Jana Burkiewiczová se řadí mezi výrazné choreografické tváře českého současného tance. Má za sebou několik úspěšných inscenací pod hlavičkou vlastního souboru Burki&com, spolupracovala ale například i se známým novocirkusovým uskupením Losers, s Operou Národního divadla nebo pravidelně tvoří choreografie pro přehlídku Designblok. I přes veškeré úspěchy však na svém Facebooku oznámila, že kvůli snížení grantové dotace ze strany ministerstva kultury pro rok 2022 pozastavuje činnost souboru. Pamatuji si, že mě zaujala jedna z jejích prvních větších prací s názvem Divočina, marnivost ptačích per, a poté zejména její dílo O medvědovi, který plul na kře s environmentálním apelem. Když jsem si její stanovisko přečetl, rozhodl jsem se Janu přizvat k rozhovoru, aby poodkryla, v jakém stavu se nachází české soubory současného tance a v jakých podmínkách jsou nuceny fungovat.
Jana Burkiewiczová při zkoušce představení Ostrov! Foto: Václav Jirásek.
Přesně na prvního máje jste na sociálních sítích oznámila, že váš soubor Burki&com pozastavuje činnost kvůli snížení grantové podpory. Změnilo se od té doby něco, nebo vaše stanovisko stále trvá?
Nezměnilo se vůbec nic. Vzbudilo to ale nemalou pozornost a upřímně mě potěšilo, že za námi stojí nejenom tým kreativních lidí, kteří naše uskupení tvoří, ale i samotní diváci, což je takový hnací motor. A nebyla to pouze laická veřejnost, postavilo se za nás i několik odborníků, což považuji za naprosto zásadní.
Někdy mám pocit, že ten, kdo dostatečně nekřičí, tak není skrze svou práci vyslyšen. Dříve jsem totiž věřila, že za nás má hovořit naše tvorba, ale zřejmě to nestačí. Když budeme mlčet, když na tu vážnou situaci, v níž se nachází profesionální tanec, neupozorníme, nikdo si našich problémů nevšimne a vše se bude zdát v pořádku. Momentálně mám tendenci věci více pojmenovávat.
