Mezi pravidelná květnová představení, která se konají v divadle Ponec, patří večery věnované přehlídce prací studentů choreografie na HAMU. Letos se v rámci prvního z nich představilo šest studentů 2. ročníku. Celý program byl díky tomu velmi pestrý a na druhý ročník i poměrně kvalitní.
Úvodní Dvojzpěv byl inspirován stejnojmennou básní Fráni Šrámka, a to natolik, že samotný tanec se pomalu ztrácel v záplavě veršů. Choreografka a zároveň interpretka Naďa Hrušková vyprávěla o své neopětované lásce. Jednostrannost citů se projevila i v pohybu, tanečník Jiří Flekař zastával spíše roli statisty. Místo zoufalého trhání vlasů zde máme zarývání rukou do hlíny, což příběhu dodávalo na realističnosti. Celkově však choreografie zvolna plynula do ztracena, postrádala jakékoli vyvrcholení a dramaturgické opodstatnění činů aktérů – muž si svlékl tílko, ale proč? Vždyť tanečnice si pohozeného kusu oděvu ani nevšimla.
Trinitas Dany Palátové znázorňovalo tři ženy (Danu Palátovou, Pavlínu Rezkovou a Helenu Šťávovou) na pokraji nervového zhroucení, soudě alespoň podle věčně zmítavého pohybu. Ačkoli byla autorce oporou kniha Hodiny Michaela Cunninghama, její příběh byl vyjádřen natolik abstraktně, že by se dal připodobnit téměř k ledasčemu. Z počátku osamocené, laserem osvětlované ženy se postupně k sobě přibližovaly, odlišné pohybové party se stávaly unisonem, charakter pohybu zůstával bohužel neměnný. Pro zvýšení dojmu bylo dílo naplněno světelnými efekty. Kromě zmíněného laseru i nasvícením, které zdůrazňovalo pouze stuhy, jimiž se tanečnice omotávaly naznačujíce, jak je současný svět či jejich vlastní tělo spoutává. Dana Palátová učinila od svého posledního představení notný krok dopředu, zbývá už jen nespoléhat se tolik na moderní technologie a více naplnit pohyb významem.
Choreografie Palo Kršiaka dodala večeru tajemný a lehce strašidelný nádech především díky hudbě Scotta Walkera. Dílo Calcar ztvárněné tanečníkem Tomášem Červinkou nepostrádalo napětí. Vynikalo zásluhou osobitého pohybového slovníku, naprosté koncentrovanosti akcí a skvělé interpretace.
Oproti tomu choreografie Alžběty Krejčiříkové s názvem Pum-pum jakoukoli pohybovou invenci postrádala. I prvek pružného šátku se zdá být už okoukaným. Tanečnice Šárka Fáberová a Adéla Hurníková se za něj schovávaly, přetahovaly se o něj, házely jej po sobě jako dvě nezbedné školačky, ale to je bohužel málo, zvláště když chybí i jakýkoli pokus o výraz.
Ten rozhodně spolu s humorem nechyběl v Arti-šoku Veroniky Beňové. I zde autorka použila mluveného slova, epizoda s lekcí francouzštiny v podání Michaely Sehýlové se přehoupla do svérázné pohybové interpretace za opakování jednotlivých slovíček. Interpreti (Kateřina Rampáčková, Petr Hudeček a Markéta Vacková) dostali výrazný prostor projevit svou individualitu a předvedli vynikající výkon obohacený slibným hereckým potenciálem.
Na závěr večera se jeviště opět zaplnilo hlínou. V choreografii Kolysanka ji Anna Jirmanová použila jako prostředek k uvědomění si pomíjivosti vlastní existence na sklonku života. Počáteční sólo pro Janu Ryšlavou se rozvinulo v duet se Šárkou Bočkovou, která byla ztělesněním smrti postupně ovládajícím pozemskou ženu. Dynamické, zemité a působivé, a přesto srozumitelné, především díky skvělému výkonu obou tanečnic.
První z večerů HAMU poukázal kromě odlišného přístupu mladých choreografů i na taneční kvality jednotlivých interpretů. Za svůj úspěch vděčí choreografové mimo jiné i Filipovi Šamalíkovi, který se zdařile postaral o světelný design všech představení.
Psáno z představení 10. 5. 2010
Tanec HAMU 2010
reportáže
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?
úhel pohledu -
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?
rozhovory -
Patří těhotenství na jeviště? Martina Hajdyla Lacová přináší časově limitovanou taneční performanci Bodies in Progress
zprávy -
PADEnáct – Když teenageři válí
recenze -
In memoriam Zdenky Kratochvílové
osobnosti
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 39 dny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí
před 41 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 42 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 43 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 57 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 59 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?