Co pro vás osobně bylo nejdůležitější událostí uplynulé sezóny ve světě tance obecně (at již u nás nebo v zahraničí) a proč?
Právě se vracím z představení Sideways Rains uvedeného v rámci Tance Praha. Ačkoliv to bylo asi – vedle Vandekeybuse v Arše – asi to nejzajímavější, co jsem letos viděla, žádná bomba stejně nevybuchla. Základní myšlenka celého představení se pro mě vyžila během prvních deseti minut a dál jsem mohla jít domů, zapnout akvarijním rybičkám – které nemám – třeba Stockhausena, a pozorovat je... to je také život. Netvrdím, že jsem viděla vše, co jsem měla. Prostě jsem jen letos neměla štěstí. Kdyby jste se mě zeptali na sezónu předchozí – bylo by to určitě v rámci stejné „akce“ – Tanec Praha – Akram Khan. Ten ve mně bude „žhavit“ asi ještě dlouho... Hovořím pouze o tom, co jsem viděla. O žádné jiné události ve světě tance, která by mě zasáhla, nevím.
3 otázky pro... Alenu Peškovou, choreografku a uměleckou vedoucí Libereckého baletu
Sezóna 2011/2012 je již minulostí, jak byste ji z pozice umělecké vedoucí libereckého baletu zhodnotila? Co při ohlédnutí zpět vnímáte jako největší úspěch a naopak, je něco, co z vašeho pohledu mohlo dopadnout lépe?
Za úspěšnou považuji letošní premiéru tanečního divadla Harald – hvězda se vrací. Věnovanou libereckému rodákovi Haraldu Kreutzbergovi. Umělecky mě toto téma díky mateřské minulo, a tak jsem oslovila pana Daniela Záboje. Nevím, mohu-li mluvit objektivně, ale myslím, že lépe bych to neudělala. Já byla do toho tématu příliš „zažraná“. Dan to pojal více pocitově, a to Haraldovi sluší. Dále pak za úspěch považuji libereckou Událost sezóny. Pozvali jsme tanečníky 420PEOPLE – Václava Kuneše a Natašu Novotnou, a tak byla v Liberci vůbec poprvé uvedena choreografie Jiřího Kyliána. My jako Liberecký balet jsme pak přispěli také svou „troškou do mlýna“. Zdržovali jsme začátek představení. Lidé stáli stále u kasy. A to je opravdu hezký pocit... A nakonec to, že jsme dostali od Tanečního sdružení cenu za nejlepší kolektivní výkon v inscenaci Periferie, považuji také za úspěch. A co mohlo dopadnout lépe? Všechno. Nepodařilo se mi najít v rámci provozu divadla dostatek času a klidu na práci se souborem na detailech, technice, pocitech... na přizvání nových pedagogů... Neříkám, že je to na výsledku vidět. Tanečníci jsou převážně, převážně ! vyspělí jedinci, vědí co jim sluší, ale já krom toho, že mám vanu plnou fialek, mám také hlavu plnou ideálů. A když je pak nevidím v reálu, tak se vztekám...
