Za dveřmi 2017 – Variace na cirkus a loutky

Za dveřmi 2017 – Variace na cirkus a loutky

Za dveřmi 2017 – Variace na cirkus a loutky

Termín divadelní prázdniny už dlouhou dobu není tak striktní, jako tomu bývalo dříve. Tedy samozřejmě nadále platí pro divadelní budovy a stálé repertoárové scény, ale právě prázdniny a volnější režim s letním počasím umožňují divadlu snáze proniknout ven a ukázat zájemcům kromě činoherních či muzikálových produkcí jiné a mnohdy i zajímavější (a často synkretické) žánry. Velmi zajímavou událostí se stal festival Za dveřmi, pražský festival pouličního divadla s mezinárodní účastí. Představení, která nabízí, jsou odlišná a rozmanitá. Na jednom místě lze zhlédnout prvky nového cirkusu, o kousek dál baletní vystoupení, hned vedle akrobacii či improvizovanou show anebo se prostě jen připojit k pouličnímu průvodu. Festival se pomalu, ale jistě stává tradicí, příští ročník bude oslavovat první kulaté narozeniny. Letos probíhaly performance na dvou místech, na holešovickém Výstavišti a před galerií Rudolfinum. Mimo tyto prostory se v centru města objevil loutkový průvod divadla V.O.S.A. Theatre, a zahájil tak celý program.   Akrobacie neakrobacie, drezura nedrezura… Poslední festivalový den, 13. července 2017, se konala (mimo jiné) představení Cirkus Charms slovenského Teatro Tatro. Šapitó, balonky, dřevěné lavice, spousta dětí a velká očekávání. Chyběla snad už jen cukrová vata, ale její absence na cirkusové atmosféře vlastně neubrala. Jaké to bylo překvapení, když se diváci po několika minutách dopídili, že nepůjde o show, jakou doposud znali. Hlediště bylo uspořádáno klasicky do půlkruhu a jevištní prostor, který byl vyvýšený a měl obdéníkový tvar (nejednalo se o manéž), z protější strany zasahoval až doprostřed. Odevšad byl dobrý výhled a diváci měli pocit, že jsou blízko veškerému dění. Nejvýraznějšími aktéry byli principál cirkusu, klaun a kolemjdoucí Vertunov, mladík, snažící se opakovaně v jakékoli situaci přesvědčovat principála svým uměním, aby ho přijal za člena souboru. Jeho snaha se postupně stala převažující linkou děje, kterou doplňovaly výstupy akrobatů a herců. Ty byly honosně pojmenovány, principálem velkolepě uváděny, ale hlavně humorně a s nadsázkou předvedeny. Drezura australských zajíců vlastně znamenala drezuru herců ve zvířecích kostýmech, provazochodkyně se na jevišti objevila zamotaná v provaze, z jízdy na koni se stala abstraktní vyjížďka vzduchem a tak podobně. Stejně absurdní byly Vertunovovy dovednosti, principálem zlehčované a ignorované. Klaun neměl v představení moc prostoru, byl spíše nezajímavý, dokázal ale nejmenším divákům vykouzlit úsměvy na rtech a nebránil se interakci s nimi. Dramaturgicky bylo představení zvládnuto dobře. Inspirací se pro Teatro Tatro stala kniha Cirkus Šardam Daniila Charmse. Groteskno a absurditu obsažené v díle se podařilo promítnout do produkce díky cirkusovým gagovým výstupům, které ale ve výsledku nebyly hlavní náplní vystoupení. Vyvstat měly spíše sociální požadavky, například touha začlenit se a její dopad na člověka, vzájemná pomoc. V neposlední řadě šlo o pobavení a snahu zavděčit se dětskému divákovi touto nelehce pojatou formou cirkusového představení. Vyzdvihnout je nutné také výtvarnou podobu produkce, která zahrnovala barevné kostýmy a zdařilé loutky (zejména vodní příšeru v druhé polovině). Herecké výkony celkově působily poměrně unaveně a nepřesvědčivě. Více prostoru měla vedle principála cirkusu také krotitelka australských zajíců a již zmiňovaný Vertunov. Tyto role byly o poznání rozsáhlejší a nabízely více herecké akce. Velkým zklamáním bylo uchopení postavy klauna (nebo jeho herecké ztvárnění) a úplný závěr představení, nad nímž se tyčil velký otazník. Na konci byly všechny postavy znehybněny a odnášeny za oponu. Smysl takového závěru, ke kterému neodkazuje ani podobně laděný začátek či cokoli v průběhu vystoupení, postrádám. Příchody a odchody ze scény působily dosti neohrabeně, jako kdyby herci doposud nehráli a nepracovali s oponou, která je velmi pravděpodobně součástí všech repríz.   Nejsme nakonec všichni jen loutky? Z cirkusového šapitó se diváci mohli přesunout pod širé nebe a zhlédnout představení Trois francouzské Compagnie Une de Plus. Na první pohled zaujala přichystaná scéna z několika hromad slepovaných krabic a z vyvýšené kovové tyčové konstrukce. Z ní se na vrcholu větvilo šest ramen, jež umožňovala otáčivý pohyb a z nichž visely další krabice na různě dlouhých úvazech. Zajímavá byla i hudební složka, byť její tóny zněly spíše disharmonicky a chaoticky, vhodně však doprovázela dění na jevišti. Dva aktéři představovali dvě dřevěné živé loutky. Jedna z nich byla manipulativní, vůdčí povahy a po celou dobu v pohybu na chůdách, druhá mírnější a skromná, ovládaná. Jejich kostýmy byly tvořeny z jednoduché bílé košile a dřevěných krunýřovitých částí ve spojení s černou látkou, aby umožňovaly performerům pohyb (zejména na chůdách) a aby nebyl odkryt ani kousek těla. Přes obličej měli dřevěné neutrální masky bez výrazu, pouze s náznaky nosu a lícních kostí. Představení bylo nonverbální, jazykově bezbariérové a dle mého názoru i interpretačně svobodné, ale z performance byla jasně čitelná témata: zrození, manipulace, (ne)vděk, zrada, láska, smrt. Příjemná byla krátká interakce s divákem, která děj nenásilně posunula dál. Půlhodinová pohybová performance Trois spojovala prvky pantomimy a tance, předala divákům zásadní témata v oblasti lidského koloběhu života a byla odměněna několikanásobným potleskem nadšených diváků.   Psáno z festivalu Za dveřmi, 13. července 2017, Výstaviště Holešovice.     Za dveřmi
Mezinárodní festival pouličního divadla
10.–13. července 2017
  Cirkus Charms
Scénář a režie: Ondrej Spišák
Výtvarná spolupráce: Jakub Šulík
Masky: Martina Blizniak
  Trois
Koncept: Compagnie Une de Plus

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

květen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: