Heydrich, SYNovial – Z festivalového zápisníku – Mime Fest 2015

Heydrich Alexeje Byčka vnesl současně s vynikajícím představením Finky Heli Väätäinen do repertoáru festivalu Mime Fest závažný námět, v českém prostředí nadto obecně známý. Pro mimické/fyzické divadlo ovšem téma zcela nezvyklé, jež neslibuje příjemnou zábavu, ale naopak burcuje k hlubšímu zamyšlení. Postava Heydricha je však v inscenaci jen zástupným symbolem. V tomto sólovém mimodramatu vymění „zvrhlý génius“ své mimořádné hudební nadání za iluzi nadčlověčenství a myšlenku absolutní moci. Tento dnešní diktátor, tyran či vůdce si osobuje právo manipulovat s „podlidmi“ – s kýmkoli z publika –, ovládnout svět a zavřít vše živé za ostnatý drát.

Alexej Byček v inscenaci Heydrich. Foto: Nina Zardalishvili.

Alexej Byček v inscenaci Heydrich. Foto: Nina Zardalishvili.

Heydrichovo chování je vybudováno se zřetelným akcentem na současný civilismus v kontrastech klidného jednání, a naopak vysoce afektivního pohybu. Prudké střihy jednotlivých sekvencí nevysvětlují, jaké pozadí mají extatické pohybové záchvaty postavy, nýbrž jen metaforicky navozují dojem vojenského drilu a spolu s ním také obraz psychicky vykloubené mysli. Výtvarné atributy zachovávají víceméně neutrální styl s výjimkou oblečení, kde rajtky a šle, vysoké holínky, domácí župan, pásek, provaz a drát atp. odkazují symbolicky na fašistický kontext.

Byček pracuje nejjednoduššími pohybovými prostředky, ve vypjatých akcích je to zejména armádní gymnastika ve zběsilém rytmu, jindy něžný gestický náznak hry na housle; neváhá využít třeba i prvek víření společenského tance. Vrcholem jeho výkonu je hlavně závěrečný, neobyčejně působivý obraz lidského molocha sedícího před dráty obepínajícími svět.

Struktura představení je výrazně členěna dvěma předěly – akcemi, ve kterých se postava obrací k publiku a navazuje s ním bez hrubého násilí kontakt – jednou docela milý formou nečekaného tanečního uchvácení, podruhé psychicky deptá staršího muže nesmyslnými příkazy. V celkovém tvaru jsou tato místa zatím jen situační jádra, která by mohla být ještě více herecky rozpracována, aby byl obraz Heydricha přístupnější. Mohla by přibýt i výraznější vzpomínka, otřesné setkání – ale s tím si Alexej Byček jistě časem poradí.

Představení doprovází v souzvuku s proměnami jednotlivých obrazů i vlastním jednáním postavy vynikající houslista Tomáš Brummel (člen SOČR), který svým noblesním ofrakovaným zjevem tvoří na jevišti během celé inscenace lidský a do jisté míry i duchovní protipól Byčkova absolutního nihilisty.

Alexej Byček nabídl především pohybově znamenitě ztvárněnou tezi škodlivé manipulace jako prostředku totálního ničení, méně již obraz původce té zkázy. Přestože není v jeho pojetí příliš důležité, kdo Heydrich byl, divadelní postava je především člověkem. Na druhou stranu – v krajině mimického umění je snaha o politické divadlo velkou vzácností. Razantní umělecké gesto odporu Alexeje Byčka vůči světu ovládanému nebezpečnými vůdci má samozřejmě i v dnešní době svůj velký význam – stačí jen domýšlet.

Heydrich představuje v dosavadní tvorbě a aktivitách Byčka jasný přelom, porovnáme-li jeho novou premiéru s jeho pantomimickým debutem na námět Exupéryho Malého prince. Po poetickém hledání vlastní tváře a vztahu ke světu je to dnes výraz postoje přemýšlivého mladého umělce, který našel pro své intelektuální úvahy také odpovídající, originální výraz. 

Umělecky působivá výpověď SYNovial – úspěšné autorské představení Marka Zelinky na Mime Festu 2015 bychom ani nemuseli recenzovat, kdyby nenastal v jeho tvaru tak pozoruhodný posun. Místo tanečníka Martina Talagy vystoupil tentokrát v úloze Zelinkova partnera herecky disponovaný mim Tono Eliáš. A právě tato prostá výměna svědčí svými důsledky mimo jiné o tom, jak může změna umělecké profese zapůsobit nebo i vyvolat odlišnou interpretaci dění na scéně a spolu s ní i vlastní vyznění hry. (Jako by to byl také malý příspěvek do stále opakované diskuse o tom, jaký je rozdíl mezi pantomimou a tancem, pantomimou a činohrou, pantomimou a cirkusem.)

Synovial je inscenace o mužích. Foto: Nina Zardalishvili.

Eliášova účast podnítila suverénního Zelinku k posílení komediálních gagů (s cigaretou, pitím piva, svlékáním a oblékáním apod.) a „hejskovských“ rysů svého typu. Oproti němu nabídl Eliáš kontrastní, jemně submisivní postavu. Jejich vzájemná plynulá souhra obohatila i převážně akrobatické výstupy inscenace o životné, komediální i vážné detaily, které se slily ve srozumitelnou dramaturgickou linku. Jejich společné akrobatické zápolení, které je nosným principem inscenace, tak dostalo vnitřní vývoj. Od prvních hravých kontaktů k opravdovému přátelství, k zodpovědnosti za toho druhého, k obětavosti i pohrdání – to vše oba dokázali promítnout do svých pohybových akcí. Od hry původně anoncované „jak muži vnímají svoje tělo“ nabylo představení přes svou zevní akrobatickou podobu hodnoty dramatického procesu. Vyústilo v umělecky působivou výpověď o mezilidských vztazích, jejichž kvalita je onou neviditelnou materií – synovialem umožňujícím hladký průběh pohybu (pevných lidských kloubů).

Přestože je označení „nový cirkus“ skloňováno dnes ve všech pádech, je SYNovial jedním z mála představení, které tento termín skutečně naplňují.

Psáno festivalového dění 16. a 17. září 2015. Mime Fest Polička.

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Alexej ByčekHeli VäätäinenMarek ZelinkaTono Eliáš

Polička

Nonverbální divadloNový cirkus

MIME FEST

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

listopad 2020

Po Út St Čt So Ne
26
27
28
29
30
31
1
2 3 4 5
6
7
8
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23 24
25
26
27
28
29
30 1
2
3
4
5
6
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: