prvek víření společenského tance. Vrcholem jeho výkonu je hlavně závěrečný, neobyčejně působivý obraz lidského molocha sedícího před dráty obepínajícími svět. Struktura představení je výrazně členěna dvěma předěly – akcemi, ve kterých se postava obrací k publiku a navazuje s ním bez hrubého násilí kontakt – jednou docela milý formou nečekaného tanečního uchvácení, podruhé psychicky deptá staršího muže nesmyslnými příkazy. V celkovém tvaru jsou tato místa zatím jen situační jádra, která by mohla být ještě více herecky rozpracována, aby byl obraz Heydricha přístupnější. Mohla by přibýt i výraznější vzpomínka, otřesné setkání – ale s tím si Alexej Byček jistě časem poradí. Představení doprovází v souzvuku s proměnami jednotlivých obrazů i vlastním jednáním postavy vynikající houslista Tomáš Brummel (člen SOČR), který svým noblesním ofrakovaným zjevem tvoří na jevišti během celé inscenace lidský a do jisté míry i duchovní protipól Byčkova absolutního nihilisty. Alexej Byček nabídl především pohybově znamenitě ztvárněnou tezi škodlivé manipulace jako prostředku totálního ničení, méně již obraz původce té zkázy. Přestože není v jeho pojetí příliš důležité, kdo Heydrich byl, divadelní postava je především člověkem. Na druhou stranu – v krajině mimického umění je snaha o politické divadlo velkou vzácností. Razantní umělecké gesto odporu Alexeje Byčka vůči světu ovládanému nebezpečnými vůdci má samozřejmě i v dnešní době svůj velký význam – stačí jen domýšlet. Heydrich představuje v dosavadní tvorbě a aktivitách Byčka jasný přelom, porovnáme-li jeho novou premiéru s jeho pantomimickým debutem na námět Exupéryho Malého prince. Po poetickém hledání vlastní tváře a vztahu ke světu je to dnes výraz postoje přemýšlivého mladého umělce, který našel pro své intelektuální úvahy také odpovídající, originální výraz. Umělecky působivá výpověď SYNovial – úspěšné autorské představení Marka Zelinky na Mime Festu 2015 bychom ani nemuseli recenzovat, kdyby nenastal v jeho tvaru tak pozoruhodný posun. Místo tanečníka Martina Talagy vystoupil tentokrát v úloze Zelinkova partnera herecky disponovaný mim Tono Eliáš. A právě tato prostá výměna svědčí svými důsledky mimo jiné o tom, jak může změna umělecké profese zapůsobit nebo i vyvolat odlišnou interpretaci dění na scéně a spolu s ní i vlastní vyznění hry. (Jako by to byl také malý příspěvek do stále opakované diskuse o tom, jaký je rozdíl mezi pantomimou a tancem, pantomimou a činohrou, pantomimou a cirkusem.) Eliášova účast podnítila suverénního Zelinku k posílení komediálních gagů (s cigaretou, pitím piva, svlékáním a oblékáním apod.) a „hejskovských“ rysů svého typu. Oproti němu nabídl Eliáš kontrastní, jemně submisivní postavu. Jejich vzájemná plynulá souhra obohatila i převážně akrobatické výstupy inscenace o životné, komediální i vážné detaily, které se slily ve srozumitelnou dramaturgickou linku. Jejich společné akrobatické zápolení, které je nosným principem inscenace, tak dostalo vnitřní vývoj. Od prvních hravých kontaktů k opravdovému přátelství, k zodpovědnosti za toho druhého, k obětavosti i pohrdání – to vše oba dokázali promítnout do svých pohybových akcí. Od hry původně anoncované „jak muži vnímají svoje tělo“ nabylo představení přes svou zevní akrobatickou podobu hodnoty dramatického procesu. Vyústilo v umělecky působivou výpověď o mezilidských vztazích, jejichž kvalita je onou neviditelnou materií – synovialem umožňujícím hladký průběh pohybu (pevných lidských kloubů). Přestože je označení „nový cirkus“ skloňováno dnes ve všech pádech, je SYNovial jedním z mála představení, které tento termín skutečně naplňují. Psáno festivalového dění 16. a 17. září 2015. Mime Fest Polička.

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červen 2019

Po Út St Čt So Ne
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: