Když se sny nesplní

Když se sny nesplní

Když se sny nesplní


Dodnes se některé z nich stydí za neúspěch, pochybují o sobě, o svých schopnostech, nevěří si, a některé dokonce stále nemají chuť k jídlu. Ženy, které v dětství snily o tom, že se stanou baletkami, proto začaly studovat na taneční konzervatoři, ale jejich sen se nesplnil. Tanečnice a choreografka Miřenka Čechová se již opakovaně zaobírá méně líbivými tématy. V představení S/He is Nancy Joe je to otázka změny pohlaví a hledání ztracené identity. V jejím nedávném počinu Faith znázorňuje spolu s tanečnicí Andreou Miltnerovou velmi stinné stránky života baletky, kde nenacházíme pouze očekávaný každodenní dril a fyzickou bolest, ale také psychický zápas s vlastním tělem a až deprimující otupělost takto „vycvičeného“ člověka, který neúnavně opakuje naučené port de bras doprovázené počítáním – one, two, three, four, five, six, seven, eight – až do úplného kolapsu. Intimní dialog s divákem Po poslední repríze představení Faith se uskutečnila 2. října 2014 ve foyer divadla Ponec vernisáž videoinstalace nazvané Byla jsem baletkou. Její autorkou je také Miřenka Čechová, která zde opět odkrývá další nonkonformní téma – ztrátu snu, která se rovná ztrátě přesvědčení, iluzí i rovnováhy a u mnohých i smyslu života. V teskné intimní výpovědi se pětice žen svěřuje s tím, jak těžké bylo se vyrovnat s tak zásadní změnou, která navíc přišla v období jejich dospívání. Některým pomohl alkohol, dalším hladovění nebo jiný způsob sebepoškozování. Každopádně skutečným důvodem jejich počínání byla hluboká bolest způsobená obrovskou ztrátou dětského snu, ve kterém skutečně byly baletkami. Autorka v úvodu vernisáže k tématu mimo jiné řekla: „U většiny žen, které se nestaly tou vytouženou špičkou a odešly v průběhu studia na taneční konzervatoři nebo byly takzvaně ‚odejity‘, skutečně zůstávají velmi hluboké jizvy až do dospělosti. V 90 % jde především o naprostou ztrátu sebedůvěry.“ Nezáleží na tom, jestli je k nástupu na konzervatoř vedla touha po růžové sukýnce a saténových špičkách, nebo přirozená potřeba tančit, tyto ženy čekal tvrdý dopad v podobě ukončení studia a nutnosti najít si jiné budoucí povolání. Záměrem videoinstalace bylo navodit divákovi pocit, že se sám stává součástí niterného dialogu. Nasazením sluchátek a zhlédnutím jednotlivých výpovědí, které se každá zvlášť přehrávaly na samostatných obrazovkách, byli návštěvníci možná poprvé přinuceni podívat se na svět baletu z jiného, mnohem kritičtějšího úhlu.  Zakázaná prsa a zadky Z kratičké jednostránkové synopse víme, že se jednotlivé ženy ze záznamů jmenují Aneta, Lidka, Markéta, Veronika a Barbara. Pokud je neznáme osobně, stejně jako Miřenka Čechová, nevíme, která je která, ale nevadí nám to. Dohromady tvoří obraz člověka, kterého třeba i mnoho let starý neúspěch tíží dodnes. Velikým pojítkem mezi jednotlivými příběhy je problematika nedokonalé postavy. Vzpomínky na to, jak nemyslitelné bylo mít větší než žádná prsa a stejně takový zadek. Na pravidelné vážení během hodin klasického baletu a na každodenní kritický pohled do zrcadla. Přestože jsou to vzpomínky na dávno minulé události, ženy, které je prožily, mají i dnes při svých výpovědích slzy v očích a přítomnému divákovi, schoulenému se sluchátky na uších co nejblíže u monitoru, tak nejednou přeběhne mráz po zádech. Téma pro dokument Ani pro autorku projektu není jednoduché se tématem probírat. Sama taneční konzervatoř sice dostudovala, ale byla poté přesvědčena, že se tanci věnovat nechce. Rozhodla se změnit obor a nastoupit na katedru alternativního a loutkového divadla na DAMU. Je jednoznačně dobře, že nakonec tanec neopustila. Čechová je silnou jevištní osobností, která se nebojí promlouvat skrze své tělo s divákem a ukázat mu i ty nejniternější a bolavé emoce. Její autenticita vychází možná právě z toho, že se jí podařilo vrátit se a naplnit původní prostou potřebu svobodně tančit. Její další vizí je postupně rozšířit projekt Byla jsem baletkou a ukázat, že nejde „jen“ o těchto pět žen. V budoucnu se chystá zaznamenat další desítky příběhů a vytvořit z nich dokument, který bude putovat společně s představením Faith. Tato videoinstalace bude zatím vždy navazovat na zmíněné představení v divadle Ponec. Divák pak možná objeví řadu otázek, například: Jak by tedy měla vypadat ideální taneční průprava, aby tělo osvobozovala a neuvěznila? Není třeba hned najít odpovědi, ale je dobré, že konečně někdo vytvořil podnět k diskusi. Byla jsem baletkou Koncept a režie: Miřenka Čechová Kamera: Chin Yew Úvodní vernisáž: 2. 10. 2014

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: