Juniorský Balet NdB2 uvedl na scéně brněnské Reduty nový komponovaný večer tří krátkometrážních děl, tentokráte tří žen dvou generací. Jejich společná taneční výpověď přinesla spíše niterná a intimní témata, než že by se vyjadřovala k současné společensko-politické situaci.
Balet NdB2 v říjnu představil svůj pátý program, tentokrát pod názvem Silent Woods / Capriccio / For2. Divadlo Reduta tak uvedlo další komponovaný večer tří tanečních kusů v podání dvanáctičlenného juniorského souboru při Národním divadle Brno.
Juniorský soubor Baletu NdB vstupuje do druhé poloviny své historicky první sezony jarní premiérou Program 2. Stejně jako na podzim půjde o večer choreografií šitých na tělo mladým tanečníkům sbírajícím profesionální zkušenosti.
Divadelní svět Brno patří k významným divadelním festivalům ve střední Evropě. Těží jak z výhodné polohy města, tak z unikátní celoroční spolupráce hlavních brněnských divadelních scén.
Osmý ročník tvůrčího projektu tanečníků Baletu NdB měl včera svou premiéru a dnes 6. dubna 2019 proběhne v divadle Reduta jediná repríza.
Šéf baletu brněnského Národního divadla Mário Radačovský poskytl třem vybraným tanečníkům svého souboru prostor pro vytvoření autorských choreografií. Vznikla tak nová premiéra Amadeus MozArt, v níž prezentují svá díla Uladzimir Ivanou, Dan Datcu a Carolina Isach. Jak název nového komponovaného večera napovídá, ústředním motivem se stala osobnost slavného hudebního genia, který sám v Redutě téměř před 300 lety vystupoval.
Brněnský noční rozjezd MHD kupodivu nesmrděl, nehlučel a nerušil v přemítání nad právě viděným. Zřejmě jej z velké části zaplnili kultivovaní návštěvníci Divadelního světa, kteří mířili před sobotní půlnocí z Reduty domů a stejně jako já tiše rozjímali nad novým dílem Jiřího Bartovance. Hledala jsem slova, jak popsat dění, kvalitu, obsah i formu – to vše si totiž pohrávalo s vlastními hranicemi a přitom se spirálovitě nořilo do sebe. