„Franklinova metoda může prodloužit taneční kariéru,“ říká tanečnice a pedagožka Markéta Roth Elblová

Franklinova metoda není ve světě žádnou novinkou, zatímco u nás si mezi profesionály stále nachází svou cestu. Tanečnice a pedagožka klasického tance Markéta Roth Elblová se s metodou seznámila během svého dlouholetého angažmá v baletním souboru Badisches Staatstheater Karlsruhe. Před dvěma lety se vrátila na svou pražskou Alma Mater – na Katedru tance pražské HAMU jako doktorandka se zaměřením na Franklinovu metodu. Jako hostující pedagog ale i nadále působí u nás i v zahraničí, například pro Lenka Vagnerová & Company. V čem je Franklinova metoda unikátní či odlišná od jiných tréninkových schémat, které zohledňují celostní přístup k tanečnímu tělu?

Markéta Roth Elblová. Foto: M. Luňáková.

Markéta Roth Elblová. Foto: M. Luňáková.

Z jakých kořenů vyvěrá Franklinova metoda?
K vykrystalizování tohoto přístupu přispělo více impulzů. Jejím zakladatelem je Eric Franklin, který byl sám profesionálním tanečníkem a choreografem. Metoda se začala strukturovat v 80./90. letech minulého století a zcela jistě vyšla z jeho profesních zkušeností. Inspiroval se ale také jinými systémy, se kterými se setkal a které mu pomohly utříbit vlastní postupy. Ty se jistě odrazily od poznatků André Bernarda, jenž zavítal do Evropy s ideokinezí, která sleduje, jakým způsobem mysl působí na naše tělo. Je ale možné vnímat paralely v principech tělesně-terapeutických metod, například Feldenkraisova metoda, Alexandrova technika, autogenní trénink, funkční uvolnění, Body-Mind-Centering, nebo pro širší veřejnost známější jóga a pilates. Eric Franklin svou metodu stále aktivně rozvíjí a obohacuje o nejnovější poznatky a studie v oboru funkční a pohybové anatomie, neuromotoriky, fyzioterapie, psychologie a Dynamic Neuro-cognitiv Imagery (DNI)TM. Dalo by se říci, že základním momentem je vztah mysli a těla a jejich vzájemného vlivu, reakce organizmu na činnost mozku, na vnitřní a vnější podněty a na uvědomění si, do jaké míry naše myšlenky ovlivňují náš pohyb, jeho kvalitu a koordinaci.

Kdy jste se setkala s FM? Šlo o setkání náhodné či cílené?
S FM jsem se setkala v roce 2010 cíleně i náhodně zároveň. Skrze zranění jsem začala pátrat po nějaké metodě, která by mi pomohla udržet se ve formě v době rekonvalescence a která by mi umožnila rychlý a bezbolestný návrat na jeviště. Netušila jsem tehdy, že mi FM nabídne daleko širší prostor a možnosti jejího vnímání a využití.

Zranění jsou, žel, běžnou realitou v životě tanečníka. I když odbočím od FM, jak se k vám zachovalo divadlo?
Na zranění tanečníků nebylo ze strany vedení pohlíženo s nadšením. Většina z nás se snažila se zraněními pracovat souvisle dál. To je samozřejmě chyba, která se přihlásí o slovo až o pár let později nebo se připomíná stále znovu a může se stát chronickým problémem z důvodu nedoléčení nebo vůbec žádného léčení úrazu. Jenže, jednalo se o středně velký soubor a každý výpadek v počtu tanečníků a obsazení byl znát. Pro kolegy taková skutečnost někdy znamenala zkoušky navíc, rychlé přestudování rolí, úpravy choreografií. Na druhou stranu musím říct, že jsme v případě delší absence z důvodu zdravotního problému měli dostatek času pro návrat na jeviště a také na relativně pozvolné zapojení se do pracovního a zátěžového procesu. Alespoň jsem to tehdy takto vnímala.

Markéta Roth Elblová. Foto: J. Klenk.

