Nový triptych NdB 2 přináší zajímavá témata. Mladí, technicky vyspělí tanečníci je přesvědčivě ztvárňují
Juniorský brněnský soubor NdB 2 založený před čtyřmi lety uvedl svůj osmý program. Mladí tanečníci, kteří v něm vystupují, jsou v angažmá teprve od začátku letošní sezóny. V souboru zůstávají většinou dva roky, představují pravidelně novou tvorbou kmenových choreografů (Mário Radačovský, Markéta Pimek Habalová a Uladzimir Ivanou) a také vystupují v některých inscenacích Baletu NdB i v operních inscenacích.
Program 8: Inside. NdB 2. Foto: zdroj archiv NdB.
Prvním dílem složeného večera byla choreografie Archa, ve které se Uladzimir Ivanou inspiroval grafikami a dřevořezy slavného německého malíře Albrechta Dürera. Konkrétně jeho cyklem patnácti dřevorytů nazvaných Apokalypsa z roku 1498, kterým umělec reagoval na náboženské nepokoje a strach z konce světa. Ivanoua zasáhlo toto podobenství o soudném dnu, konci světa a s tím spojená biblická proroctví.
Dějem procházejí dvě temné, bájné postavy. V úvodu černě oděný muž, zřejmě voják (kostým naznačuje uniformu), se v pokleku modlí. Po jeho expresivním tanečním úvodu, v kterém použije i kord jako určitý symbol boje, se postupně objevují tanečníci ve volných světlých kalhotách, košilích i tričkách. Ze skupinového tance se následně tvoří působivé obrazy. V toku dynamického pohybu a kontrastu rytmů se daří rozkrývat dílčí výjevy z Dürerových grafik. Přestože zvolené téma je plné napětí, úzkosti a strachu o přežití, taneční sdělení a energie interpretů přinášejí naději a víru.
Choreografie využívá logicky vystavěné krokové vazby a fráze, jež jsou technicky náročné, zvláště v dílčích duetech. Na scéně prochází druhá zvláštní postava, žena v široké sukni se stříbrnou maskou na obličeji, s rameny prodlouženými jemnou konstrukcí připomínající křídla. Žena zvedá skleněnou láhev stojící na jevišti a ke konci ji rozbije (původně to měla být skleněná koule, ta by jistě lépe znázorňovala kulatou Zemi). Zřejmě jde o symbol zániku lidského bytí. Nabízí inscenace nějakou variantu záchrany života? To si divák musí jen domyslet nebo si vysnít, zda se objeví bájná archa, na kterou bychom mohli nastoupit a zachránit se. Dobře zatančené, svěží dílo působí jako skica, která by stála za důkladnější rozpracování.
Druhou část programu s titulem Dispute vytvořil Mário Radačovský, šéf Baletu NdB a zkušený choreograf. Ryze tanečními prostředky odkrývá trojúhelník vztahu ženy s dvěma muži a zkoumá, jak se láska proměňuje v různých životních etapách. Dva zamilovaní hledají rovnováhu mezi tím, co cítí v přítomnosti a co bylo jinak na začátku jejich vztahu. Třetí postava rozkolísá jejich uvažování a způsobí tak velkou nejistotu, ztrátu důvěry a žárlivost. Choreografie popisuje do jisté míry okamžik, kdy je partnerská dvojice na rozcestí a zvažuje, co bude dál.
Velmi působivě se zhostila v tomto opusu své role Gabriela Simón Hernández. V sólových výstupech je technicky jistá a v emocích zachycuje změny od zamilovanosti a vášnivosti k pochybnosti, strachu a zklamání. Suverénní výkon předvedl také Pablo Fahle. V duetech mu to s partnerkou opravdu slušelo. Škoda, že výstup druhého muže, v jistém smyslu soka (Theodor Birner), není více rozpracován. Dramatické situace podpořilo nasvícení, v němž vynikaly tmavé kostýmy jednoduchého střihu. I díky tomu choreografie s podmanivými skladbami Yanna Tiersena vyzněla velmi čistě a krásně.
Markétě Pimek Habalové se podařilo z třesoucích a nejistých trosek/pacientů vytvořit suverénnější bytosti odhodlané k svobodnému rozhodování. A to není v tanci vůbec lehké vyjádřit.
Dramaticky nejsilnějším kusem triptychu byl opus Inside Markéty Pimek Habalové, volně inspirovaný silným příběhem, známou knihou Vyhoďme ho z kola ven Kena Keseyho.
Choreografická kompozice je režijně dobře vystavěná. Otevírá příběh jedince, který si chce za každou cenu ubránit vnitřní svobodu. Hned v úvodu se ocitáme v blázinci. Pacienti stojí před zavřeným oknem načrtnutém na zadním volně stojícím panelu. Co se děje venku jen tuší. Každý žije ve svém vlastním světě a jejich trhavé pohyby naznačují chaos v jejich mysli. Čas je jim vymezen řádem instituce, kterou tady zastupuje hlavní zdravotní sestra. Blázinec nebo vězení, vyjde to na stejno…
Ze židlí se sestavuje „terapeutický“ půlkruh, který záhy naruší hlavní postava rebela. Dělá naschvály a nasměruje pacienty – „spoluvězně“ – k uvolněné morálce a svobodnějšímu vyjádření. A tak i v omezení vzniká prostor pro svobodu, protože lidského ducha nelze jen tak zničit. Konflikty s vedoucí sestrou se ale násobí, schyluje se k finální tragédii, kdy rebelující muž je paralyzován a zadušen.
Tanečně dramatické scény jsou vyvážené a pohybový materiál je osobitý. Je o čem přemýšlet. Jak z pohledu mladých tanečníků, kteří sbírají divadelní zkušenosti, tak z pohledu diváků. I výběr hudby autorů Jacka Nitzscheho, Kimmo Phjonena, Samuliho Kosminena je velmi sugestivní a souzní s pohybovými strukturami, v nichž vynikají Pablo Fahle, Theodor Bimer a Gabriela Simón Hernández.
Markétě Pimek Habalové se podařilo z třesoucích a nejistých trosek/pacientů, vytvořit suverénnější bytosti odhodlané k svobodnému rozhodování. A to není v tanci vůbec lehké vyjádřit.
Program číslo osm působí velmi vyváženě a výběrem témat je rozhodně zajímavý. Škoda jen, že program se neuvádí bližší informace o tvůrcích, o týmu, ani konkrétní použité hudební skladby.
Psáno z představení 27. února 2026, Divadlo Reduta, Brno.
NdB 2 Program 8
Archa
Choreografie: Uladzimir Ivanou
Kostýmy: Jelizaveta Šibajeva
Hudba: Johann Sebastian Bach, Murcof
Dispute
Choreografie: Mário Radačovský
Hudba: Yann Tiersen
Inside
Choreografie: Markéta Pimek Habalová
Hudba: Jack Nitzsche, Kronos Quartet, Kimmo Phjonen, Samuli Kosminen
Světelný design: Jakub Jelínek
