Marcela Benoni

Liberecký baletní soubor Divadla F. X. Šaldy uvedl premiéru dlouho neuváděného celovečerního baletu Princezna Hyacinta. Původní premiéra se konala v Národním divadle v Praze v roce 1911 v choreografii a režii Achilla Viscusiho...

Festival nového divadla Malá inventura se odehrál na několika významných alternativních scénách: ve Veletržním paláci, divadle Ponec, Studiu ALTA, Paláci Akropolis, Venuši ve Švehlovce...

Je bezesporu dobře, že se dílo významného choreografa Johna Neumeiera konečně dostává na repertoár baletního souboru Národního divadla. 

Balet ostravského Národního divadla moravskoslezského patří již několik let k nejvýraznějším souborům v České republice. 

Riders, nové představení Lenky Vagnerové, je „remake“ inscenace Jezdci, která vznikla před deseti lety. Pro choreografku byla tato práce jakýmsi základním kamenem pro vznik tanečního souboru a zásadním autorským počinem.

V prostoru Studia Maiselovka na Starém Městě v Praze sídlí 420PEOPLE pod vedením tanečníka, choreografa a uměleckého šéfa Václava Kuneše. 

Baletní soubor Divadla F. X. Šaldy v Liberci uvedl taneční premiéru s dvěma tituly Šach mat a Carmen v režii a choreografii Mariky Mikanové, šéfky zdejšího souboru.

Do Vídně jsem přijela po delší pauze a na ImPulsTanz jsem se těšila. Festival patří k renomovaným mezinárodním tanečním přehlídkám v Evropě a mnohá představení jsou paralelně vidět na festivalech v Avignonu či v Montpellier a také na prestižních scénách Paříže, Londýna, Berlína a tak podobně.

Tanec Praha inicioval již po několikáté kontakt našich umělců s ghanskými tanečníky a hudebníky (Ghana Dance Ensemble) i dalšími obyvateli města Akkry. 

Moravské divadlo v Olomouci uvedlo světovou premiéru baletu Obraz Doriana Graye v choreografii Paula Chalmera, s původní hudební kompozicí Aniella Mallarda.

Další premiérou baletního souboru Národního divadla je triptych děl světoznámých současných choreografů Williama Forsytha, Edwarda Cluga a Waynea McGregora. 

Jela jsem na premiéru baletu Mauglí s pocitem, že uvidím i uslyším něco, co už tady bylo. Ale hned od prvních okamžiků odehrávajících se v džungli na scéně Aleše Valáška, plné přírodních elementů a rostlin, barev a stínů, mne strhla úvodní hudební kompozice společně s tancem lovců-vlků.