V Národním divadle tančíte řadu hlavních rolí, je ještě meta, kterou chcete dosáhnout?
Jsem moc rád, že mám možnost si role zatančit (např. Labutí jezero, Šípkovou Růženku, Louskáček, pozn. red.). Když jsem byl během studií na stáži ve Washingtonu DC, primabalerína a pedagožka Suzanne Farrel mi řekla, že nemáme být nejlepšími tanečníky na světě, ale nejlepšími tanečníky, kterými můžeme být. Choreograf Javier Torres, který s námi studoval v Národním divadle Šípkovou Růženku, má přístup k práci podobný, jaký jsem zažil v Americe. Jeho styl práce založený na vysvětlování se mi moc líbil, a to byl asi také důvod, proč si mě vybral pro roli prince do Šípkové Růženky.
3 otázky pro… Adama Zvonaře, sólistu baletu Národního divadla v Praze, 22 let
Co bylo impulsem k tomu, že jste se jako malý začal věnovat baletu?
Dědeček mě brával od útlého dětství na charitativní koncerty do Dolní Lukavice kousek od Plzně. Pak ho napadlo, že by měl vzal na balet, kde se spojuje klasická hudba s pohybem. Šli jsme do Tylova divadla v Plzni na Sněhurku a sedm trpaslíků a to mě tak uchvátilo, že jsem začal chodit od čtyř let do baletní přípravky.
Adam Zvonař. Foto: soukromý archiv AZ.