3 otázky pro... Alenu Peškovou, choreografku a uměleckou vedoucí Libereckého baletu
Sezóna 2011/2012 je již minulostí, jak byste ji z pozice umělecké vedoucí libereckého baletu zhodnotila? Co při ohlédnutí zpět vnímáte jako největší úspěch a naopak, je něco, co z vašeho pohledu mohlo dopadnout lépe?
Za úspěšnou považuji letošní premiéru tanečního divadla Harald – hvězda se vrací. Věnovanou libereckému rodákovi Haraldu Kreutzbergovi. Umělecky mě toto téma díky mateřské minulo, a tak jsem oslovila pana Daniela Záboje. Nevím, mohu-li mluvit objektivně, ale myslím, že lépe bych to neudělala. Já byla do toho tématu příliš „zažraná“. Dan to pojal více pocitově, a to Haraldovi sluší. Dále pak za úspěch považuji libereckou Událost sezóny. Pozvali jsme tanečníky 420PEOPLE – Václava Kuneše a Natašu Novotnou, a tak byla v Liberci vůbec poprvé uvedena choreografie Jiřího Kyliána. My jako Liberecký balet jsme pak přispěli také svou „troškou do mlýna“. Zdržovali jsme začátek představení. Lidé stáli stále u kasy. A to je opravdu hezký pocit...
A nakonec to, že jsme dostali od Tanečního sdružení cenu za nejlepší kolektivní výkon v inscenaci Periferie, považuji také za úspěch.
A co mohlo dopadnout lépe? Všechno. Nepodařilo se mi najít v rámci provozu divadla dostatek času a klidu na práci se souborem na detailech, technice, pocitech... na přizvání nových pedagogů... Neříkám, že je to na výsledku vidět. Tanečníci jsou převážně, převážně ! vyspělí jedinci, vědí co jim sluší, ale já krom toho, že mám vanu plnou fialek, mám také hlavu plnou ideálů. A když je pak nevidím v reálu, tak se vztekám...
Co pro vás osobně bylo nejdůležitější událostí uplynulé sezóny ve světě tance obecně (at již u nás nebo v zahraničí) a proč?
Právě se vracím z představení Sideways Rains uvedeného v rámci Tance Praha. Ačkoliv to bylo asi – vedle Vandekeybuse v Arše – asi to nejzajímavější, co jsem letos viděla, žádná bomba stejně nevybuchla. Základní myšlenka celého představení se pro mě vyžila během prvních deseti minut a dál jsem mohla jít domů, zapnout akvarijním rybičkám – které nemám – třeba Stockhausena, a pozorovat je... to je také život. Netvrdím, že jsem viděla vše, co jsem měla. Prostě jsem jen letos neměla štěstí. Kdyby jste se mě zeptali na sezónu předchozí – bylo by to určitě v rámci stejné „akce“ – Tanec Praha – Akram Khan. Ten ve mně bude „žhavit“ asi ještě dlouho... Hovořím pouze o tom, co jsem viděla. O žádné jiné události ve světě tance, která by mě zasáhla, nevím.
Můžete nám prozradit, jaké premiéry váš soubor chystá svým divákům v příští sezoně a proč by si je divák neměl nechat ujít?
Na podzim budu dělat v Liberci Louskáčka – ani zdaleka nepůjde o „klasiku“... se čtrnácti lidmi na jevišti...? Je to spíše hra na Louskáčka. Také má podtitul – "sen dítěte našeho věku". Odehrává se v současnosti. Strýček Drosselmeyer je zároveň Moderátorem Klářiných snů – spolupracuje s námi herec pan Dianiška. Klára je opravdu snílek. Má radost, když pod stromem nachází dřevěnou hračku, zatímco její vrstevníci se radují z notebooků, mobilů a „empétrojek“. Klářini rodiče pak dostávají novou plazmovou televizi. Když Klára usíná, má moc všechny ty negativní zprávy z celého světa, které na ní rodiče sledují, proměnit v kouzelné tance národů. A tak z obrovské „plazmy“ s projekcemi vystupují živí tanečníci a Klára sama se stává opravdovou balerínou Marií a tančí se svým Louskáčkem - teď opravdu „klasické“ – pas de deux.
Na jaro jsem opět přizvala Daniela Záboje. Liberecké divadlo slaví výročí, a tak se premiéra vztahuje přímo k Liberci. Nese název Liberec – Forum. A děj se odehrává v jednom libereckém obchodním centru. Co se tam vše může stát během jednoho dne a noci? S tímto centrem bychom chtěli navázat bližší spolupráci a uspořádat tam jakési performance jako upoutávky na představení.
Ráda bych také pokud možno každou sezónu dávala příležitost tanečníkům ze souboru, kteří mají choreografické ambice. Proto máme ještě červnovou premiéru na Malém divadle. V tomto případě to bude Marika Hanousková a Veronika Fišerová, které se ujmou režie a choreografie. Já budu pouze supervize. Půjde nejspíše o tanečně zpracované horory a detektivní příběhy z Liberce a okolí... možná spolupráce s místními hudebníky?... asi dost “alterna“.
foto: www.alenapeskova.cz
Jaroslav Slavický
Děkuji za vzpomínku na pana prof. Karla Lukšíka. Patřil jsem mezi jeho první žáky na tanečním oddělení Pražské…Karel Lukšík – Noblesa v životě i na jevišti