Pop Balet Company: Osobnění

Stěžejní byla trilogie Genesis-Boguro-Individuality provázející diváky strastiplnou cestou od „počátku života“, od splynutí ničeho v hmotu, přes setrvání v kolektivitě k vymanění z ní, od stádnosti zpět k individualitě. Dramaturgická linie děl byla vedena nenásilně a ponechala každému jeho svébytnost. „Nejmladší“ Genesis dalo prostor individuálním akcím, zajímavému využití pružných látek-kukel, ale místy bylo možná až příliš stavěné na efekt a odvolávalo k patetičnosti situací, což je obvyklý problém choreografů potýkajících se s tímto tématem. Vadou na kráse byly také kostýmy v podobě celotrikotů v barevnosti od modré přes růžovou k fialové, jejich střih dal sice vyniknout kvalitním pohybům tanečníků a tanečnic, na druhou stranu vymezoval až příliš konkrétní formu, která kontrastovala s abstraktností tématu. Boguro představuje již stmelenou komunitu, která kromě bezpečí na jedince vytváří sílící nátlak na poslušnost a unifikaci. Z choreografického hlediska přibývá sborových unisonových akcí, ve kterých interpreti prokázali značný potenciál. Na tělo nejvíce ušita jim však byla závěrečná část trilogie Individuality, založená na kontrastu jedinců bojujících za svobodu s uniformovanými beztvářnými vojáky. Individualita vítězí, síla choreografie je v duetech a vydařených sborech. Již zde by mohl večer uspokojivě skončit, na programu však následovaly ještě čtyři kratší kusy, které svou odlišností pojetí ukázaly soubor v jiném světle, které mu prozatím jaksi sluší více. Úřední den, který dovolil interpretům i herecké akce, sršel vtipem a odlehčenost tématu nebyla v ničem na škodu. Silnou stránkou byla i hudba Gianluigi Trovesiho, která tvořila hudební doprovod i v choreografii Uccelli. Tam se v úvodu objevil motiv zakuklených tanečnic v pružných látkách. Pas de trois v podání Elišky Mašterové, Nicoly Šafaříkové a Martina Piskoře bohužel nedosahovalo nápaditosti a výraznými momenty děl ostatních, a tak zanechalo v divácích pouze mlhavý opar. Závěr patřil sborovému Eyes on me, kde se tanečníci ve slušivých a nápaditých bělomodrých kostýmech rozloučili v zábavném divertissementu. Slibný večer, který poukázal na vysokou kvalitu tanečníků a na budoucí směřování souboru, v němž narůstají umělecké ambice. Vydat se touto cestou nebude jednoduché, bude  třeba upustit od efektních nánosů a místy až příliš polopatického sdělení, nicméně potenciál a odhodlání tu je, držme tedy palce! Recenze psána ze dne 11. 2. 2009, Salesiánské divadlo

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: