Sny české novocirkusové scény na Letné

Narušení (Cirkus TeTy). Foto: František Ortmann.

Autor Hana Strejčková

Hra se židlemi i nákupním vozíkem

Spletli jste si někdy sen se skutečností? Tato otázka mi vyvstala při sledování prvního veřejného uvedení představení Narušení Cirkusu TeTy v divadelním osvětlení. Původně jde o úvodní repliku ze stejnojmenného filmu s hvězdným obsazením režiséra Jamese Mangolda, jenž skrze klientky psychiatrického sanatoria sleduje pozměněné vnímání reality. Duet Pavly Rožníčkové a Veroniky Smolkové sice příbuznost s filmem přímo nenaznačoval ani se okatě nevztahoval k slavnému divadelnímu kusu Šašek a královna, a přesto asociativně generoval tyto a mnohé další souvislosti. Absurdní rámec, ale také vnitřní (ne)logika obrazů dovolovaly neusilovat o jednoznačnou srozumitelnost, ale naopak nechat se vést a sledovat řetězení akcí. Židle zde byly oporou i důvodem ke konfliktu, k provokaci i uplatnění autority a jen jedna jediná visela v meziprostoru. Kovová konstrukce umožňovala inovativní vzdušné variace, které ve světlem probarveném mlžném oparu vytvářely „snově“ nadreálné okamžiky estetického blaha. Narušení jako by s úctou k absurditě brnkalo na strunu naivity a hravosti, která je a byla TeTám vlastní od tvůrčích začátků před deseti lety.

Sen ve smyslu přání a touhy a na základě inspirace Havlovou básní Vpřed proměnil plzeňský Žongléros Ansámbl v pohybové představení s cirkusovými čísly o konzumním způsobu života. Kvintet performerů, původně především sportovců a lektorů, se pod supervizí Markéty Vacovské a Romana Černíka svou celovečerní inscenací opravdu vpřed posunul. Divadelně konzistentní dílo vedle fyzické dramaturgie pevně držely dva zásadní pilíře – světelná kompozice Jana Huga Hejzlara a živě mixovaná autorská hudba Emy Brabcové. Akce startovala soutěživost, provokace nebo tlak na výkon. Zatímco pro Narušení se typickým objektem stala židle, v představení Vpřed se významotvorně pracovalo s nákupním vozíkem. Plzeňané na jevišti rozprostřeli spotřební svět a jako by na ploše obrovské deskové hry dobývali jednotlivá patra nákupního šílenství. K tomu vedle tanečních sekvencí využívali artistické dovednosti, především pozemní akrobacii, silové a gymnastické prvky. Uvedení Žongléros Ansámbl na Letné příjemně rozčeřilo programový pragocentrismus, ostatně každý závan z regionů je příslibem dalšího rozvoje a provrstvení nového cirkusu do obecného kulturního povědomí.

Vzdušná akrobacie a žonglování

Hotel Laputa byl dalším letenským projektem inspirovaným snem, a to legendou o bájném ostrově v oblacích. AirGym Art Company tentokrát pod režijním vedením Ondřeje Holby a za spolupráce hostujících artistů vystavěla imaginární svět à la klasický kabaret. A bylo to právě vzdušné varieté, v němž se mohla skupina okolo Tomáše Pintéra plně rozvinout v závěsné akrobacii, aniž by výsledek podlamovaly nenaplněné divadelní nároky. Ryze cirkusová show prezentovala vysokou úroveň v „leteckých“ disciplínách. Tandem Pintér–Bartoňová navíc opět naznačil vysoké akrobatické ambice, tentokrát v duetu na hrazdě. Pavlína Podzimková experimentovala s visem a třemi pivními sudy, Martina Illichová pro změnu se šálou a obručí hula hoop. S AirGym Art Company jsme se sice nevydali po stopách Jonathana Swifta a jeho Gulliverových cest, kde se zmínka o zámku v oblacích objevila vůbec poprvé, ani jsme se nepřiblížili k sentimentálně akčnímu animovanému filmu Laputa: Zámek v oblacích režiséra Hajao Mijazakiho, ale už sám název připravil naši fantazii na pohled vzhůru. A s jistotou létat – esteticky procházet vzduchem – to AirGym opravdu umí.

