Ohlédnutí za festivalem Fun Fatale

 Ohlédnutí za festivalem Fun Fatale

Ohlédnutí za festivalem Fun Fatale

Na konci února se mohli diváci přijít zahřát na těle i na duši do KD Mlejn, kde se konal druhý ročník festivalu nového cirkusu Fun Fatale. Jak již sám název napovídá (je slovní hříčkou Femme fatale), festival zaujal právě tím, že na něm vystupovaly pouze ženy. Tento fakt však nemá nic co do činění s tím, jakému publiku byl festival určen. Přiznejme si, který muž by si nechal ujít podívanou na krásné a nadané ženy? Festival odstartoval 28. 2. 2013 slavnostím přípitkem, po němž následovalo úvodní představení Vintage, Women, Variete! Představily se zde německé artistky Anja Gessenhardt, Dafne Delamar a Češka působící v Berlíně Jana Korb. Principálka Paula Busch vzpomínala na to, jaký byl zlatý věk cirkusu, když v manéži zářila ona i její kolegyně, slavné artistky jako Kätchen Brumbach, Lottie Brunn, Luisita Leers a další. Představení inspirované ženskými osobnostmi cirkusového prostředí bylo zajímavým úvodem do historie cirkusu a ukázalo působení žen v tomto zábavním světě. Druhý večer se skládal hned ze tří kusů. Italsko-španělská kombinace Francesca Martello a Gemma Palomar z UnA ViA Company  se v inscenaci Leave it! inspirovaly starověkým příběhem o Lilith, kterou stvořil Bůh stejně jako Adama. Po rozepřích s Adamem je vyhnána z ráje a stává se démonem. Jejich hlavními rekvizitami zde byly čínská tyč a nůž, se kterými je předvedena nápaditá manipulace. Následovalo představení dánské akrobatky a performerky Moy Prescott se sólem Zenith AM/FM, které bylo tragikomedií o lidské samotě, jež nás leckdy dohání k neuvěřitelným kouskům. Energy in harmony francouzské dvojice Pepper-Choc Duo, Isabelle Schuster a Lucie Lepoivre, zase kladlo otázky, jak vyrovnat proudící energie kolem nás tak, aby splynuly v harmonii, čímž byl zakončen tento nabitý večer. Třetí den festivalu začínal odpoledním představením Cirkusu TeTy, které tvoří duo Katka Klusáková a Pavla Rožníčková. Bohužel, inscenace Bedřich by potřebovala rozpracovanější dramaturgii. Kvůli špatnému provedení nevyniklo ani mnoho, nakonec pouze naznačených, fórů. Představení ožilo až v posledních minutách, kdy se „opilá“ interpretka odvázala, začala z plna hrdla zpívat a závěrečné číslo na lanech bylo provedeno s akrobatickou noblesou. Po představení se diváci mohli v klidu zastavit v příjemně zařízeném foyer a zarelaxovat si s živou hudbou ke kávě (Natálie Marešová – klavír), prohrabat se ve Vintage módních kouscích z obchůdku Veroniky Vaculíkové, vypůjčit si stolní hry nebo se nechat namasírovat. Pro děti i dospělé výborný tip na to, jak strávit mrazivé sobotní odpoledne, třeba až do večerního představení The Great d´Amico & Water´s Circus klaunek Lucie N `Duhirahe a Francesci Hyde. Po pětačtyřiceti minutách smíchu jste se mohli těšit na Open stage show, kde se představilo přibližně deset čísel, mezi nimi i Cirkus Mlejn s duem na visuté hrazdě (z inscenace Dynamo). V průběhu festivalu se také uskutečnilo hned několik workshopů, kde jste si za příznivou cenu mohli vyzkoušet cloud swing (prověšené lano), jumping rope (švihadlo) nebo hand to hand (párovou akrobacii). Poslední festivalový den začal opět odpoledním představením, tentokrát V peřinách nad mlejnem, které vytvořilo uskupení Microscop op. V režii Michaely Hadušovské vzniklo poetické a humorné představení pro děti, během kterého se nenudili ani dospělí. Ocenění si zaslouží především výborné herecké výkony, které v mnoha z předchozích inscenací chyběly. Nejsem si však jistá, zda by toto představení mělo být řazeno mezi nový cirkus, protože jsem postrádala využití jakékoliv artistické disciplíny, pokud opomenu několik výskoků a kotrmelců na velké trampolíně. Festival zakončily představení Reality’s Neighbour v podání Kajsa Bohlin a Amanitas fire theatre se svým Cirkus Galaxie NGC 2997. Kajsa Bohlin předvedla neopakovatelnou show, publikum se smálo od začátku do konce. Tato mladá Švédka kombinovala klaunérii s taneční akrobacií a „Cyr“ kolem. Filosovala nad otázkou: „Co je normální a co je skutečné, co můžeme očekávat od života?“ Její artistický, herecký, pohybový i mluvený projev předčil očekávání. Na závěr už stačilo pouze si sednout do tajemně zadýmené místnosti a nechat na sebe působit „Amanitasky“. Tyto podivné postavičky se pohybovaly prostorem v propracovaných kostýmech a maskách, s ohněm, na chůdách nebo kroužily kolem těla s několika obručemi. Škoda, že se představení konalo uvnitř, protože světlo, které přicházelo ze zákulisí, kam si interpretky chodily měnit masky, celý dojem rušilo. Pohybová umění jako tanec, nový cirkus či pantomima si žádají kvalitní light-design, tvořící důležitou složku představení, ale světla během celého festivalu nebyla nijak zajímavě využívána. Je také otázkou, co všechno je možné se světly v takto uzpůsobené hale vykouzlit? Druhý ročník festivalu Fun Fatale představil nejenom práci souborů, ale také workshopy a další doprovodné akce, které dotvořily příjemnou atmosféru celé této události. Festival Fun Fatale: 28. 2. – 3. 3. 2013
Producent: KD Mlejn - Dagmar Roubalová
Dramaturgie: Eliška Brtnická, Stéphanie N'Duhirahe
Foto: Vojtěch Brtnický

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: