
Je perfektní být na tomto festivalu, který je určitým výběrem za celou sezónu. Nejen, že tu budeme hrát, ale člověk má možnost vidět i spoustu jiných představení a udělat si nějaký přehled o tom, co uzrálo za ten rok. Samozřejmě je pro nás zajímavé, že festival navštíví hodně zahraničních i českých hostů. Objevuje se tam také velmi široký okruh publika, většinou je jeho složení jiné než obvykle, takže atmosféra je trochu jiná, než na regulérním představení, což je také hezké. Představení Jezdci mělo premiéru v listopadu 2012. Proměnilo se nějak od té doby? Vstoupili do něj noví účinkující, uběhlo několik repríz...
Velmi čerstvě po premiéře nastoupili dva noví tanečníci. Představení je docela hodně náročné fyzicky, je tam spousta akcí a noví tanečníci tam určitě přinesli nového ducha. Teď se již obsazení postupně ustálilo, ale samozřejmě na představení dále pracujeme, hodně věcí se vyvíjí a „vyhraje“, dochází k jemným změnám. Myslím, že pořád je to živé představení, které má kam jít. Ještě jsme ale neměli možnost odehrát takové množství repríz, aby se představení zásadně změnilo, ale už i teď jsou si tanečníci na scéně jistí a začínají si hledat nuance a svoje polohy. Jako jeden z mála souborů pořádáte otevřené zkoušky. Jak taková zkouška s účastí veřejnosti probíhá a jaké s nimi máte dosavadní zkušenosti?
Je to zkouška,

Bude to po Jezdcích tentokrát komornější představení. Je to sólo jedné tanečnice a jedné zpěvačky. Doufám, že představení bude hodně vizuální, hudební složka bude hrát stejně velkou roli jako tanec. Spolupracujeme v podobném týmu jako na Jezdcích, Michal Kříž světla, Ivan Acher hudba, Eva Hamouzová zvuk a Anna Solilová kostýmy. Více zatím neprozradím, premiéra je 29. dubna v divadle Ponec.