Výročí Baletní školy I. V. Psoty v Brně

Žáci Soukromé baletní školy I. V. Psoty před vilou Tugendhat. Uprostřed zleva Ljubov Kvasnicová – Psotová, I. V. Psota, Olga Kvasnicová, r. 1947. Foto: soukr. arch.

Uplynulo již devadesát let od doby, kdy v roce 1929 zřídil mladý šéf Baletu Národního divadla v Brně „školu klasického a baletního umění“. Tak charakterizoval Ivo Váňa Psota (1908–1952) svou vlastní Soukromou baletní školu, jejíž náplní byla výuka „klasického baletu a charakterních tanců“, jak oznamuje informační nabídka z roku 1947. Tato škola pak přežila několik let Psotovy nepřítomnosti v Československu i úskalí bývalého režimu, nepřejícímu soukromým subjektům. Po roce 1948 přešla s názvem Baletní škola Ivo Váni-Psoty v Brně pod správu baletu státního divadla, nynějšího Národního divadla v Brně, kde v této organizační formě působí dodnes.

Psotovy vzory a začátky školy

Byly to bezesporu velké osobnosti baletu – učitelé, kteří inspirovali jedenadvacetiletého tanečníka Psotu k pedagogické činnosti: Achille Viscusi působící v té době v Ostravě, Jaroslav Hladík v Brně, Augustin Berger, šéf Baletu Národního divadla v Praze, Jelizaveta Nikolská, sólistka Baletu Národního divadla v Praze, ale zejména Psotova maminka Anna Psotová, dřívější sólistka baletu mannheimského divadla, která řídila vlastní, velmi úspěšnou baletní školu v Přerově. Zde trávil její syn Ivan své tvořivé dětství.

Od začátku činnosti měnila baletní škola místo svého působiště. Byly to např. prostory budovy bývalé tiskárny deníku Rovnost na Lažanském, nyní Moravském náměstí, vila Tugendhat, studentská menza na Cihlářské ulici č. 21, malý přízemní baletní sál Zemského divadla Na hradbách, současného Mahenova divadla, až posléze zakotvila ve velkém baletním sále administrativní budovy nynějšího Národního divadla v Brně ve Dvořákově ulici č. 11. V poválečných letech, díky svým známostem, dokázal Mistr Psota ve velmi krátké době zařídit rekonstrukci této vybombardované budovy a ve čtvrtém poschodí nechal vybudovat sály a zázemí pro baletní soubor divadla.

Chodit „do baletu k Psotovi“ se v Brně stalo nejen módou, ale také prestižní záležitostí a jakýmsi povznášejícím zájmem dětí od nejmladších let do dospělosti. Na baletním sále cvičilo v každém kurzu nejméně třicet dětí. Pro nedostatek místa u podélných tyčí ve zdech sálu se pro cvičení à la barre používala doplňující volná tyč na stojanech uprostřed sálu, která se dala nejen lehce přesouvat, ale i snadno a důmyslně zvyšovat či snižovat. Školné vybíral od dětí tajemník baletu pan Václav Kokšál, činilo 100 Kčs, po měnové reformě 20 Kčs měsíčně. V letech uměleckého angažmá Mistra Psoty v zahraničí (1932–1936 a 1941–1947) vedla školu jeho sestra, paní Ljubov Kvasnicová-Psotová, a dcera dirigenta Rudolfa Kvasnici, paní Olga Kvasnicová. Od roku 1947, po definitivním návratu Psoty do Československa, vedla Olga Kvasnicová nižší ročníky, zatímco Mistr Psota se ujal vedení nejvyššího, šestého kurzu.

Atmosféra školy po roce 1947

V baletní škole vládla nenásilná kázeň a řád podtržený zevnějškem, v němž byl Mistr Psota v elegantní pracovní bílé košili, černých sedlových kalhotách a měkké černé baletní obuvi pro všechny příkladem a vzorem. Dívky cvičily v krátkých bílých plátěných šatičkách bez rukávů, tzv. študýrkách, s vyšitým křestním jménem na levé straně hrudi, aby je mohli pedagogové při opravách v tak velkém počtu dětí individuálně oslovovat. Každá maminka také ušila bílé plátěné piškoty s tkalouny podle jednotného střihu. Chlapci – a bylo jich mnohem méně než dívek – nosili obligátní plavky a bílé tričko. Při vstupu na baletní sál děti uctivě zdravily společenským pozdravem té doby – „ruku líbám“. Jenže pozdrav zrychlily a zkrátily, takže se často ozývalo jen „kulíbám.“ Mistr Psota se k dětem choval jako k osobnostem a všem onikal. Často nabádal děti k reprezentaci na veřejnosti: chodit rovně, stahovat ramena a vypěstovat si dlouhý krk, aby na ulici každý poznal, že jde tanečnice. Vysokou úroveň školy určovala jemná, přitažlivá osobnost Ivo Váni Psoty, jeho niterná láska k baletnímu umění vyzařující z každého jeho jednání včetně jisté tolerance, jež tak sluší velkým osobnostem.

Profesionalita vedení školy

Výuka pro každé dítě byla rozdělena do šesti kurzů probíhajících vždy po hodině dvakrát týdně, přičemž všechny kurzy pokryla živá a hodnotná hudební korepetice. Celodenní výkon korepetitorky baletního souboru divadla, její vytížení při dopolední zkoušce tehdy ještě bez pomoci magnetofonu a k tomu odpolední korepetice do pozdních večerních hodin v baletní škole, byl obdivuhodný. Svou pokornou odpovědností, nikoli slovy, ale soustředěnou spoluprací s pedagogy zvyšovala paní Zdena Hondlová před dětmi úctu k baletu a autoritu samého Mistra Psoty.

Náplň výuky se nesla v duchu italské baletní školy ovlivněné předvaganovskou ruskou baletní technikou s důrazem na nuance tanečnosti, která neměla spočívat jen v návycích, ale měla být oduševnělá a procítěná. Byla to např. úloha cítění hrudníku v temps-lié par terre při přechodu z pózy croisée devant přes IV. pozici do pózy croisée derrière, vnímání diváka při obratech hlavy v pas de bourrée simple en dehors en tournant či renversé, nebo zdůvodnění nečekané změny směru před nástupem do I. arabesque. Řazení prvků u tyče bylo stejné, jako je známe dnes. Jen změna směru se prováděla způsobem půlobratu na relevé v V. pozici s pažemi ve 3. pozici navazující na dokončené zadání, takže cvičení levou nohou pravým bokem k tyči navazovalo vždy na cvičení pravou nohou levým bokem k tyči bez oddechu.

V nejvyšším, šestém kurzu byly ve cvičení au milieu přenášeny prvky od tyče na volnost v jednodušší formě, následovalo malé adagio nebo temps-lié. Dále malé allegro a prvky velkého allegra po diagonále, jako jeté enterlacé, cabriole, brisé, pas sissonne failli s odvedením a výrazným zadržením spojených dolních končetin vzad a záklonem – jako vrchol hodiny. Mistr se zaměřoval spíše na jednotlivé prvky než na kombinace. Opět v řadách: grand battements jeté za účelem zpevnění zad, preparace pro pirouettes z II. pozice, výuka nových náročných prvků prováděných na místě, jako např. obrat grand fouetté sauté, nebo italské renversé. Pro zklidnění port de bras, znovunabrání sil v podobě závěrečného allegra: 16–32 changements nebo batýrek: royale i entrechat-quatre. Úplný závěr hodiny tvořilo cvičení „měkkých paží“ spolu s Mistrem, na které bezprostředně navazovala malá nebo velká réverence. Když Mistr předeslal „a budeme se modlit“, znamenalo to, že bude následovat velká poklona. Byla krásná: začínala z V. pozice croisée č. 8 – grand rond de jambe par terre en dehors současně s pažemi spojenými jakoby k modlitbě a s port de bras přes 3. pozici do 2. pozice a kleku croisée č. 2 – v kleku pokračovala stylovým předklonem – záklonem a končila v hlubokém předklonu romantické pózy Umírající labutě. Do výuky šestého kurzu bylo zařazováno i cvičení sur les pointés.

Cvičení zadával Mistr Psota v sále na stupínku verbálně a současně je předváděl. Při cvičení à la barre chodil kolem tyčí a napříč sálem, viděl všechny žáky. Přitom dával tiše obecné připomínky, zastavoval se u jednotlivých dětí a opravoval je individuálně. Po ukončení hodiny krátce, jednou větou, cvičení dětí zhodnotil: „Cvičily hezky“ nebo také „Byly jeleni“. Často se pak některé děti kolem něho shlukly a Mistr jim dával návody a rady, jak zvýšit nárt, nebo na dětech v sedu na zemi ukazoval, jak krásně má vypadat překřížená V. pozice ve stoji na špičkách. Děti byly také vedeny ke scénickému chování: nezastiňovat druhého, nevstupovat mu do jeho tanečního prostoru při společném cvičení, umět odcházet z dokončení diagonály apod. Hodina měla tah a švih bez zbytečných prostojů. Mistr nikdy nezvýšil hlas, chodil naprosto připraven a věděl přesně, co žádá. Byl náročný a přísný, ale současně laskavý, chápavý a usměvavý, v očích měl jiskřičky. Získal si nebývalou autoritu násobenou charismatickou, přirozenou noblesou a taktem.

Účinkování žáků školy na veřejnosti

Mistru Psotovi záleželo na prezentaci žáků baletní školy na veřejnosti a po návratu z Ameriky s nimi nastudoval v roce 1948 představení pro školní děti v Městském divadle Reduta. První díl byl věnován ukázce exercicie à la barre dětí z nižších ročníků a sólových vstupů choreografií „ušitých na tělo“ žákům vyšších ročníků z oboru klasického a charakterního tance. Druhou část tvořil jednoaktový balet Sergeje Prokofjeva Péťa a vlk, který Psota nastudoval s profesionálními tanečníky baletu divadla a v němž hlavní roli Péti ztvárnila vynikající sólistka baletu Jiřina Šlezingrová. Pro nejmenší děti baletní školy Mistr vkomponoval do této pohádky kouzelné Svatojánské broučky s tykadly, křidélky a lucerničkou, aniž by narušil libreto. Příležitostně byl se staršími žáky dle popisu nastudován paní Olgou Kvasnicovou sborový tanec Bulba rozvíjející smysl pro pohybové sjednocení a koordinaci. Vybrané děti vystupovaly v baletních inscenacích divadla v rolích Pážat v Labutím jezeře a Spící krasavici. Veselý nástup Princezny Aurory na jeviště v I. jednání zpestřil Mistr Psota tanečním doprovodem tří malých Černoušků, nejšikovnějších dětí baletní školy.

Žáci školy

Z Baletní školy Ivo Váni Psoty vzešla plejáda vynikajících umělců, kteří svými výkony přispěli k rozvoji našeho baletu a získali řadu ocenění či stáli v čele významných institucí: Jiřina Šlezingrová, sólistka, držitelka Ceny Thálie a Ceny města Brna, Mira Figarová, sólistka (jevištní partnerka I. V. Psoty), zakladatelka tanečního oddělení Státní konzervatoře v Brně v roce 1946, držitelka Ceny Thálie, Jiří Nermut, sólista, choreograf a umělecký šéf baletu, držitel Ceny Thálie, Věra Vágnerová, sólistka (hlavní představitelka lyrických rolí), držitelka Ceny Thálie, Olga Pásková, metodička klasického tance a pedagožka, Věra Avratová, sólistka, držitelka Státní ceny, Růžena Elingerová-Asmusová, sólistka, Petra Vévodová-Šprláková, sólistka, Miroslav Kůra, sólista, choreograf a umělecký šéf baletu, Olga Skálová, sólistka, zakladatelka a ředitelka Hudební a taneční školy v Brně, umělecká šéfka baletu, zasloužilá umělkyně, Alexandra Gavriková-Sabovčíková, sólistka, Josef Kubálek, sólista, Karel Janečka, sólista, Karla Broncová-Asmusová, sólistka, Jitka Tázlarová, sólistka, v letech 1993–2013 zřizovatelka a ředitelka Taneční konzervatoře Ivo Váni-Psoty v Praze, Ludmila Richtrová-Skříšovská, pedagožka tance, Richard Böhm, sólista, držitel Ceny Thálie a jiní, mladší žáci, kteří v Baletní škole I. V. Psoty začínali, např. Jana Kosíková-Přibylová, sólistka, držitelka Ceny Philip Morris ČR – Ballet Flower Award a Ceny Thálie, Michal Štípa, sólista, umělecký šéf baletu, držitel Ceny Philip Morris ČR – Ballet Flower Award a dvou Cen Thálie aj.

Baletní škola I. V. Psoty a současnost

V průběhu let nebyl vždy dostatečně chápán vysoce estetický význam pohybové kultury, který výuka baletu přináší spolu s rozvíjením povahových vlastností vůle, vytrvalosti a pracovitosti dětí od útlého věku. V současné době prožívá Baletní škola I. V. Psoty v Brně, díky vedení Baletu NdB, svou renesanci. Zásluhou stávajícího uměleckého šéfa Baletu Mária Radačovského a pedagogů z řad členů a sólistů se baletní škola stala smysluplnou součástí baletního souboru v krásném, uměleckém prostředí. Vybraným žákům jsou svěřovány dětské role v Louskáčkovi, Spící krasavici a Labutím jezeru. Jejich účinkování se stalo neodmyslitelnou součástí těchto i jiných inscenací. Děti baletní školy se setkávají se svými vzory z řad osobností baletu, jejichž vrcholné umělecké výkony vnímají zblízka a oslovuje je jejich naprostá kázeň, soustředěnost, a samy se tak stávají součástí zodpovědně odvedeného představení. Seznamují se i s účinkujícími studenty Taneční konzervatoře Brno, příspěvkové organizace. Přechod nejnadanějších žáků baletní školy ke studiu na taneční konzervatoři se pro ně stává snadnějším. Provázanost spolupráce subjektů baletní školy, taneční konzervatoře a divadla se posouvá do vyšších dimenzí. Všichni žáci Baletní školy I. V. Psoty pak mají možnost každoročně zúročit výsledky své práce a ukázat své dovednosti na jevišti Mahenova divadla, do budoucna se otevírá možnost vystoupení i na půdě Janáčkova divadla. Bohatství úžasných zážitků a okouzlení z baletní školy si zpravidla do života odnášejí všichni, i ti žáci, kteří se baletu věnují pouze zájmově.  

Připojuji se spolu s Tanečními aktualitami ke gratulantům významného výročí Baletní školy I. V. Psoty v Brně s přáním jejího dalšího rozvoje s co největším pochopením a úctou k ušlechtilému baletnímu umění tak, jak si to zaslouží.