Quilombo aneb Argentinské emoce v Ponci

Quilombo aneb Argentinské emoce v Ponci

Quilombo aneb Argentinské emoce v Ponci

Quilombo prý v překladu z argentinského slangu znamená chaos, bordel a nevěstinec, což někoho může nalákat, někoho naopak odradit. Nový projekt Patricie Porákové, kterou diváci znají ze souboru Farma v jeskyni a mohli ji nedávno vidět v představení Krevety à la Indigo z dílny Spitfire Company, však nepřináší nic takového, a to rozhodně není myšleno jako výtka. Stejně tak buďte připraveni na to, že přirozená asociace – argentinské tango = tanec muže a ženy – je zde částečně narušena. V Quilombu totiž účinkuje jen jedna žena (Patricie Poráková) a tři muži (Leandro Furlan, Matias Facio a Ivo Saint), což nabízí nepřeberné množství kombinací. Představení Quilombo přináší pohled do útrap mužské duše. Vzhledem k tomu, že všichni mužští účinkující jsou rodilí Argentinci, je jejich zpověď prostřednictvím tanga věrohodná a autentická. S jednotlivými kroky odkrývají emoce a pohnutky, vzpomínky a touhy. Patricie Poráková, byť je na jevišti fyzicky neustále přítomna, jako by tu nebyla, jako by byla jenom chvilkovým zhmotněním mužských vizí skrze jejich zasněné pohledy do minulosti. Tuto atmosféru navozuje již úvodní scéna, v níž se ženské tělo přimotává jako břímě či překážka kolem nohou muže, který se snaží neohroženě kráčet vpřed. Po chvíli se situace vymění. Z ní je patrné, že muž nechce na ženu, která mu nenávratně uvízla v mysli, zapomenout. Ta se pak připomíná v různých okamžicích. Zvláště v situaci, kdy muži na milonze tančí netradičně sami, zahleděni pouze do sebe. Tango je předvedeno s rozmanitou dynamikou a odlišným emočním nábojem. Od jemných, intimních, niterných pohybů, scénicky stylizovaných do milostného objetí místo klasického držení, až po doslova rivalský souboj dvou svébytných osobností. Individualitu a schopnost naznačit drobný odpor jako výzvu tomu, kdo v páru vede, mohli diváci pozorovat jak v klasické párové kombinaci, tak i v tanci dvou mužů, kde se role toho, kdo vede, a toho, kdo následuje, dynamicky střídaly. Po technické stránce bylo tango v provedení hlavních protagonistů pastvou pro oči. Náročné variace plné efektních prvků, volcadas, ganchos a různých výkopů, kdy se noha partnerky hbitě mihotala v prostoru, byly provedeny s patřičnou dynamikou a lehkostí. Projekt však měl i slabé momenty. Zcela zbytečné bylo zapojení předem domluvené tanečnice z hlediště, která v porovnání s tanečním umem Patricie Porákové vyzněla, bohužel, jako chudá příbuzná, byť to bylo možná kvůli tomu, že jí její taneční partner Ivo Saint (který také doprovází představení na housle) nedával příliš prostor projevit se. I závěr večera místo gradace vyzněl trochu do prázdna a přišel spíše nečekaně. Přesto je však třeba konstatovat, že se jedná o zdařilý a ojedinělý počin, který nadchne nejen zapřisáhlé milovníky argentinského tanga. Psáno z představení ze 14. října 2013, divadlo Ponec. Quilombo
Koncept a choreografie: Patricie Poráková
Interpretace: Patricie Poráková, Leandro Furlan, Matias Facio, Ivo Saint
Dramaturgie: Krystyna Mogilnicka
Světelný design: Michal Kříž
Zvukový design: Eva Hamouzová
Odborná supervize tanga: Javier Antar
Premiéra: 13. 10. 2013

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červen 2019

Po Út St Čt So Ne
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: