Konkurz (Losers Cirque Company). Foto: Miloš Šálek.
Pražská premiéra se konala ve (staro)nové scéně novocirkusového souboru Losers Cirque Company v Divadle Bravo!, která se i přes oficiální otevření na podzim 2020 vlivem pandemie rozjíždí až letos na začátku léta. Produkci zahájil Kirill Yakovlev, který se v tenisovém dresu a raketou rozcvičoval na vrcholový výkon. Atmosféra v sále patřičně zhoustla, když se z tenisového hráče vyklubal zároveň asistent výběrového řízení, který začal aktivně hecovat publikum do účasti na nadcházejícím konkurzu. Jeho přesvědčovací schopnosti se zdály impozantní, v sále se totiž následně zvedlo kolem patnácti dobrovolníků. V půlkruhovém seskupení dostávali postupně různorodé úkoly – zpěv, dokončení rytmu, skupinovou choreografii s tenisáky. Zároveň proběhla notná selekce, až na jevišti zbylo jen osm performerů, kteří byli celou dobu přimíchaní do skupinky diváků.
V užším kole konkurzu se podmínky zpřísňují, tempo se zrychluje a úkoly začínají být náročnější. Kam konkrétně a na jakou pozice se účastníci hlásí, se nikdy nedozvíme. Otázkou je, zda to vědí i oni samotní. Ale co na tom záleží. Je to konkurz, což samo o sobě asociuje nové příležitosti a výzvy, které si v dnešní době nechá ujít málokdo.
Náš asistent Kirill Yakovlev se přemístil do zadní části jeviště, kde se chopil kytary, a zbytek výběrového řízení se tak odehrál (hudebně) pod jeho taktovkou. Verbálně od této chvíle promlouvá hlas umělé inteligence, který rozdává pokyny a hýří plytkými citáty jako z příruček osobního rozvoje. Čas od času se ozve nepříjemný zvuk, jenž poukazuje na nedostatečnost některého z uchazečů. Každý účastník sám za sebe a zároveň s týmem podává stále obtížnější výkon a o létání artistů vzduchem není nouze. Přičemž náročnost netkví pouze v technické stránce, ale i ve vytrvalosti. Představení trvá přibližně 70 minut, což je na novocirkusovou inscenaci nezvykle dlouho (obvykle je to kolem 45 minut).
Čím déle konkurz trvá, tím více vzrůstají pochybnosti účastníků. Postupně si vyslechneme předem nahraný monolog každého jednotlivce. Strach, nejistoty a kritika sebe sama současně doprovází sólový výkon. Do té doby jsme byli svědky týmové práce, jejich sóla by se dala připodobnit k osobnímu pohovoru, který odhalí jinou, mnohdy citlivější stránku. Otázkou je, jak moc jsou tyto zpovědi autobiografické. Jen velmi těžce si lze představit, že tito performeři splňující současnou společenskou normu krásy, hledají nedokonalosti na svém těle či bojují s emoční nestabilitou. Na druhou stranu, proč by takové věci řešit nemohli?
S blížícím se koncem docházejí síly. Všechny prvky párové akrobacie a dvoj až tří stoje, jsou najednou ještě větším rizikem, než tomu bylo v začátku představení. O neuvěřitelně vypracované fyzičce všech zúčastněných není pochyb, ale všechno má své hranice (přes které se ke konci chvílemi pravděpodobně dostáváme). Triky začínají být nejisté a rozklepané, strach o případné zranění značně stoupá. I s tímto rizikem vědomě pracuje režisér projektu Petr Horníček, dramaturg Matěj Randár a choreograf Tomáš Pražák.
Konkurz míří do finále s jednoduchým zadáním v porovnání s předchozími úkoly. Na konečném výsledku se podepíše především vytrvalost. Otázkou zůstává, zda je dosažení vysněného vrcholu skutečně výhra. Pozorování této strastiplné cesty k úspěchu se ale rozhodně k výhře připodobnit dá.
Psáno z premiéry 14. června 2021, Divadlo Bravo!.
Konkurz
Režie: Petr Horníček
Scénář: Matěj Randár, Petr Horníček
Dramaturgie: Matěj Randár
Choreografie: Tomáš Pražák
Hudba: Kirill Yakovlev
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?