Florent Bergal: Může se stát cokoli!

6. 4. 2014 rozhovory

Autor Veronika Štefanová

Do Prahy přijíždí Florent Bergal, mladý režisér a artista, který se pomalu, ale jistě dostává do popředí současné novocirkusové tvorby. V české metropoli se bude autorsky podílet na jedinečném a neopakovatelném projektu Cirkopolis vol. II, jehož premiéra a zároveň derniéra se uskuteční 16. dubna v Paláci Akropolis, kde ukončí Cirkopolis Fest. Právě se chystáte vytvořit inscenaci s umělci, s nimiž jste nikdy nespolupracoval a které jste dokonce ještě nikdy neviděl. Navíc na to máte jen několik dní. Jaký z toho máte pocit?
Já se především zabývám umělcem na scéně. Pro mě je to neopracovaný syrový materiál, v jehož tvůrčí schopnosti musíte mít důvěru. I když za artisty přijdu jenom s koncepcí nebo vizí, vždy se dají do pohybu; nejsou to jen interpreti, ale také autoři. Někdy je mnohem těžší pracovat a tvořit s někým, koho dobře znáte. Naopak skupina lidí, kteří se neznají, je jako nepopsaný list, na který můžete začít nanášet všechny možné odstíny lidského tvůrčího počínání. Je jen důležité být připraven na to, že se může stát cokoli. Už jste si zvolil metodu, kterou budete při spolupráci s artisty používat?
Vycházím z těla. Cirkus, stejně jako tanec, je umění pohybové a umění gest. Jsou to proto jednotlivé pohyby, které evokují slova, nikoli slova, která vytvářejí pohyb. Skrz pohyb a gesto se budou potkávat i artisté v představení Cirkopolis. Ve chvíli, kdy si porozumí na bázi pohybové, může přijít na řadu fúze pohybu a slova. Tak budu protagonisty směřovat ke společnému uměleckému jazyku. Navíc přijíždím do Prahy tvořit s tématy a prostředky, které mou prací stále prostupují: vyhrocené lidské vztahy, rychlost, šílenost, harmonie i smích. Co je nejdůležitější při práci, která je tak krátká a zároveň tolik intenzivní?Během takové práce se člověk musí odpoutat od světa, ponořit se hluboko do sebe a pak to s nejlepším vědomím a svědomím divákům předložit. Co je pro vás při novocirkusové tvorbě nejdůležitější?
Nechat diváky opravdu nahlédnout do středu toho, co děláme, a důvěřovat lidem, s nimiž pracuji. Důležité jsou i smích a rovněž citlivost a schopnost žít v daném okamžiku jako na vznešené planetě. A také je dobré hrát seriózně. Jak byste sám sebe charakterizoval? Jste akrobat, režisér, choreograf?
Jsem vědec, malíř, filozof, vizionář, trochu bojácný, blázen, básník, umělec i politik. Jsem člověk tak trochu od všeho – a to mne naučil cirkus.