Jak je možné, že je to právě Norská opera a balet, který pro tebe tento velkolepý festival uspořádá? Musí to být pro ně i dost nákladné a o náročnosti nastudování a realizaci nemluvě…
No, je to zvláštní, že? Řekl bych, že by to teoreticky mělo být Holandsko, kde jsem pracoval téměř většinu života, anebo Česko. Ale já mám v Norsku dlouholeté vazby a s Nory mne váže dlouhá historie. Ředitelem Norské národní opery byl Paul Podolski a nějak se zakoukal do mých prací, co jsem v té době dělal. A to už je před 40 lety.
Norská národní opera je fantastická stavba, úžasná architektura, mám ji rád a těší mě, že právě tam mohu ukázat svoji práci… Postavil ji architekt Kjetil Traedal Thorsen a toho dobře znám, takže je to místo, kam se rád vracím a kde je velký prostor. Mohou se tu vystavit moje nové instalace i fotografie, může se ukázat mnohostrannost mých prací.
Takže je to dané dlouholetou vazbou na vstřícné prostředí. Celou akci také zásadně podporuje šéfka Norského baletu Ingrid Lorentzen, s ní se také dobře znáš.
Byla to dříve moc dobrá tanečnice a tančila celou řadu mých choreografií.
Při jednom rozhovoru jsem zmínil, že tančila už ode mne všechno, a ona se bránila, že všechno ne, a já jsem řekl: „No zatím ještě ne, ještě máš čas!“