Variations of Dreams – Zdařilý premiérový večer

Ve Vinohradském divadle se konalo premiérové představení Pražské taneční konzervatoře.

Variations of Dreams. Zdroj: Pražská taneční konzervatoř.

Variations of Dreams. Zdroj: Pražská taneční konzervatoř.

Program zahájila pasáž z klasického baletu Don Quijote – The Dream Scene, který pro potřeby představení adaptovala Michaela Wenzelová a Kryštof Šimek. Svůj um předváděly studentky ze 4. a 8. ročníku v sólových rolích. Hlavní roli Dulciney zvládla s přehledem Sofie Birasová. Představení mělo spád, jednotlivé variace byly barvitě a nápaditě zpracovány. Tanec, pohybující se mezi snem a fantazií, se snažil diváka naladit na romantickou a něžnou strunu. Jen škoda, že se v této choreografii neobjevil Don Quijote, který by scénu oživil.

V další choreografii s názvem Marie od Šimona Kubáně tančily emotivně studentky v čele s Natálií Metodijevou v souladu s hudbou Maxe Richtera na motivy Antonia Vivaldiho. Dojem z tohoto opusu značně pokazilo přehnané množství dýmu, které nejenže dráždilo ke kašli, ale také chvílemi nebylo dobře vidět ani na tanečnice na jevišti. Po přestávce, kdy se mohli diváci nadýchat čerstvého vzduchu, byla uvedena v premiéře choreografie Chaplin od Nicole Löblové, která se inspirovala událostmi 2. světové války. Na zadní část jeviště se promítala ukázka z filmu The Great Dictator, která tvořila dominantu scény a možná až příliš na sebe strhávala pozornost. Charlie Chaplin je totiž jako diktátor dechberoucí díky své dokonalé imitaci Hitlera. Taneční výstup studentek 7. a 8. ročníku připomínal vojenskou přehlídku, neměl až takovou výpovědní sílu a působil až patetickým dojmem.

Titul What if  byl dílem Karolíny Černé a Michala Krejčího z 6. ročníku. Tento mladý talentovaný student vytvořil také projekci a kostýmy. Taneční osazenstvo tvořily studentky z 6. ročníku. Choreografie vypovídala o tom, coby se stalo, kdyby na světě došel signál a  v lidech se začalo probouzet sedm smrtelných hříchů. Každý moment i emoce zde připomínaly jejich proměnlivost. Pýcha přecházela v hněv, nestřídmost v lenost, smilstvo v beznaděj. Tyto a další hříchy nebyly z pohybů tanečníků ovšem vždy patrné, jejich počínání občas působilo monotónně. Choreografie vyznívala poněkud pochmurně až strašidelně. Důležité je však vyzdvihnout projekce podtrhující jednotlivé proměny v choreografii.

Variations of Dreams. Zdroj: Pražská taneční konzervatoř.

Poté následovalo Tiché Svědectví, ve kterém zatančily studentky 7. ročníku. Autorka choreografie Nela Štarková, která je rovněž studentkou 7. ročníku, se snažila dostat pod povrch mezilidských vztahů a traumat. Ale jakých traumat? Jaké chtěla předat divákům poselství? Z choreografie úplně nevyplynulo, jaké sdělení měly tanečnice divákům předat.

Další choreografie Flesh and Bone, v překladu Pot a slzy, opět od Šimona Kubáně, se inspirovala zřejmě stejnojmenným seriálem z roku 2015. Minisérie vyprávěla o tom, že svět baletek není žádný med. K dokonalosti přivedla umělkyně pouze dřina a odříkání pod pevnou rukou vedení taneční školy. Na hudbu Maxe Richtera tančily studentky 5. ročníku, které se předvedly v nejlepším světle. Zapůsobily svým pohybovým umem, ale i hravým a přirozeným výkonem.

Večer završilo dílo Elegiac Dreaming, který Kryštof Šimek věnoval své mamince k svátku matek. Choreografie pojednávala o ženské kráse a zřetelně se do ní promítla inspirace liniemi ženského těla. Vizuálně přitažlivý opus se nesl v romantickém duchu a v neoklasickém stylu. Dojem dokreslovala vybraná melancholická a emotivní hudba Henryka Goreckiho. Elegiac Dreaming zatančily tanečnice převážně z vyšších ročníků, které se předvedly již v předešlých částech. Jejich výkon se vyznačoval profesionalitou a elegantním tanečním vyjádřením.

Představení Pražské taneční konzervatoře s názvem Variations of Dreams zahrnovalo klasický, neoklasický i současný tanec v podání mladých tanečnic studentek. Některé choreografie byly působivé, ale ne všem interpretkám se podařilo myšlenku díla vyjádřit. Uznání však patří organizátorům, především uměleckému vedoucímu konzervatoře Kryštofovi Šimkovi. Spolu se svými kolegy vytvořil zdařilé představení.