Vzpomenete si na první lekce FM, v čem vás překvapovaly, nebo dokonce obohacovaly? Přece jste jako baletní profesionál znala mnohé techniky.
Ano, na první lekce si živě vzpomínám. Připadala jsem si tehdy jako ženoucí křeček v běhacím kole. Chtěla jsem podávat výkon, pracovat a vidět výsledky. FM mě trochu pozastavila, naučila mě neřítit se bezhlavě jako ten křeček, ale smysluplně se zastavit, začít vnímat sebe sama, své tělo v tom nejopravdovějším a nejupřímnějším formátu. Překvapoval mě klid a moudrost mé první pedagožky Dorothee, která mi srozumitelným způsobem odkrývala souvislosti funkční anatomie, imaginativních principů a jiných doplňkových cvičení. Na začátku to pro mě byl trochu oříšek. Přišlo mi, že nic nedělám, měla jsem pocit, že musím trénovat a potit se. Ovšem velmi záhy jsem pocítila efekt a účinek této metody. V podstatě jsem začala cítit,jak velké změny jsme schopni, jakou silou jsou obdařeny naše myšlenky a jak citlivě na ně může reagovat náš organizmus. A také, že si velmi často můžeme pomoci sami. Ovšem toto prozření potřebovalo čas.

Co jste očekávala od FM?
Překlenutí období zranění a odbourání bolesti. Už tenkrát jsem vnímala, že tělo po úrazu a po dlouhé pauze vyžaduje jiný přístup, jinou práci s energií investovanou do pohybu, s dynamikou pohybu a dechem…Chtěla jsem najít klíč k tomu, jak si usnadnit pohyb a z toho vyplývající taneční techniku.

Jak dlouhá byla cesta od studenta FM k lektorovi?
Mnoho let jsem o certifikaci vůbec neuvažovala, praktikovala jsem metodu sama pro sebe, protože mi dělala dobře na těle i na duchu. Vnímala jsem, jak z ní profituji. Metoda se mi ale časem tak dostala pod kůži, že se její principy stávaly nedílnou součástí mé taneční výuky. Začala jsem uvažovat o vedení Franklin lekcí, ale vnímala jsem, že mi chybí potřebné kompetence i materiály k výuce samotné metody.To bez licence stejně není možné. Takže jsem se po mnoha letech v roce 2020 rozhodla pro výcvik pedagogů FM, který organizoval Institut für Franklin-Methode ve Stuttgartu. 

Markéta Roth Elblová. Foto: J. Klenk.

Jaké jsou přínosy tréninku nebo dlouhodobé aktivizace pohybového aparátu dle FM?
Benefitů pro náš organizmus má mnoho. Ale stručně by se dalo říci, že lze dosáhnout pozitivních změn v relativně krátkém časovém horizontu, a to s dlouhodobým účinkem, pokud se tedy člověk FM věnuje pravidelně. Konkrétně se v rámci FM zaměřujeme na fyzický výkon, následnou regeneraci a uvolnění, odbourání bolestí nebo blokád, eliminace a předcházení zranění, podporu flexibility, mobility a stability organizmu ...

Jakým způsobem se FM vyučuje?
Záleží na koncepci pedagoga. Každý z nás má svoji vlastní linku a strukturu hodiny. A to vlastní metodu do určité míry také velmi obohacuje. Ráda navštěvuji lekce mých kolegů, ráda s nimi konzultuji a otevírám témata. Odkrývá mi to nové pohledy a přístupy. Každá lekce by však měla přivést klienty,tanečníky,studenty k absolutnímu a klidnému vnímání sebe sama, vlastního těla v momentu tady a teď. Nevnímat se kriticky, ale pozorovat stav, ve kterém aktuálně jsme, abychom s tím sekundárně mohli pracovat a hledat cesty eventuálních změn. Toto je základní status quo, protože jen v takovém případě lze vnímat pohyb jednotlivých tělesných struktur, vizualizovat anatomii, nechat působit představy a mentální obrazy a vnímat, co se s tělem děje. Dalším krokem je, jak toto obohacení co nejsmysluplněji využít v praxi, ať už jde o všední pohyb nebo taneční či jinou techniku. Součástí výuky jsou i nákresy, kostra a cvičební pomůcky (míčky a gumy).Existuje ale i celá řada cvičení bez pomůcek.

