„Franklinova metoda může prodloužit taneční kariéru,“ říká tanečnice a pedagožka Markéta Roth Elblová

Markéta Roth Elblová. Foto: M. Luňáková.

Autor: Hana Strejčková

Z jakých kořenů vyvěrá Franklinova metoda?
K vykrystalizování tohoto přístupu přispělo více impulzů. Jejím zakladatelem je Eric Franklin, který byl sám profesionálním tanečníkem a choreografem. Metoda se začala strukturovat v 80./90. letech minulého století a zcela jistě vyšla z jeho profesních zkušeností. Inspiroval se ale také jinými systémy, se kterými se setkal a které mu pomohly utříbit vlastní postupy. Ty se jistě odrazily od poznatků André Bernarda, jenž zavítal do Evropy s ideokinezí, která sleduje, jakým způsobem mysl působí na naše tělo. Je ale možné vnímat paralely v principech tělesně-terapeutických metod, například Feldenkraisova metoda, Alexandrova technika, autogenní trénink, funkční uvolnění, Body-Mind-Centering, nebo pro širší veřejnost známější jóga a pilates. Eric Franklin svou metodu stále aktivně rozvíjí a obohacuje o nejnovější poznatky a studie v oboru funkční a pohybové anatomie, neuromotoriky, fyzioterapie, psychologie a Dynamic Neuro-cognitiv Imagery (DNI)^TM_. Dalo by se říci, že základním momentem je vztah mysli a těla a jejich vzájemného vlivu, reakce organizmu na činnost mozku, na vnitřní a vnější podněty a na uvědomění si, do jaké míry naše myšlenky ovlivňují náš pohyb, jeho kvalitu a koordinaci.

Kdy jste se setkala s FM? Šlo o setkání náhodné či cílené?
S FM jsem se setkala v roce 2010 cíleně i náhodně zároveň. Skrze zranění jsem začala pátrat po nějaké metodě, která by mi pomohla udržet se ve formě v době rekonvalescence a která by mi umožnila rychlý a bezbolestný návrat na jeviště. Netušila jsem tehdy, že mi FM nabídne daleko širší prostor a možnosti jejího vnímání a využití.

Zranění jsou, žel, běžnou realitou v životě tanečníka. I když odbočím od FM, jak se k vám zachovalo divadlo?
Na zranění tanečníků nebylo ze strany vedení pohlíženo s nadšením. Většina z nás se snažila se zraněními pracovat souvisle dál. To je samozřejmě chyba, která se přihlásí o slovo až o pár let později nebo se připomíná stále znovu a může se stát chronickým problémem z důvodu nedoléčení nebo vůbec žádného léčení úrazu. Jenže, jednalo se o středně velký soubor a každý výpadek v počtu tanečníků a obsazení byl znát. Pro kolegy taková skutečnost někdy znamenala zkoušky navíc, rychlé přestudování rolí, úpravy choreografií. Na druhou stranu musím říct, že jsme v případě delší absence z důvodu zdravotního problému měli dostatek času pro návrat na jeviště a také na relativně pozvolné zapojení se do pracovního a zátěžového procesu. Alespoň jsem to tehdy takto vnímala.

Vzpomenete si na první lekce FM, v čem vás překvapovaly, nebo dokonce obohacovaly? Přece jste jako baletní profesionál znala mnohé techniky.
Ano, na první lekce si živě vzpomínám. Připadala jsem si tehdy jako ženoucí křeček v běhacím kole. Chtěla jsem podávat výkon, pracovat a vidět výsledky. FM mě trochu pozastavila, naučila mě neřítit se bezhlavě jako ten křeček, ale smysluplně se zastavit, začít vnímat sebe sama, své tělo v tom nejopravdovějším a nejupřímnějším formátu. Překvapoval mě klid a moudrost mé první pedagožky Dorothee, která mi srozumitelným způsobem odkrývala souvislosti funkční anatomie, imaginativních principů a jiných doplňkových cvičení. Na začátku to pro mě byl trochu oříšek. Přišlo mi, že nic nedělám, měla jsem pocit, že musím trénovat a potit se. Ovšem velmi záhy jsem pocítila efekt a účinek této metody. V podstatě jsem začala cítit,jak velké změny jsme schopni, jakou silou jsou obdařeny naše myšlenky a jak citlivě na ně může reagovat náš organizmus. A také, že si velmi často můžeme pomoci sami. Ovšem toto prozření potřebovalo čas.

Co jste očekávala od FM?
Překlenutí období zranění a odbourání bolesti. Už tenkrát jsem vnímala, že tělo po úrazu a po dlouhé pauze vyžaduje jiný přístup, jinou práci s energií investovanou do pohybu, s dynamikou pohybu a dechem…Chtěla jsem najít klíč k tomu, jak si usnadnit pohyb a z toho vyplývající taneční techniku.

