Rusáci? – Příliš mnoho otázek a málo odpovědí

Rusáci? Zdroj: Divadlo Archa.

Rusáci? Zdroj: Divadlo Archa.

Co vám proběhne hlavou, když na ulici, v tramvaji nebo v obchodě zaslechnete ruštinu? Také si někdy říkáte:„Tihle třeba nemají rádi Putina. “nebo „Tihle neschvalují to, co se kdysi stalo.“? Téma česko-ruských vztahů je velmi častým námětem umělecké tvorby. Minulý rok, kdy uplynulo právě padesát let od okupace Československa sovětskými vojsky, byla média všeho druhu, galerie, filmová plátna i divadelní scény vzpomínkami na srpen 68 zaplavena ještě více než obvykle. Vzniklo také dokumentární představení Rusáci?, které se na celou záležitost snaží dívat z druhé strany… nebo snad z té třetí? Jak sami sebe vnímají mladí Rusové, kteří žijí v České republice dnes? Co je sem přivedlo a jak se s komplikovanou historií vyrovnávají?

 

Tanec se zrcadlem

V úvodu přichází na scénu Jana Svobodová, režisérka a zároveň vedle Jana Buriana ml. Jaroslava Hrdličky také autorka projektu. Po celou dobu vystupuje v roli moderátorky a stává se i jakousi mediátorkou, která se snaží napjaté vztahy mezi oběma stranami (v danou chvíli myšleno mezi diváky a účinkujícími) urovnat. Apeluje k zamyšlení a klade otázky, na které Inga Zotova-MikshinaRoman Zotov-Mikshin Marina Sokol občas odpovídají, ale častěji vyprávějí své vlastní příběhy. 

Pár profesionálních tanečníků a mladá studentka Gymnázia Jana Nerudy vyprávějí, častěji slovem než pohybem, co je do Česka přivedlo a jak se tu cítí. Vzpomínají na svou zem, na Rusko, na rodinu a občas vznesou otázku mířenou do publika. Po celou dobu je víc než zřejmé, že jde o velmi upřímnou osobní zpověď, o jejich životní téma. Nemusejí nic hrát, vciťovat se do cizích prožitků. Celé představení je vlastně demonstrací pocitů jich samotných a snad i cestou k částečnému vyrovnání se s traumatem z minulosti.Choreografie je celkově ryze emoční, a nikoliv konkrétní nebo situační. Spíše niterná, pocitově svázaná s hlasitými dechy. Místy dozdobena nápaditou hrou se stíny, nebo zoufalým uhýbáním kuželu světla. 

Kvalitu představení zvedá celá řada dobrých choreografických i scénických nápadů. Například tanec, který začíná zpomaleným vzájemným přibližováním obou tanečníků. V úvodu vypadá spíše na blížící se souboj a postupně se změní v romantický duet. Svobodová v konečné fázi umístí mezi hlavy umělců oboustranné obdélníkové zrcadlo. Tento jednoduchý krok přinese zajímavý efekt a při otáčení to vypadá, jako by muž a žena tančili sami se sebou. 

Příjemným kontrastem k spíše tísnivé choreografii jsou promluvy nejmladší účinkující Mariny Sokol. Je nezatížená minulostí, a tak rozpustile vypráví o svém dětství, o silných ženách v rodině a hrdosti na svůj původ. Pouze se pozastaví nad vzpomínkou na kousavé poznámky české učitelky. 

Je škoda, že v takových chvílích se tvůrci uchylují k argumentaci typu „Ty nemáš rád Rusy? Tak mi řekni, kolik Rusů znáš?“ Argument, který se často aplikuje na různá etnika i společenské skupiny, je v tomto případě tak slabý, že ho není potřeba ani vyslovit. Už vůbec ne v představení, které jinak klade mnohem zajímavější a přínosnější otázky, i když na mnohé z nich se neodpoví. 

 

Živá hudba i nepříjemné zvuky

Hudební doprovod Jana Buriana ml. umělci místy dotvářejí přímo na jevišti pomocí jakéhosi recorderu, který jejich nahrávky zaznamenává a rovnou mixuje. Interpreti se v takových chvílích stávají dýdžeji, kteří vytvářejí hudební režii představení. Melodické tóny střídá disharmonie i zvukový chaos, zejména když se k tónům přidává i mluvené slovo nebo jen dech. Vysloveně nepříjemně znějí rány o zem zapnutým mikrofonem. 

Sice není vždy čitelné, co chtějí tvůrci sdělit, spíše postupně vzniká mozaika symbolů a pocitů, studu, strachu, zmatenosti. Jako v závěru, kdy aktéři otiskují své obličeje do malých zrcadel a ta pak vystavují jako obrázky v galerii. 

Performeři se neobhajují ani se nijak nevyjadřují k historii, spíše se pokouší poukázat na to, že i když minulost už nezmění, mohou nechat jinou, mírumilovnou a upřímnou stopu v přítomnosti. Vzpomínat na historii budeme vždy, ale je správné, že dnes, kdy je tolik zřejmé, jak moc jsou česko-ruské vztahy stále živé, citlivé a bolavé a historie se víc a víc připomíná, dochází k dialogu na poli umění a vznikají projekty jako Rusáci?.

Psáno z reprízy 25. února 2019, Divadlo Archa.

 

Rusáci?
Námět: Jan Burian ml.
Koncept a komentář: Jana Svobodová
Video art: Jaroslav Hrdlička
Účinkující a autoři vlastních textů: Marina Sokol, Inga Zotova-Mikshina, Roman Zotov-Mikshin
Hudba, zvukový design: Jan Burian ml.
Světla: Lukáš Benda
Choreografie: Inga Zotova-Mikshina, Roman Zotov-Mikshin
Dramaturgie: Ondřej Hrab
Premiéra: 21. 08. 2018, Divadlo Archa, Praha

 

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Fotogalerie

Rusáci? Zdroj: Divadlo Archa.

Rusáci? Zdroj: Divadlo Archa.

Rusáci? Zdroj: Divadlo Archa.

Rusáci? Zdroj: Divadlo Archa.

Rusáci? Zdroj: Divadlo Archa.

Rusáci? Zdroj: Divadlo Archa.

Témata článku

Inga Zotova-MikshinaJan Burian ml.Jana SvobodováJaroslav HrdličkaRoman Zotov-MikshinRusáci

Divadlo Archa

Nonverbální divadlo