Můžete pro představu popsat jedno konkrétní cvičení?
Pokusím se o to. Použijeme dva míčky, ideálně Franklinovy, nebo dva tenisové či molitanové a vložíme je do podpaží (na každé straně tedy máme jeden míček). Uvolníme šíji, ramena, paže i chodidla a vnímáme, jak míčky vytvářejí prostor mezi rameny, pažemi a žebry. Už tento moment je významný. Uvědomění si vlastního těla, jeho částí a prostoru, který vzniká vložením cvičebních pomůcek do podpaží. První aplikovatelná představa využitelná pro uvolnění trapézových svalů, ramenních kloubů a zlepšení držení těla je představa tající zmrzliny. Vytáhneme ramena vzhůru směrem k uším. V tomto momentu si představíme, že se míčky zahřívají. Naše ramena jsou dva kopečky vanilkové (či jiné) zmrzliny, které se teplotou míčků začínají roztékat. Tento moment „tání´ nastartuje faktické spouštění ramen směrem k podlaze až do maximálního uvolnění (můžeme dále podpořit představou kapání zbytku zmrzliny na zem). Opakujeme volně, několikrát za sebou.

Další aplikovatelnou představou, zůstaneme-li při stejné situaci s míčky v podpaží, může být představa dvou lan namísto paží. Již tato představa dvou, přes míčky visících lan, vysílá do těla nové informace, které podpoří uvolnění svalových tkání v oblasti krku, ramen a zad. Pocitově se vtěchto částech těla vytváří prostor a optimalizuje dynamická vertikalita. Do této představy lze zapojit například i pohyb ve formě laterální flexe (úklonu stranou).

Markéta Roth Elblová. Foto: M. Luňáková.

Je imaginace dominantním principem? Můžete vnést do výuky FM kreativní přístup, nebo musíte dodržovat přesné postupy?  
Ano, imaginace – schopnost představy a vizualizace – vnitřního zobrazování je jedním ze základních principů FM.  Způsobů je ale samozřejmě více. Kreativní přístup při výuce se od nás očekává. FM není o striktním následování norem, tabulek a postupů, nýbrž o empatickém vedení lidí a také o komunikaci a reflexi.

O jaké časové dotaci hovoříme, chceme-li zaznamenat první změny díky pravidelnému cvičení dle FM?
To může být velmi, velmi individuální. První pozitivní změny mohou nastat už po pár minutách, u někoho ale až po několika lekcích. Lidé, kteří se zabývají FM dlouhodobě, často vnímají lidské tělo a pohyb na jiné, hlubší rovině. Jsou citlivější, umí se sami přivést do stavu uvolnění, nebo naopak tělo nabudit a připravit na zátěž. Snadno a rychle ovládají práci s různými částmi těla – mají lepší koordinaci a rozvinutější schopnost vizualizace, soustředění a detailněji vnímají pohyb svůj i pohyb ostatních.

Jsou vůbec nějaké kontraindikace v případě FM?
Držím se hesla všeho s mírou. Vše se dá přehnat. Ale doposud mi nebyly žádné kontraindikace známé. Samozřejmě je vždy nutné brát v potaz aktuální zdravotní stav klientů. Pokud mají nějaký akutní problém, úraz, je-li nějakým způsobem zasažen nervový systém, tak se v těchto případech nedoporučuje cvičit a nervy tím ještě více dráždit.

Markéta Roth Elblová. Foto: Archiv HAMU.