Tak jako Hotel Laputa byl komponovaným pořadem s převažující závěsnou akrobacií a poskytl pohled na diverzitu přístupů k aerialistice, Žonglérská galashow vyzvala k účasti představitele různých forem manipulace s objekty. Tradiční základ položili Bratři v tricku (Adam Jarchovský a Václav Jelínek), jejich již klasické kužely a vzájemně štiplavý humor. Bez nadsázky kouzelník s diabolem a zkušený žonglér Kašpar Klepal se jimi dokonce nechal vyhecovat k balancování na vysoké jednokolce. Další z hostů publikum ohromil zdánlivou jednoduchostí, a to udržením kruhu na čele kolmo k zemi. Německá žonglérka Kathrin Wagner dokázala pozvednout svoje číslo na atraktivní způsob komunikace s publikem. Opět diametrálně rozdílný přístup, etudu s kužely, vyšperkovanou vztahy, příběhem a akrobacií vnesli plzeňští Žongléros Ansámbl. S vyspělou technologií, kašírovanou scénografií a kostýmy jako ze sci-fi počítačové hry přišla skupina Aliatrix, která se koncentruje na světelné show. Vrchol večera patřil Filipovi Zahradnickému, jenž svým kreativním postojem k manipulaci objektů vrací žonglování lesk tradičního cirkusu a vnáší punk do technicistních postupů toho současného.

Program Letní Letné od svého vzniku umně kombinuje novinky i důležitá setkání s legendami. Nezapomíná na pantomimu, na klauny s bohatou historií, na umělce, bez nichž by se další generace pohybového kumštu patrně formovaly jinak. Uskupení jako Bilbo Compagnie nebo jména Martin Sochor, Václav Strasser anebo přímo Ctibor Turba byla a jsou s nonverbální scénou spjata, chce se napsat „odnepaměti“. Tato síň vzpomínek však není galerií zastaveného času, ale jak ukázalo letos uvedené představení Čekání na… Tondy Novotného a Zoji Mikotové, stále se vyvíjející (a nikoliv historicky patetickou) linkou. Jevištní ztichlá krajina se stolem a dvěma židlemi ožívala s gestickou střídmostí a přesvědčivě střízlivou mimikou. Žádný nostalgický balast, ale pepřem nadívaný sentiment vedený groteskním rukopisem a smyslem pro nadsázku. Pantomimické etudy držely úsporné výrazivo, a přesto byla v podtextu cítit energie a napětí, jako když přitahujete uzdu plnokrevníkovi. Čekání na… nabídlo absurdní setkání divákům, kteří nejenže zatoužili po zpomalení uprostřed vřavy, ale i po sestupu do útrob mimu a k obyčejnému člověku v ryzím slova smyslu.

Osmnáctá Letní Letná se po pandemických restrikcích znovu postavila na nohy. Doufejme, že přízvisko Light z roku 2020 už zůstane ve škatulce zkušeností a festival znovu poroste a bude nabízet tu nejširší možnou škálu umění i zábavy.  

Vpřed

Režie: Žongléros Ansámbl
Účinkovali: Jan Brand, Jiří Hlaváč, Jiří Misař, Lucie Misařová, Martina Vaněčková

Hudba: Ema Brabcová
Light design: Jan Hugo Hejzlar
Kostýmní design: Lucie Bartošová
Pohybová supervize: Markéta Vacovská
Divadelní supervize: Roman Černík
Festival Letní Letná, pražská premiéra 15.8.2021

Zoja Mikotová & Tonda Novotný: Čekání na…
Hrají: Zoja Mikotová & Tonda Novotný
Festival Letní Letná, pražská premiéra 19.8.2021

Žonglérská galashow
Účinkující: Adam Jarchovský, Václav Jelínek, Kašpar Klepal, Žongléros Ansámbl, Kathrin Wagner, Aliatrix, Filip Zahradnický. 
Festival Letní Letná, 23. 8. 2021

AirGym Art Company: Hotel Laputa
Režie: Ondřej Holba
Námět a scénář: Jaroslav Dolejší a Bára Bartoňová
Light design: Vojtěch Brtnický
Technika a rigging: Tomáš Pintér
Akrobaté: Bára Bartoňová, Martina Illichová, Adéla Míšková, Pavlína Podzimková, Jaroslav Dolejší, Tomáš Pintér, Tomáš Pražák
Festival Letní Letná, pražská premiéra 25.8.2021

Cirkus TeTy: Narušení
Režie a dramaturgie: Ondřej Holba
Hrají: Pavla Rožníčková, Veronika Smolková
Pohybová supervize: Cécile da Costa
Akrobatická supervize: Stéphanie N'Duhirahe
Light design: Jiří (Pírko) Šmirk
Kostýmy: Daniela Klimešová
Hudební motiv: Roman Zabelov
Výroba židle: Prokop Vondruška.
Festival Letní Letná, pražská „indoor“ premiéra 29.8.2021