Kde je konec Klementajn?

Kde je konec Klementajn?

Kde je konec Klementajn?

Alexej Byček Autor: Alexej Byček
V pondělí 24. listopadu 2014 se v Paláci Akropolis odehrála premiéra představení Konec Klementajn autorského tria Kozubková–Křivánková–Ferenzová, působícího v rámci skupiny Kolonie. Jak inscenace probíhala a kdo je to vlastně Klementajn? Představení začalo „koncertem“ kapely složené z hlavních interpretek Jindřišky Křivánkové a Jany Kozubkové. Své písničky doprovázely pomocí drum-setu, který byl složen ze všelijakých konviček, hrnců, pokliček, vycpaného orla či obrazu C. G. Junga. Celý výstup působil, při velké vážnosti ve výrazu hereček, jako podivné zesměšnění určitých undergroundových či dívčích kapel a divák si sotva mohl dělat nějaké závěry, o co jde. Po zhruba deseti minutách dívky ideu kapely opustily a v poněkud jiných rytmech se objevily připomínajíce členky jakéhosi ženského kultu. V přehnaně líbivých barvách a v doprovodu nově objeveného zvukaře v jelení masce děj pokračoval ezotericky laděnou „terapií“. Její téma bylo, že bychom neměli soudit, že bychom se měli uvolnit, prožít přítomnost a nechat se vést jinými silami. Zde se aktérky poprvé dotkly skutečného tématu představení, které mělo sotva co společného s nějakou Klementajn, totiž manipulace. Manipulace, její variace a projevy od umění po sex, sexismus, erotiku, vztah, disko, obchod, folklor, válku, přátelství či hudbu, to je Konec Klementajn. Autoři intenzivně pracovali s audiovizuálními prvky a je nutné říci, že jak výtvarná složka – scéna, kostýmy a projekce –, tak hudba, z velké části tvořená skupinou Head in Body, záměrně pracují s estetikou líbivosti. Podbízivost těchto složek pomáhá celkovému vyznění, které z větší části upozorňuje na manipulativní praktiky, přítomné snad v každé části našeho života. Myslím, že představení zároveň poukazuje na základní lidské potřeby. Na prožitky určitého transu, které jsou z antických mysterií přenášeny do dnešních technoparty, či na snahu pečovat o duši způsoby nejen psychoanalytickými, ale i ezoterickými a náboženskými. Nejde tedy jen o kritiku, ale o tázání: Čím se necháme ovlivňovat? Do jaké míry je správné se nechat vést, a kdy musíme být naopak obezřetní? Sled obrazů zahrnuje nejrůznější výstupy. Například zákop, kde se jeden voják druhému omlouvá, přitom sám neví za co, až je donucen prosit na kolenou, nechá se zastřelit a ten druhý si o něm stále myslí, že je idiot. Tyto absurdity se mísí s jinými, někdy typickými, ale skvěle zahranými scénami, jako podvedený partner a problémy ve vztahu. Celkový dojem z těchto mnohdy komických situací byl ale téměř útočný. Osobně jsem se cítil, jako kdybych se musel obhajovat za to, co jako člověk dělám, jak myslím, čemu věřím. A toto naplnění divadla smyslem (totiž přiměním diváka reflektovat své hodnoty a přesvědčení) neskončilo u scének a symbolů, ale vygradovalo až do závěrečné „klubové“ party. Poslední scéna skvěle využila vybavení Paláce Akropolis, kde často probíhají koncerty. Světla i hudba žily psychedelickou techno atmosférou a velmi navážno pojaté pohyby, které jinak známe z diskotéky, doprovázel text skutečně nutící se zamyslet nad manipulací, věcmi, kterými se necháme ovlivňovat, a tím, co pro nás znamená vlastní život. Reflexe, jež by se snadno mohla stát parodií, zde lidi přibližovala transu. Autorky se zároveň vysmívaly povrchním trendům, kterými často naplňujeme své potřeby, současně pomocí těchto prostředků samy říkaly, že bychom měli více vnímat, co se s námi a s naším životem děje. Jaký ho chceme. Celkově se o představení dá říci, že se pohybuje na pomezí fyzického, hudebního a činoherního divadla. Autorky se nebojí experimentu a drží zároveň silnou dramaturgickou linku, která, přestože je rozdrobena do série obrazů a diváka často záměrně mate, čas od času doslovně připomene hlavní téma a nasměruje k úvahám a reflexím manipulace. Kam se pak poděla Klementajn? Nemohu říci. Katarze se však dostavila a není podstatné, jaký má inscenace název. Konec Klementajn má konec víc než dobrý. Psáno z premiéry 24. listopadu 2014 v Paláci Akropolis. Konec Klementajn
Režie: Lucie Ferenzová
Hrají: Jindřiška Křivánková a Jana Kozubková
Choreografie: Jindřiška Křivánková
Výprava: Jana Hauskrechtová
Hudba: Head in Body a Jana Kozubková
Produkce: Magda Juránková

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červenec 2019

Po Út St Čt So Ne
1
2
3
4
5
6
7
8 9 10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22 23
24
25
26
27
28
29
30
31
1 2 3 4
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: