Senses – Mozaika nálad, barev, dynamiky a cirkusových disciplín

Inzerce

V současné tvorbě můžeme pozorovat potřebu divadelníků reagovat na probíhající události častěji, než tomu bylo před pandemií a válkou na Ukrajině. Komaro není výjimka. Jeho reakcí ale není rozbor současných problémů a jejich komentář. Je to zcela naopak. Cílem je poskytnout divákům silné vjemy, které jim dovolí aspoň na chvilku zapomenout na události, které se odehrávají za zdmi divadla. „Přeji si, aby diváci odcházeli s veselou myslí a plni inspirace. S vírou, že umění a láska představují pozitivní věci, které nás odlišují od zvířat a které máme střežit. Aby diváci spolu s námi oslavili sílu fantazie a představivosti,“ shrnuje své záměry Maksim Komaro.

Inscenaci tvoří devět účinkujících. Kmenoví členové souboru Cirk La Putyka Šárka Fülep Bočková, Adéla Míšková, Helena Nováčková, Michal Boltnar, Daniel Komarov, Jiří Weissmann, Filip Zahradnický a Valentin Verdure během představení vystřídají mnoho rolí v rámci svých krátkých výstupů, které na sebe navzájem navazují jen velmi volně. Dění propojuje a diváky provází vypravěč Jiří Kohout (v alternaci s Adamem Jourou).

Celé představení je do určité míry sázka na jistý úspěch. Všechny scény plynou ve svižném tempu, jsou nápadité a vizuálně zajímavé. Diváci proplouvají mezi vzdušnou a pozemní akrobacií, přes klauniádu, současný tanec, žonglování a skoky na teeterboardu, které tradičně tvoří jakýsi zlatý hřeb večera. Popisovat všechny by nedávalo smysl. Jen dohromady tvoří celek, který diváky vtáhne a umožní na chvilku vydechnout od každodenních starostí.

Přesto bych zde chtěla vyzdvihnout tři scény, jež pro mě osobně nějakým způsobem vybočovaly. Všechny byly naprosto odlišné a nabídly širokou paletu různorodých výstupů. První z nich bylo žonglérské sólo Filipa Zahradnického. Jeho žonglérská technika s kruhy, kreativita a dokonalá práce s gradací čísla si téměř okamžitě získala diváky, kteří odměňovali výstup četným potleskem. Další výrazná scéna vynikala zejména po scénografické stránce: desítky zavěšených černých strapsů nasvětlených jen horním světlem vytvořily temný obraz jakoby z podmořského světa, do jehož útrob lze nakouknout jen velmi letmo. Když se to povedlo, diváci zachytili pohyby tří vzdušných akrobatek, které jako mytické sirény vábily náhodné poutníky. Ve třetí scéně, kterou jsem vybrala (závěrečné), se setkávají všichni performeři. Společně tvoří groteskní výstup z restaurace, ve kterém je zakomponován teeterboard.

Inscenace Senses je mozaikou nálad, dynamiky, barev a cirkusových disciplín. Podobně jako v inscenaci Batacchio je i v tomto novém projektu cítit nostalgie po dávných časech cirkusové magie a triků, doplněná o osobitý humor a gagy.

Epilogem se stala krátká prosba průvodce celého představení Jiřího Kohouta k divákům, aby nepřestávali chodit do divadla, mluvili o představení a celkově zachovávali souboru přízeň. Jatka78 musela jako ostatní divadla reagovat na vzrůstající ceny energií a inflaci a přistoupit ke zdražení vstupného. Zároveň s tím ale zavedla i zvýšenou péči o diváky. Nenápadné gesto – celý soubor nastoupený u východu ze sálu, který divákům osobně poděkuje za návštěvu – pomáhá budovat ještě silnější diváckou základnu. Ta divadlo v době krize snad podpoří. Po všem, co má Cirk La Putyka za sebou – projekty v pandemii, integrace uprchlíků z Ukrajiny atd. – si podporu rozhodně zaslouží.

Psáno z představení 9. prosince 2022, Jatka78.

Senses
Koncept, režie: Maksim Komaro
Scénografie: Juho Rahijärvi
Choreografie: Ilona Jäntti, Šárka Fülep Bočková
Světelný design: Juho Rahijärvi, Jan Mlčoch
Hudba: Jan Balcar
Premiéra: 2. 12. 2022