V první polovině května navštívil poprvé Českou republiku Státní mužský balet Valerije Michajlovského ze Sankt Petěrburgu. Vystoupení se konala ve velkých městech po celé republice: v Pardubicích, v Ostravě, v Brně, v Plzni. Závěrečné představení se uskutečnilo 16. května v Kongresovém centru Praha.
Reklama na Státní mužský balet byla pompézní. Lákala plakáty a upoutávkami na jedinečnou podívanou, ve které tančí muži atletických postav v mušelínových sukénkách a na špičkách. Soubor měl předvést dokonalou taneční techniku a okouzlující styl. Opak byl pravdou. Sólisté nebyli atletických postav a neměli kromě dvou tanečníků ani slibovanou výšku 180 cm.
První část představení nesla název „Muž...“ v choreografii Andreje Ivanova z USA. Choreografie byla futuristicky pojatá a velice abstraktní. Jednotlivé ukázky měly představit muže, jaký vlastně je, jeho pozitivní i negativní vlastnosti. Ukázky se skládaly z různých rytmů a stylů od tanga až po breakdance. Již v první části představení se ukázaly různé technické nedokonalosti souboru. Skoky tanečníků nebyly ani lehké, ani vysoké, piruety byly nedotočené s nečistým zakončením.
Největší pozornost upoutala ukázka disco stylu; bylo to však spíše efektním zpracováním než tanečními výkony. Jeviště bylo nasvícené ultrafilovým světlem, ve kterém vynikaly bílé kostýmy tanečníků. Chvílemi blikal stroboskop, kterým jsme byli oslněni a nebylo prakticky nic vidět.
Druhá část byla složena z ukázek klasických světových baletů a nesla název „A všechna ta mistrovská díla...“:
Krein, variace Laurencie z baletu “Laurencie” v Ciebukianově choreografii
Dáma a chuligán od Šostakoviče v choreografii Bojarského
Pas de deux z Pugniho baletu Esmeralda v choreografii Petipy
Minkusovo pas de deux z Dona Quijota v choreografii Gorského
Umírající labuť od Saint-Saënse ve Fokinově choreografii.
Tato část představení byla zajímavější. Duety, ve kterých muži tančili ženské party na špičkách, byly dobře herecky ztvárněné. Tanečníci předvedli například dámu odmítající chuligána nebo s mírnou ironií zatančili pas de deux z Dona Quijota, kdy jsme mohli vidět dobré zvedačky nejen partnerky, ale i partnera. Taneční projev však nebyl technicky přesvědčivý, „baletky“ (muži) při fouettés nepropínali nohy, držení rukou bylo nedokonalé a o ladnosti se nedalo mluvit.
Ke konci představení jsme viděli dvě zdařilé ukázky z baletu Esmeralda a Umírající labuť. Taneční podání Esmeraldy bylo cikánsky vášnivé a neotřelé. Večer zakončila Umírající labuť v podání Michajlovského, který byl skvělý a jeho ztvárnění bylo úplně jiné, než ho známe v ženském provedení. Svým tancem předvedl beznaděj labutě a její boj o život.
Státní mužský balet sliboval předvést něco nového a neotřelého. Soubor Michajlovského však očekávání nesplnil, což potvrdil vlažný potlesk diváků, kteří za drahé vstupné očekávali vynikající taneční výkony.
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?