Česká taneční platforma: Několik otázek pro Andreu Miltnerovou

Hana Galiová Autor: Hana Galiová
Andrea Miltnerová vystupuje na České taneční platformě podruhé za sebou. Letos s novým projektem Flashback. To je název, pod kterým si každý představí něco jiného, většinou nějakou osobní vzpomínku či zážitek. Zeptali jsme se, jak se dá téma flashbacku zpracovat do tanečního a pohybového světa, a také, v souvislosti s mottem letošní České taneční platformy, jaký význam má dvacet let pro vývoj projevu tanečnice. V tomto roce opět vystoupíte na České taneční platformě, tentokrát se sólo projektem Flashback. Loni jste hovořila v našem rozhovoru o začátcích práce na novém projektu a doufala jste, že spolupráce s Janem Komárkem a Rainerem Wiensem bude skutečná souhra. Naplnilo se vaše očekávání? Jaký byl proces vzniku? 
Spolupráce byla skvělá. Oba mají bohatou zkušenost s autorskou tvorbou a umí spolupracovat – vzájemně si dát prostor pro fantazii (pracovali spolu již dříve v kanadském Torontě), dokázali velmi otevřeně diskutovat o práci, dávat konstruktivní kritiku a všeobecně mě hodně podpořili.

Flashback – paměť, prolínání v čase, průniky do minulosti, přítomnosti, snad i budoucnosti. Jak se toto téma dá zpracovat do tance a pohybu a co vás k jeho volbě vedlo?
Věděla jsem, že jsem se chtěla vrátit k jedné z mých vášní – baroknímu tanci a baroknímu jevištnímu umění. Vždy mě fascinovala barokní gestika, která má své kořeny v starověkém řeckém řečnickém umění (zde „paměť“ jde opravdu hluboko do minulosti) a je sama o sobě choreografií. Vybrala jsem pouze několik gest a intenzivně jsem na nich pracovala. Chtěla jsem zjistit, kam až mě zavede takto čistá pohybová forma. Rozhodla jsem se docílit toho, aby pohyb byl výmluvný sám o sobě. Výsledkem byla cesta zpátky do minulosti a paradoxně i do budoucnosti. Tyto pocity jsem alespoň zažívala při zkoumání paměti svého vlastního těla… Jedná se tedy o hledání specifického pohybového jazyka, který je výmluvný svou fyzičností/tělesností a zároveň se stává hledáním sama sebe – přirozený důsledek například toho, když člověk přijde o oba rodiče. Představení je také hodně o toku času a křehkosti osamoceného těla v prostoru.
 
Často pracujete s prvkem opakování a variacemi na jeden typ pohybu… Čím je to pro vás zajímavé? 
Je to dáno tématem – již zmiňovaný návrat k paměti těla a paměti vůbec, kam se často vrací stejné věci. Jedná se o opakování, mutace, vývoj a transformaci mnoha různých „typů“ pohybů. Snažím se najít skutečnou esenci pohybu, nalézt pohybový jazyk, který je expresivní sám o sobě bez přidávání emocí a dramatičnosti. Mé tělo se stává pouze nástrojem, skrze který plyne pohybová řeč osvobozená od egoistické potřeby cosi vyjadřovat. „The song sings the bird.“

Když mluvíme o čase a různých pohledech na něj, dovolím si ještě jedno ohlédnutí do minulosti. Loni v květnu jste vystoupila na festivalu Spring Forward ve švýcarském Curychu. Jak festival hodnotíte, co vám účast na něm přinesla? 
To, že mé sólové představení Tanec magnetické balerínky bylo vybráno evropským networkem Aerowaves, bylo pro mne dost zásadní: díky tomu se nám otevřely další možnosti hrát představení v zahraničí i v České republice. Festival Spring Forward, pořádaný Aerowaves, je příležitostí pro promotéry zhlédnout většinu z „priority companies“ živě, což je pak pro ně důležité při výběru na jejich festivaly. Tak jsem dostala pozvánky do Amsterodamu, Haagu, dánského Aarhusu, do Londýna, Antverp a pojedeme také do Kodaně, Lublaně a Dublinu. V Antverpách viděli představení promotéři ze Skotska a díky tomu se nám otevřela cesta do Glasgow a Edinburghu.

Mottem letošní jubilejní České taneční platformy je 20 let – malý krok pro lidstvo, obrovský skok pro tanec! Co znamenala uplynulá dvě desetiletí v tanci pro vás? Jaký byl vývoj vašeho pohybového vyjádření?
Řekla bych, že dost velký. Byla jsem baletkou v Národním divadle i tanečnicí v muzikálech, poté přišel současný tanec a mojí vášní je, jak už jsem řekla, tanec barokní. Mé první choreografie jsem tvořila pro anglicky mluvící divadelní soubor, pak jsem se věnovala čistě barokní taneční choreografii pro autentická provedení barokních oper pořádaných hudebními soubory, jako jsou Collegium 1704 a Collegium Marianum. Zároveň jsem cítila potřebu přiblížit barokní tanec dnešnímu publiku. Tak vznikly projekty, ve kterých jsem začala kombinovat barokní a současný tanec, například Barokní tělo odhaleno, Pentimento a Vertikální horizontál. Poté jsem začala hledat zcela jiný způsob vyjádření, a tak vznikla sólová představení Fractured a Tanec magnetické balerínky.

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: