Co pro vás osobně bylo nejdůležitější událostí uplynulé sezóny ve světě tance obecně (ať již u nás nebo v zahraničí) a proč?
Myslím, že velkou událostí je vystoupení bratří Bubeníčků, které proběhlo teď na začátku léta, protože jsou to umělci, kteří nám dělají dobré jméno ve světě jako interpreti i inscenátoři. Bylo by dobře, kdyby si naše publikum mohlo dopřát víc jejich vystoupení v České republice. V nové sezóně, ale ještě v tomto roce, bude velkou událostí mezinárodní baletní soutěž, která se tentokrát nebude konat v Brně, ale v Praze.
Ještě se zmíním o jedné. Pro mě osobně je největší událostí, že po dlouholetých peripetiích letos rada města Plzně schválila výstavbu nového divadla, to bych rád vyzdvihl právě v této době, kdy se divadla slučují, probíhají restrukturalizace nebo se dokonce ruší. Pokládám to za obrovský kulturní krok, vůbec i v rámci historického kontextu do budoucnosti.
3 otázky pro... Jiřího Pokorného, uměleckého šéfa baletu DJKT v Plzni
Jak byste z pozice šéfa plzeňského baletu zhodnotil uplynulou sezónu 2011/2012? Co při ohlédnutí zpět vnímáte jako největší úspěch a naopak, je něco, co z vašeho pohledu mohlo dopadnout lépe?
Za úspěch považuji především to, že jsme v uplynulé sezóně svěřili premiéry do rukou choreografů, kteří se ještě v Plzni nepředstavili. Jednak to bylo pozvání Yeleny Pankové, primabaleríny Mariinského divadla a Bavorského státního baletu v Mnichově, která se nyní po celém světě věnuje inscenování mírně upravených verzí klasických baletů, u nás to byla Raymonda. Za další úspěch považuji i to, že byla druhá naše premiéra, Sen noci svatojánské, svěřena mladému choreografovi přímo ze souboru, Richardu Ševčíkovi. Mladých choreografů, kteří by se pouštěli do inscenování celovečerních baletů je u nás bohužel málo. Jinak měl v uplynulé sezóně soubor i nejvíc premiér v ostatních inscenacích Divadla J. K. Tyla, například v opeře Kníže Igor. Co by mohlo být lepší? Určitě jedna věc závislá na rozpočtu, a to lepší finanční ohodnocení tanečníků.
