Velmi zajímavou událostí se stal festival Za dveřmi, pražský festival pouličního divadla s mezinárodní účastí. Představení, která nabízí, jsou odlišná a rozmanitá. Na jednom místě lze zhlédnout prvky nového cirkusu, o kousek dál baletní vystoupení, hned vedle akrobacii či improvizovanou show anebo se prostě jen připojit k pouličnímu průvodu. Festival se pomalu, ale jistě stává tradicí, příští ročník bude oslavovat první kulaté narozeniny.
Letos probíhaly performance na dvou místech, na holešovickém Výstavišti a před galerií Rudolfinum. Mimo tyto prostory se v centru města objevil loutkový průvod divadla V.O.S.A. Theatre, a zahájil tak celý program.
Akrobacie neakrobacie, drezura nedrezura…
Poslední festivalový den, 13. července 2017, se konala (mimo jiné) představení Cirkus Charms slovenského Teatro Tatro. Šapitó, balonky, dřevěné lavice, spousta dětí a velká očekávání. Chyběla snad už jen cukrová vata, ale její absence na cirkusové atmosféře vlastně neubrala. Jaké to bylo překvapení, když se diváci po několika minutách dopídili, že nepůjde o show, jakou doposud znali.
Hlediště bylo uspořádáno klasicky do půlkruhu a jevištní prostor, který byl vyvýšený a měl obdéníkový tvar (nejednalo se o manéž), z protější strany zasahoval až doprostřed. Odevšad byl dobrý výhled a diváci měli pocit, že jsou blízko veškerému dění.
Nejvýraznějšími aktéry byli principál cirkusu, klaun a kolemjdoucí Vertunov, mladík, snažící se opakovaně v jakékoli situaci přesvědčovat principála svým uměním, aby ho přijal za člena souboru. Jeho snaha se postupně stala převažující linkou děje, kterou doplňovaly výstupy akrobatů a herců. Ty byly honosně pojmenovány, principálem velkolepě uváděny, ale hlavně humorně a s nadsázkou předvedeny. Drezura australských zajíců vlastně znamenala drezuru herců ve zvířecích kostýmech, provazochodkyně se na jevišti objevila zamotaná v provaze, z jízdy na koni se stala abstraktní vyjížďka vzduchem a tak podobně. Stejně absurdní byly Vertunovovy dovednosti, principálem zlehčované a ignorované. Klaun neměl v představení moc prostoru, byl spíše nezajímavý, dokázal ale nejmenším divákům vykouzlit úsměvy na rtech a nebránil se interakci s nimi.
Dramaturgicky bylo představení zvládnuto dobře. Inspirací se pro Teatro Tatro stala kniha Cirkus Šardam Daniila Charmse. Groteskno a absurditu obsažené v díle se podařilo promítnout do produkce díky cirkusovým gagovým výstupům, které ale ve výsledku nebyly hlavní náplní vystoupení. Vyvstat měly spíše sociální požadavky, například touha začlenit se a její dopad na člověka, vzájemná pomoc. V neposlední řadě šlo o pobavení a snahu zavděčit se dětskému divákovi touto nelehce pojatou formou cirkusového představení. Vyzdvihnout je nutné také výtvarnou podobu produkce, která zahrnovala barevné kostýmy a zdařilé loutky (zejména vodní příšeru v druhé polovině).
Herecké výkony celkově působily poměrně unaveně a nepřesvědčivě. Více prostoru měla vedle principála cirkusu také krotitelka australských zajíců a již zmiňovaný Vertunov. Tyto role byly o poznání rozsáhlejší a nabízely více herecké akce. Velkým zklamáním bylo uchopení postavy klauna (nebo jeho herecké ztvárnění) a úplný závěr představení, nad nímž se tyčil velký otazník. Na konci byly všechny postavy znehybněny a odnášeny za oponu. Smysl takového závěru, ke kterému neodkazuje ani podobně laděný začátek či cokoli v průběhu vystoupení, postrádám. Příchody a odchody ze scény působily dosti neohrabeně, jako kdyby herci doposud nehráli a nepracovali s oponou, která je velmi pravděpodobně součástí všech repríz.
Nejsme nakonec všichni jen loutky?
Z cirkusového šapitó se diváci mohli přesunout pod širé nebe a zhlédnout představení Trois francouzské Compagnie Une de Plus. Na první pohled zaujala přichystaná scéna z několika hromad slepovaných krabic a z vyvýšené kovové tyčové konstrukce. Z ní se na vrcholu větvilo šest ramen, jež umožňovala otáčivý pohyb a z nichž visely další krabice na různě dlouhých úvazech.
Zajímavá byla i hudební složka, byť její tóny zněly spíše disharmonicky a chaoticky, vhodně však doprovázela dění na jevišti. Dva aktéři představovali dvě dřevěné živé loutky. Jedna z nich byla manipulativní, vůdčí povahy a po celou dobu v pohybu na chůdách, druhá mírnější a skromná, ovládaná. Jejich kostýmy byly tvořeny z jednoduché bílé košile a dřevěných krunýřovitých částí ve spojení s černou látkou, aby umožňovaly performerům pohyb (zejména na chůdách) a aby nebyl odkryt ani kousek těla. Přes obličej měli dřevěné neutrální masky bez výrazu, pouze s náznaky nosu a lícních kostí.
Představení bylo nonverbální, jazykově bezbariérové a dle mého názoru i interpretačně svobodné, ale z performance byla jasně čitelná témata: zrození, manipulace, (ne)vděk, zrada, láska, smrt. Příjemná byla krátká interakce s divákem, která děj nenásilně posunula dál.
Půlhodinová pohybová performance Trois spojovala prvky pantomimy a tance, předala divákům zásadní témata v oblasti lidského koloběhu života a byla odměněna několikanásobným potleskem nadšených diváků.
Psáno z festivalu Za dveřmi, 13. července 2017, Výstaviště Holešovice.
Za dveřmi
Mezinárodní festival pouličního divadla
10.–13. července 2017
Cirkus Charms
Scénář a režie: Ondrej Spišák
Výtvarná spolupráce: Jakub Šulík
Masky: Martina Blizniak
Trois
Koncept: Compagnie Une de Plus
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?