Jak dlouhá byla cesta od studenta FM k lektorovi?
Mnoho let jsem o certifikaci vůbec neuvažovala, praktikovala jsem metodu sama pro sebe, protože mi dělala dobře na těle i na duchu. Vnímala jsem, jak z ní profituji. Metoda se mi ale časem tak dostala pod kůži, že se její principy stávaly nedílnou součástí mé taneční výuky. Začala jsem uvažovat o vedení Franklin lekcí, ale vnímala jsem, že mi chybí potřebné kompetence i materiály k výuce samotné metody.To bez licence stejně není možné. Takže jsem se po mnoha letech v roce 2020 rozhodla pro výcvik pedagogů FM, který organizoval Institut für Franklin-Methode ve Stuttgartu. 

Jaké jsou přínosy tréninku nebo dlouhodobé aktivizace pohybového aparátu dle FM?
Benefitů pro náš organizmus má mnoho. Ale stručně by se dalo říci, že lze dosáhnout pozitivních změn v relativně krátkém časovém horizontu, a to s dlouhodobým účinkem, pokud se tedy člověk FM věnuje pravidelně. Konkrétně se v rámci FM zaměřujeme na fyzický výkon, následnou regeneraci a uvolnění, odbourání bolestí nebo blokád, eliminace a předcházení zranění, podporu flexibility, mobility a stability organizmu ...

Jakým způsobem se FM vyučuje?
Záleží na koncepci pedagoga. Každý z nás má svoji vlastní linku a strukturu hodiny. A to vlastní metodu do určité míry také velmi obohacuje. Ráda navštěvuji lekce mých kolegů, ráda s nimi konzultuji a otevírám témata. Odkrývá mi to nové pohledy a přístupy. Každá lekce by však měla přivést klienty,tanečníky,studenty k absolutnímu a klidnému vnímání sebe sama, vlastního těla v momentu tady a teď. Nevnímat se kriticky, ale pozorovat stav, ve kterém aktuálně jsme, abychom s tím sekundárně mohli pracovat a hledat cesty eventuálních změn. Toto je základní status quo, protože jen v takovém případě lze vnímat pohyb jednotlivých tělesných struktur, vizualizovat anatomii, nechat působit představy a mentální obrazy a vnímat, co se s tělem děje. Dalším krokem je, jak toto obohacení co nejsmysluplněji využít v praxi, ať už jde o všední pohyb nebo taneční či jinou techniku. Součástí výuky jsou i nákresy, kostra a cvičební pomůcky (míčky a gumy).Existuje ale i celá řada cvičení bez pomůcek.

Můžete pro představu popsat jedno konkrétní cvičení?
Pokusím se o to. Použijeme dva míčky, ideálně Franklinovy, nebo dva tenisové či molitanové a vložíme je do podpaží (na každé straně tedy máme jeden míček). Uvolníme šíji, ramena, paže i chodidla a vnímáme, jak míčky vytvářejí prostor mezi rameny, pažemi a žebry. Už tento moment je významný. Uvědomění si vlastního těla, jeho částí a prostoru, který vzniká vložením cvičebních pomůcek do podpaží. První aplikovatelná představa využitelná pro uvolnění trapézových svalů, ramenních kloubů a zlepšení držení těla je představa tající zmrzliny. Vytáhneme ramena vzhůru směrem k uším. V tomto momentu si představíme, že se míčky zahřívají. Naše ramena jsou dva kopečky vanilkové (či jiné) zmrzliny, které se teplotou míčků začínají roztékat. Tento moment „tání´ nastartuje faktické spouštění ramen směrem k podlaze až do maximálního uvolnění (můžeme dále podpořit představou kapání zbytku zmrzliny na zem). Opakujeme volně, několikrát za sebou.

Další aplikovatelnou představou, zůstaneme-li při stejné situaci s míčky v podpaží, může být představa dvou lan namísto paží. Již tato představa dvou, přes míčky visících lan, vysílá do těla nové informace, které podpoří uvolnění svalových tkání v oblasti krku, ramen a zad. Pocitově se vtěchto částech těla vytváří prostor a optimalizuje dynamická vertikalita. Do této představy lze zapojit například i pohyb ve formě laterální flexe (úklonu stranou).

Je imaginace dominantním principem? Můžete vnést do výuky FM kreativní přístup, nebo musíte dodržovat přesné postupy?  
Ano, imaginace – schopnost představy a vizualizace – vnitřního zobrazování je jedním ze základních principů FM.  Způsobů je ale samozřejmě více. Kreativní přístup při výuce se od nás očekává. FM není o striktním následování norem, tabulek a postupů, nýbrž o empatickém vedení lidí a také o komunikaci a reflexi.

O jaké časové dotaci hovoříme, chceme-li zaznamenat první změny díky pravidelnému cvičení dle FM?
To může být velmi, velmi individuální. První pozitivní změny mohou nastat už po pár minutách, u někoho ale až po několika lekcích. Lidé, kteří se zabývají FM dlouhodobě, často vnímají lidské tělo a pohyb na jiné, hlubší rovině. Jsou citlivější, umí se sami přivést do stavu uvolnění, nebo naopak tělo nabudit a připravit na zátěž. Snadno a rychle ovládají práci s různými částmi těla – mají lepší koordinaci a rozvinutější schopnost vizualizace, soustředění a detailněji vnímají pohyb svůj i pohyb ostatních.

Jsou vůbec nějaké kontraindikace v případě FM?
Držím se hesla všeho s mírou. Vše se dá přehnat. Ale doposud mi nebyly žádné kontraindikace známé. Samozřejmě je vždy nutné brát v potaz aktuální zdravotní stav klientů. Pokud mají nějaký akutní problém, úraz, je-li nějakým způsobem zasažen nervový systém, tak se v těchto případech nedoporučuje cvičit a nervy tím ještě více dráždit.

Poslední dobou se objevily kritické hlasy na výuku a výchovu mladých tanečníků na konzervatořích. Je FM jednou z potenciálních cest, jak nalézt šetrnější vztah k fyzické průpravě a svému tělu vůbec?  
Za mě určitě ano. Jde pouze o to, jakým způsobem se k tomuto tématu postavit a jak jej uchopit. FM není o snění a minimalizaci fyzického tréninku. Výukový systém není nutné přerýt, pouze ho obohatit tak, aby obsahoval přínosné prvky, momenty, cvičení, jinak zadávané instrukce.

Má FM potenciál prodloužit i aktivní taneční kariéru?
Určitě ano. I zde se vracím k již zmíněným individuálním dispozicím tanečníků (fyzickým i psychickým) a k jiným aspektům, které mohou taneční a umělecký výkon ovlivňovat. Jsem toho názoru, že FM může skutečně prodloužit taneční kariéru, pracuje-li s ní člověk pravidelně a cíleně.

Všimnete si přisledování představení, že se tanečník nebo performer nechová ke svému tělu šetrně?
To ano. Ono ovšem takové développé à la seconde nad 90° také není úplně šetrné. Záleží ale spíše na myšlence, se kterou do pohybu jdeme. Neboť, jak praví Eric Franklin: „Pohyb začíná v hlavě.“

Co si pro sebe říkáte na začátku každé lekce? A co byste ráda, aby si účastnící z vašich hodin odnášeli?
Většinou se na hodiny upřímně těším. Ráda pracuji s lidmi. Na začátku každé lekce se snažím s tanečníky, studenty propojit. Samozřejmě jsem jejich pedagog, který má nějaký koncept a cíl, ale chci být také jejich průvodcem a partnerem, kterému mohou věřit. Byla bych ráda, aby účastníci z mých hodin odcházeli vyrovnaní, s pocitem, že cvičili správně a že jim hodina něco přinesla.

Markéta Roth Elblová vystudovala Biskupské gymnázium B. Balbína v Hradci Králové. Taneční vzdělání získala na tehdy První Soukromé konzervatoři v Praze za vedení Jitky Tázlarové, dále na katedře tance pražské HAMU v oboru pedagogika klasického tance a také studovala interpretační obor na Akademie des Tanzes Mannheim v Německu. S metodou E. Franklina se poprvé setkala v roce 2010 ve studiu Dorothee Jungmann-Schmidt v Karlsruhe, v roce 2020 se rozhodla pro certifikovaný výcvik pedagogů FM v Institut für Franklin-Methode ve Stuttgartu. Franklinovu metodu dále zkoumá v rámci doktorského studia na pražské HAMU.

Tančila ve státním baletu Badisches Staatstheater Karlsruhe, kde ztvárnila role klasického, neoklasického i současného repertoáru např. Ducha Vánoc v baletu Louskáček – Vánoční příběh od Youri Vámose, roli Batildy v baletu Giselle od Petera Wrighta, jednu ze dvou velkých labutí a Maďarský tanec v Labutím jezeru od Christophera Wheeldona, demi-sólový pár v Symphony in C od George Balanchina, duet v baletu Klavierkonzert Es-Dur od Uwe Scholze, jednu z přítelkyň v baletu La fille mal gardée od Fredericka Ashtona, roli Ute v baletu Siegfried od Petera Breuera, pas de trois v baletu Le sacre de printemps od Davida Bombany, sólo v choreografii Ein fremder Klang od Thiaga Bordina, sólo v choreografii Omnis od Brice Asnara, ve Suite sportive od Ralafa Jaroshinski, In den Winden im Nichts od Heinze Spoerliho, Momo od Tima Plegge, Der Fall M od Reginalda Oliveiry, Empty Place od Renata Zanelly aj.

Byla dlouholetou uměleckou vedoucí baletní školy Elblová-Haaf v Eggensteinu. V současnoti je hostující pedagožkou v Německu a České republice, vyučuje na Katedře tance pražské HAMU a na Základní umělecké škole Střezina v Hradci Králové.