 

Psáno z představení 8. května 2022, Divadlo na Vinohradech. 

 

Variations of Dreams:

Don Quijote
Hudba: Ludwig Minkus
Choreografie: Kryštof Šimek a Michaela Wenzelová podle Maria Petipy
Dulcinea: Sofie Birasová
Královna Dryád: Františka Sochorová
Amorek: Nelly Francková
Pas de trois: Barbora Dvořáková, Sára Nováková a Jolana Potužníková
Tančí: studentky 2. - 8. ročníku

Maria
Hudba: Max Richter
Choreografie: Šimon Kubáň
Tančí: Natália Metodijeva a studentky 7. A 8. ročníku

Chaplin
Hudba:  soundtrack z filmu Great Dictator
Choreografie: Nicole Löbl
Tančí: studentky 7. A 8. ročníku

What If
Hudba: Nathan Lanier, 2wei, Gloriae Templum
Choreografie: Michal Krejčí, 6. ročník a Karolína Černá, 6. ročník
Tančí: studentky 6. ročníku

Tiché Svědectví
Hudba: Zack Hamsey
Choreografie: Nela Štarková, 7. ročník
Tančí: studentky 7. ročníku

Flesh and Bone
Hudba: Max Richter
Choreografie: Šimon Kubáň
Tančí: studentky 5. ročníku

Elegiac Dreaming
Hudba: Henryk Gorecki
Choreografie: Kryštof Šimek
Tančí: Barbora Dvořáková, Nela Štarková Františka Sochorová, Nelly Francková, Natalia Metodijeva, Natálie Chaloupková, Sofie Birasová, Sára Nováková a Jolana Potužníková

 

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 15x


Fotogalerie

Flesh and Bone, v překladu Pot a slzy,

Flesh and Bone, v překladu Pot a slzy,

Flesh and Bone, v překladu Pot a slzy,

Flesh and Bone, v překladu Pot a slzy,

Flesh and Bone, v překladu Pot a slzy,

Flesh and Bone, v překladu Pot a slzy,

Variations of Dreams. Zdroj: Pražská taneční konzervatoř.

Variations of Dreams. Zdroj: Pražská taneční konzervatoř.

Variations of Dreams. Zdroj: Pražská taneční konzervatoř.

Variations of Dreams. Zdroj: Pražská taneční konzervatoř.

Variations of Dreams. Zdroj: Pražská taneční konzervatoř.

Variations of Dreams. Zdroj: Pražská taneční konzervatoř.

Variations of Dreams. Zdroj: Pražská taneční konzervatoř.

Variations of Dreams. Zdroj: Pražská taneční konzervatoř.

Variations of Dreams. Zdroj: Pražská taneční konzervatoř.

Variations of Dreams. Zdroj: Pražská taneční konzervatoř.

Variations of Dreams. Zdroj: Pražská taneční konzervatoř.

Variations of Dreams. Zdroj: Pražská taneční konzervatoř.

Témata článku

Tanec

Re: Byla jste tam vůbec?

vložil Jana Novotná

IP: 83.148.17.129
Reaguje na: Re: Byla jste tam vůbec?
Dobrý den, paní Novotná, bohužel jsme nebyli schopni zajistit recenzenty na všechny absolventské koncerty pražských konzervatoří, a proto jsme se rozhodli o nich nepsat. Zároveň debatujeme na smyslem reflektování studentských akcí, tedy i absolventských koncertů, aby to bylo pro všechny strany přínosné. Zdravím vás, J. Bartoš
Děkuji za odpověď, super, když zprostředkujete výsledek debaty o přínosu reflektování studentských akcí a prospěchu pro všechny strany. Ráda si počtu. Mám jako člověk z venku pocit, že většina diskuzí je spíš jakási forma paralelních monologů více či méně agresivně se sebeobhajujících. Je to smutné.
+5 0 ! Odpovědět

Re: Byla jste tam vůbec?

vložil Josef Bartoš

IP: 89.176.120.99
Reaguje na: Re: Byla jste tam vůbec?
Dobrý den, v rámci diskuze dotaz na redakci TA. Absolventský koncert TKHLMP nebudete recenzovat letos vůbec? Má to důvod?
Dobrý den, paní Novotná, bohužel jsme nebyli schopni zajistit recenzenty na všechny absolventské koncerty pražských konzervatoří, a proto jsme se rozhodli o nich nepsat. Zároveň debatujeme na smyslem reflektování studentských akcí, tedy i absolventských koncertů, aby to bylo pro všechny strany přínosné. Zdravím vás, J. Bartoš
+4 0 ! Odpovědět

Re: Byla jste tam vůbec?

vložil Jana Novotná

IP: 89.24.13.161
Reaguje na: Re: Byla jste tam vůbec?
Vážení komentující,
bohužel, k faktickým chybám skutečně došlo, za což patří studentům i organizátorům naše omluva. Faktem ale je, že jsme lidi a lidi dělají chyby. Když jsem nabízel Lence Trubačové, aby tento večer reflektovala, sám jsem jí ho nabízel jako absolventský koncert. A to jsem na konzervatoři i vyučoval a děvčata osobně znám. Chyby se dějí.
Rád bych zde ale vypíchnul jeden důležitý fakt: pokud nemá recenzent k dispozici program s anotací k dílu, skutečně pak může dojít k odlišným interpretacím, než původně autorka choreografie zamýšlela. A myslím, že to není nutně špatně. Sama Monika Štarková ve svých komentářích zmiňovala, že tanec se neprojevuje slovem, což nutně implikuje mnohovrstevnatost významů. Význam pro každého pak může být jiný, zejména pokud nemáte další pomocná vodítka. To je v současném tanci poměrně běžný případ (a zcela záměrně nepíšu problém).
Zcela zásadně bych se ale chtěl ohradit vůči třem výtkám zmíněným v tomto diskuzním vlákně:
1) Považuji za naprosto nemístné navážet se do Lenky Trubačové a jejích pisatelských kvalit. Hodnotit můžete její pisatelský výkon, tedy vzniklou reflexi večera, ale neschovávejte svou kritiku za osobní útoky a výpady tak, aby byly více „vidět“. Považuji to za neférové jednání, odborně se tomu říká argumentační faul.
2) Povinností recenzenta není obcházet divadlo a ptát se přítomných, zda se jim představení líbilo. Neděláme sociologický průzkum, ale reflektujeme viděné. Aktuálně jsem si představil, kdybych tento navrhovaný postup udělal při poslední premiéře Baletu Národního divadla... to by asi vznikl zcela jiný text, pod který bych se ale nikdy sám nepodepsal.
3) Fakt, že autorka nezmiňuje v textu všechno, co se na jevišti událo (odkazuji se nyní na výtku vůči nedostatečné reflexi uvedení Dona Quijota a následný útok, že jich autorka viděla velmi málo – o čemž, vzhledem k jejímu zájmu o balet , opravdu pochybuji), přeci neznamená, že na představení nebyla. Autor má vždy právo vybrat to, co považuje za nejdůležitější a nejpřiléhavější pro vlastní argumentaci. A v tom je síla autorské tvorby, naším úkolem není pořizovat detailní záznamy choreografií. Od toho existují kamery nebo notační systémy, pokud byste chtěli být opravdu přesní.
A závěrem bych se rád vrátil ke komentáři Kryštofa Šimka, protože v něm používá překroucené informace, na nichž staví vlastní argumentaci. Ohledně „obhajoby“ kritiky měl zřejmě na mysli můj poslední sloupek Opovaž se to popsat. Pokud si ale text přečtete pozorně, zjistíte, že se nejedná o obhajobu taneční kritiky jako takové, ale o argumentaci běžně využívaných postupů při psaní. Jedná se tedy o jiné téma, než tvrdí Kryštof Šimek. Buďme, prosím, přesní, když to vyžadujeme po ostatních.
Závěrem se ještě jednou za redakci omlouvám za vzniklé chyby, k nimž v tomto případě došlo. Naší snahou je jim napříště předejít.
J. Bartoš
Dobrý den, v rámci diskuze dotaz na redakci TA. Absolventský koncert TKHLMP nebudete recenzovat letos vůbec? Má to důvod?
+5 0 ! Odpovědět

Re: Byla jste tam vůbec?

vložil Josef Bartoš

IP: 89.176.120.99
Reaguje na: Re: Byla jste tam vůbec?
Velmi trefný příspěvek k diskuzi.
Tyto pochybnosti jsem o autorce textu rovněž uvedla na Facebookových stránkách.

Snad se již nic takového nebude opakovat a recenzistka bude svou kritiku nejlépe směřovat do jiného profesního odvětví.
Vážení komentující,
bohužel, k faktickým chybám skutečně došlo, za což patří studentům i organizátorům naše omluva. Faktem ale je, že jsme lidi a lidi dělají chyby. Když jsem nabízel Lence Trubačové, aby tento večer reflektovala, sám jsem jí ho nabízel jako absolventský koncert. A to jsem na konzervatoři i vyučoval a děvčata osobně znám. Chyby se dějí.
Rád bych zde ale vypíchnul jeden důležitý fakt: pokud nemá recenzent k dispozici program s anotací k dílu, skutečně pak může dojít k odlišným interpretacím, než původně autorka choreografie zamýšlela. A myslím, že to není nutně špatně. Sama Monika Štarková ve svých komentářích zmiňovala, že tanec se neprojevuje slovem, což nutně implikuje mnohovrstevnatost významů. Význam pro každého pak může být jiný, zejména pokud nemáte další pomocná vodítka. To je v současném tanci poměrně běžný případ (a zcela záměrně nepíšu problém).
Zcela zásadně bych se ale chtěl ohradit vůči třem výtkám zmíněným v tomto diskuzním vlákně:
1) Považuji za naprosto nemístné navážet se do Lenky Trubačové a jejích pisatelských kvalit. Hodnotit můžete její pisatelský výkon, tedy vzniklou reflexi večera, ale neschovávejte svou kritiku za osobní útoky a výpady tak, aby byly více „vidět“. Považuji to za neférové jednání, odborně se tomu říká argumentační faul.
2) Povinností recenzenta není obcházet divadlo a ptát se přítomných, zda se jim představení líbilo. Neděláme sociologický průzkum, ale reflektujeme viděné. Aktuálně jsem si představil, kdybych tento navrhovaný postup udělal při poslední premiéře Baletu Národního divadla... to by asi vznikl zcela jiný text, pod který bych se ale nikdy sám nepodepsal.
3) Fakt, že autorka nezmiňuje v textu všechno, co se na jevišti událo (odkazuji se nyní na výtku vůči nedostatečné reflexi uvedení Dona Quijota a následný útok, že jich autorka viděla velmi málo – o čemž, vzhledem k jejímu zájmu o balet , opravdu pochybuji), přeci neznamená, že na představení nebyla. Autor má vždy právo vybrat to, co považuje za nejdůležitější a nejpřiléhavější pro vlastní argumentaci. A v tom je síla autorské tvorby, naším úkolem není pořizovat detailní záznamy choreografií. Od toho existují kamery nebo notační systémy, pokud byste chtěli být opravdu přesní.
A závěrem bych se rád vrátil ke komentáři Kryštofa Šimka, protože v něm používá překroucené informace, na nichž staví vlastní argumentaci. Ohledně „obhajoby“ kritiky měl zřejmě na mysli můj poslední sloupek Opovaž se to popsat. Pokud si ale text přečtete pozorně, zjistíte, že se nejedná o obhajobu taneční kritiky jako takové, ale o argumentaci běžně využívaných postupů při psaní. Jedná se tedy o jiné téma, než tvrdí Kryštof Šimek. Buďme, prosím, přesní, když to vyžadujeme po ostatních.
Závěrem se ještě jednou za redakci omlouvám za vzniklé chyby, k nimž v tomto případě došlo. Naší snahou je jim napříště předejít.
J. Bartoš
+12 0 ! Odpovědět

Re: Byla jste tam vůbec?

vložil Monika Štarková

IP: 37.48.1.11
Reaguje na: Byla jste tam vůbec?
Dobrý den,

Vážená paní Trubačová, velmi mě mrzí, že debata o představení nespočívá v tom, jak se studenti za dva roky mého půdobení posunuli dál, že představení tohoto rázu Pražská taneční konzervatoř nikdy neuvedla, jak studenti, kteří vytvořili choreografii projevili talent a píli, místo toho rozebíráme faktické chyby ve Vašem textu - ostudné!

Nela Štarková vytvořila svou první choreografii, je ji pouze 17 let, zaslouží si větší rozebrání choreografie Tiché svědectví, než s prominutím blábol, který jste spachtila.

Překvapuje mě, že jste ve své recenzi ani nezmínila mnou upravenou choreografii Dona Quijota, dobře asi jiné verze moc neznáte, zaráží mě fakt, že jste nezmínila ani úplně nově přidanou část Pas de trois. Jenom Vám tam chyběla postava Dona Quijota.

Jediné vysvětlení, které pro to mám je, že jste na představení nebyla!
Jinak byste si mnohého všimla a neopsala mnou sestavené věty z Instagramu a facebooku školy.

Co mě ovšem zaráží nejvíc, že tomu není ani měsíc, kdy Josef Bartoš sepsal vcelku zajímavý článek na "ochranu" kritiky, který jste právě teď úplně schodila a dokázala, že máme pravdu ve směřování kritiky na recenzisty.


S pozdravem a úctou,
Kryštof Šimek
Velmi trefný příspěvek k diskuzi.
Tyto pochybnosti jsem o autorce textu rovněž uvedla na Facebookových stránkách.

Snad se již nic takového nebude opakovat a recenzistka bude svou kritiku nejlépe směřovat do jiného profesního odvětví.
+5 -3 ! Odpovědět

Zobrazit další komentáře 11

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: