
Celkově pro mě projekt Loser(s) byla velká výzva, jelikož se jednalo o první spolupráci jak s Jarkem (choreografem), tak i s kluky (akrobaty a gymnasty). Nakonec to byla nádherná spolupráce, každý z nás musel udělat krok dál a naučit se novým věcem, propojit se se skupinou a zároveň vyniknout.
Dlouho jsi spolupracovala s choreografem Palo Kršiakem a potom jsi uvedla autorské představení. Během toho člověk uvykne specifickým pohybovým vzorcům. Jaké to bylo zkoušet pod vedením Jarka Cemerka, který měl zase jiné a nové nároky?
Autorské tvorbě se věnuji už od dob studia na konzervatoři Duncan Centre, kde je tvorba a improvizace hlavní obor. Uvedla jsem Katarzi, Včely, Magnet, Sfingu a má poslední věc je Electra, která se momentálně hraje v pražském NoD. Vždy mě zajímal u tance můj vlastní pohled, má vlastní cesta… Spolupráce s Palem Kršiakem trvá dodnes, protože jsme na podobné vlně, a to je u tvorby velmi vzácné – vždy, když připravujeme performance, tak se doplňujeme. S Jarkem to byl jinačí druh spolupráce, byla jsem v pozici tanečníka-interpreta a Jarek mě vedl jako choreograf. Byla to úžasná spolupráce, můj projev i mou techniku rozšířil a posunul o velký kus dál – a za to mu velmi děkuji!

Vesmír je pro mě absolutně fascinující záležitost. Jsem ohromena jeho velikostí a tajemností. Hlavním tématem představení je kosmos a hvězda Electra vzdálená od Země 360 světelných let. Představení, které se dotýká toho, co nemůžeme vidět, na co si nemůžeme sáhnout a na co neznáme odpověď.
Chystám uvedení v Ostravě, určitě si je nenechte ujít... Jana Vrána Jana Vrána absolvovala v roce 2008 konzervatoř Duncan Centre v Praze. Už během studia byla oceněna na mezinárodní choreografické soutěži „Cena Jarmily Jeřábkové“, a poté absolvovala stáž na Institut del Theatre v Barceloně. Důraz klade na vlastní tvorbu (Katharze 2004, Včely 2006, Magnet 2009, Sfinga 2011), v níž zkoumá rozmanité podoby tanečního projevu a zážitky každodenní tělesnosti. Dále pracuje jako taneční interpret a pohybový model pro další média jako je fotografie, film. Spolupracuje s designéry, např. šperkařkou Danou Bezděkovou, módní návrhářkou Petrou Ptáčkovou ad. na fashion shows nebo výtvarných instalacích. K dalším významným spolupracím patří tvorba s choreografkou Angelou Lamprianidou a improvizátorem Martinem Zbrožkem. Interpretačně se podílela na desítkách inscenacích např. v performancích Kateřiny Stupecké (Sunyata – Cena Sazky 2010), bratří Formanů (Kráska a zvíře, Rusalka, ND), Roberta Wilsona (Káťa Kabanová, ND), Pala Krsiaka (Princezna), Dae Men a Jarka Cemerka (Losers).