Letošní 35. ročník festiválku pantomimy, pohybu a improvizace "Jsem spokojenej aneb..." s podtitulem "Všechno je naruby" začíná již 17. listopadu ve 20 hodin v kině Aero. Proto přinášíme aktuální rozhovor.
Festiválek už má dlouhou tradici. Jak to všechno vzniklo? Byl pro tebe některý z předešlých ročníků opravdu něčím extra?
Festiválek vznikl v roce 1998. V prosinci se konal první mim session v kině Aero. Měl jsem již delší dobu před uvedením nápad, jak založit tradici kypějícího vaudevillu, který se stane pravidelným místem toho nejlepšího z českého mimického světa. Krom toho to byl vztah ke kinu Aeru a Žižkovu. Nechtěl jsem to dělat nikde v centru. Přál jsem si, aby vzniklo místo setkávání všech mimů, herců, komiků a lidí, které tyto žánry přitahují.
Každý festiválek je neopakovatelný, rád vzpomínám na všechny, i když se mi to už po těch 14 letech, co to dělám, docela přelívá. Mám vždy radost, kolik lidí současná pantomima a komedie přitahuje a fandí jí.
Čím je na pražské scéně výjimečný, na co se mohou diváci těšit?
Atmosférou. Na festiválkách vzniká velmi zajímavá a inspirativní nálada, jak pro samotné umělce, tak pro diváky. Je to jak na fotbalovém zápase. Akce je zajímavá také tím, že se tam potkává mnoho mladých herců a mimů se staršími profesionály. Kino Aero a festiválek vytváří jedinečnou energii "setkávání se" po stránce umělecké i té základní a nejdůležitější - lidské. Všichni většinou odchází "spokojeni". Účelem festiválku je vytvořit vibrující, vtipné a kvalitní varieté pro všechny otevřené lidi. Je to takový zdravý koncentrát, jedno velké představení, které trošku improvizovaně překvapuje a převaluje se jak jedna velká vlna. Nejedná se jenom o přehlídku mimů, improvizátorů, klaunů a akrobatů. Celý večer je dramaturgicky připravený, i když struktura programu působí uvolněným dojmem. Právě tato improvizační nálada, dobře poskládaný program a vše spojené forbínami moderátora a režijním dohledem přímo na place spolu dotváří jedno velké představení.
Není to úplně náhodou, i když to náhodou všechno vzniklo. Jako v té písni od Jan Wericha, Jiřího Voskovce a Jaroslava Ježka o životě a náhodě. A právě cylindr, který tvoří můj festiválkovský kostým, patřil právě Jiřímu Voskovcovi.
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?