Panelová diskuze Writing about Dance – Nové výzvy pro umělce i kritiky

Panelová diskuze Writing about Dance – Nové výzvy pro umělce i kritiky

Úvodním pilířem workshopu, zaměřeného na netradiční a nově vznikající formáty představení a s tím související alternativní způsoby jejich reflexe, byla panelová diskuze vedená taneční a divadelní kritičkou Hild Borchgrevink. Mezi panelistkami se objevila spoluzakladatelka a redaktorka Tanečních aktualit a nově také vedoucí Katedry tance HAMU Lucie Hayashi, umělecká ředitelka MOVE Ostrava, tanečnice a choreografka Jana Ryšlavá, dále pak taneční a divadelní kritička Ka Bradley (UK) a choreografka a performerka Mette Edvardsen (NO).

První část diskuze se zaměřila na situaci a změněnou praxi tanečních festivalů v období pandemie a bezprostředně po ní. Jana Ryšlavá přiblížila způsoby, jakými se organizátoři festivalu MOVE Fest vyrovnali nejen s nejistou situací, která jim finančně i organizačně kladla pod nohy řadu překážek, ale zároveň se ztrátou své domovské scény, dnes již bývalým kulturním centrem Cooltour. Festivalová dramaturgie tak musela počítat se zapojením nových lokací a rovněž kreativně hledat cesty, jak současný tanec, nový cirkus a pohybové divadlo přinést blíže divákům, např. prostřednictvím site-specific představení, debat mezi umělci a návštěvníky či workshopy. Zároveň s tím přišla nutnost posílit a částečně také nově budovat základnu diváků a komunitu zajímající se o nezávislou taneční scénu, která v Ostravě před covidovou pandemií existovala a v rámci které je opět třeba probudit zájem o živé umění a další vývoj v této oblasti.

V následujícím bloku se odbornice na taneční a divadelní kritiku podělily o své zkušenosti s reflexí umění během pandemie – jak o ty negativní, které byly přirozeně následkem nemožnosti setkávat se a navštěvovat živá představení, tak o ty pozitivní, jako jsou právě ony alternativní způsoby psaní a také vyhledávání nových a neotřelých podnětů.

Uznávaná britská autorka Ka Bradley zmínila krátkou epizodu z období přísného lockdownu, kdy se kvůli nedostatku jiných příležitostí rozhodla napsat recenzi na to, co vidí za svým oknem, a zaměřila se na hrající si kočky. Mette Edvardsen navázala se svou iniciativou psaní dopisů, která byla jakýmsi pokračováním jejího projektu „živé knihovny“, v němž se propojili lidé ochotní se potkávat a vzájemně si recitovat úryvky z literárních děl, jako by sami byli jakýmisi chodícími knihami. Společným jmenovatelem těchto pokusů o aktivitu a kreativní řešení v čase pandemie byla nová rovina propojení mezi autorem a čtenářem, potažmo umělcem a divákem. V mnoha případech se jednalo o propojení o to hlubší a intimnější, protože nastalo během přísné izolace, kdy některým lidem zcela chyběl sociální kontakt a každý náznak blízkosti se zdál mnohem cennější. Zároveň se díky omezením otevřely nové pohledy na svět, objevila se nová témata a pozornost se zaměřila na ta dosud přehlížená. Postupný přechod od frustrace a bezvýchodnosti tak bylo možné sledovat na obou stranách – jak na straně těch, kteří živé umění produkují, tak těch, kteří jej přijímají a hodnotí.

Podstatná část diskuze se věnovala také pocitům (nejen) tanečních kritiků při setkávání s novými výzvami, které přinesly digitální záznamy nebo livestreamy představení, neboť tato skutečnost přesunula umělecký zážitek do zcela nové dimenze. Téma, jak a zda vůbec reflektovat rychle se měnící formy, se rozvinulo v posledních minutách diskuze, částečně také jako reakce na otázky účastníků webináře.

Úvodní panelová diskuze poskytla živnou půdu pro nadcházející workshop kritického psaní, který organicky propojil proměněnou dramaturgii a vizi festivalu MOVE a snahu otevřít svět kritické reflexe novým přístupům.

Psáno z online panelové diskuze Writing about Dance (Alternative formats) konané dne 28. září 2021.