Poslední dobou se objevily kritické hlasy na výuku a výchovu mladých tanečníků na konzervatořích. Je FM jednou z potenciálních cest, jak nalézt šetrnější vztah k fyzické průpravě a svému tělu vůbec?  
Za mě určitě ano. Jde pouze o to, jakým způsobem se k tomuto tématu postavit a jak jej uchopit. FM není o snění a minimalizaci fyzického tréninku. Výukový systém není nutné přerýt, pouze ho obohatit tak, aby obsahoval přínosné prvky, momenty, cvičení, jinak zadávané instrukce.

Má FM potenciál prodloužit i aktivní taneční kariéru?
Určitě ano. I zde se vracím k již zmíněným individuálním dispozicím tanečníků (fyzickým i psychickým) a k jiným aspektům, které mohou taneční a umělecký výkon ovlivňovat. Jsem toho názoru, že FM může skutečně prodloužit taneční kariéru, pracuje-li s ní člověk pravidelně a cíleně.

Všimnete si přisledování představení, že se tanečník nebo performer nechová ke svému tělu šetrně?
To ano. Ono ovšem takové développé à la seconde nad 90° také není úplně šetrné. Záleží ale spíše na myšlence, se kterou do pohybu jdeme. Neboť, jak praví Eric Franklin: „Pohyb začíná v hlavě.“

Markéta Roth Elblová. Foto: M. Luňáková.

Co si pro sebe říkáte na začátku každé lekce? A co byste ráda, aby si účastnící z vašich hodin odnášeli?
Většinou se na hodiny upřímně těším. Ráda pracuji s lidmi. Na začátku každé lekce se snažím s tanečníky, studenty propojit. Samozřejmě jsem jejich pedagog, který má nějaký koncept a cíl, ale chci být také jejich průvodcem a partnerem, kterému mohou věřit. Byla bych ráda, aby účastníci z mých hodin odcházeli vyrovnaní, s pocitem, že cvičili správně a že jim hodina něco přinesla.

 

 

Markéta Roth Elblová vystudovala Biskupské gymnázium B. Balbína v Hradci Králové. Taneční vzdělání získala na tehdy První Soukromé konzervatoři v Praze za vedení Jitky Tázlarové, dále na katedře tance pražské HAMU v oboru pedagogika klasického tance a také studovala interpretační obor na Akademie des Tanzes Mannheim v Německu. S metodou E. Franklina se poprvé setkala v roce 2010 ve studiu Dorothee Jungmann-Schmidt v Karlsruhe, v roce 2020 se rozhodla pro certifikovaný výcvik pedagogů FM v Institut für Franklin-Methode ve Stuttgartu. Franklinovu metodu dále zkoumá v rámci doktorského studia na pražské HAMU.

Tančila ve státním baletu Badisches Staatstheater Karlsruhe, kde ztvárnila role klasického, neoklasického i současného repertoáru např. Ducha Vánoc v baletu Louskáček – Vánoční příběh od Youri Vámose, roli Batildy v baletu Giselle od Petera Wrighta, jednu ze dvou velkých labutí a Maďarský tanec v Labutím jezeru od Christophera Wheeldona, demi-sólový pár v Symphony in C od George Balanchina, duet v baletu Klavierkonzert Es-Dur od Uwe Scholze, jednu z přítelkyň v baletu La fille mal gardée od Fredericka Ashtona, roli Ute v baletu Siegfried od Petera Breuera, pas de trois v baletu Le sacre de printemps od Davida Bombany, sólo v choreografii Ein fremder Klang od Thiaga Bordina, sólo v choreografii Omnis od Brice Asnara, ve Suite sportive od Ralafa Jaroshinski, In den Winden im Nichts od Heinze Spoerliho, Momo od Tima Plegge, Der Fall M od Reginalda Oliveiry, Empty Place od Renata Zanelly aj.

Byla dlouholetou uměleckou vedoucí baletní školy Elblová-Haaf v Eggensteinu. V současnoti je hostující pedagožkou v Německu a České republice, vyučuje na Katedře tance pražské HAMU a na Základní umělecké škole Střezina v Hradci Králové.

 

Témata článku

Franklinova metodaMarkéta Roth Elblová

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: