3 otázky pro... Adama Halaše, principála festiválku "Jsem spokojenej aneb..."

Letošní 35. ročník festiválku pantomimy, pohybu a improvizace "Jsem spokojenej aneb..." s podtitulem "Všechno je naruby" začíná již 17. listopadu ve 20 hodin v kině Aero. Proto přinášíme aktuální rozhovor.

Festiválek už má dlouhou tradici. Jak to všechno vzniklo? Byl pro tebe některý z předešlých ročníků opravdu něčím extra?
Festiválek vznikl v roce 1998. V prosinci se konal první mim session v kině Aero. Měl jsem již delší dobu před uvedením nápad, jak založit tradici kypějícího vaudevillu, který se stane pravidelným místem toho nejlepšího z českého mimického světa. Krom toho to byl vztah ke kinu Aeru a Žižkovu. Nechtěl jsem to dělat nikde v centru. Přál jsem si, aby vzniklo místo setkávání všech mimů, herců, komiků a lidí, které tyto žánry přitahují.
Každý festiválek je neopakovatelný, rád vzpomínám na všechny, i když se mi to už po těch 14 letech, co to dělám, docela přelívá. Mám vždy radost, kolik lidí současná pantomima a komedie přitahuje a fandí jí.

Čím je na pražské scéně výjimečný, na co se mohou diváci těšit?
Atmosférou. Na festiválkách vzniká velmi zajímavá a inspirativní nálada, jak pro samotné umělce, tak pro diváky. Je to jak na fotbalovém zápase. Akce je zajímavá také tím, že se tam potkává mnoho mladých herců a mimů se staršími profesionály. Kino Aero a festiválek vytváří jedinečnou energii "setkávání se" po stránce umělecké i té základní a nejdůležitější - lidské. Všichni většinou odchází "spokojeni". Účelem festiválku je vytvořit vibrující, vtipné a kvalitní varieté pro všechny otevřené lidi. Je to takový zdravý koncentrát, jedno velké představení, které trošku improvizovaně překvapuje a převaluje se jak jedna velká vlna. Nejedná se jenom o přehlídku mimů, improvizátorů, klaunů a akrobatů. Celý večer je dramaturgicky připravený, i když struktura programu působí uvolněným dojmem. Právě tato improvizační nálada, dobře poskládaný program a vše spojené forbínami moderátora a režijním dohledem přímo na place spolu dotváří jedno velké představení.

Večerem provádíš v černém cylindru. Váže se na něj nějaká tradice?
Není to úplně náhodou, i když to náhodou všechno vzniklo. Jako v té písni od Jan Wericha, Jiřího Voskovce a Jaroslava Ježka o životě a náhodě. A právě cylindr, který tvoří můj festiválkovský kostým, patřil právě Jiřímu Voskovcovi.

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: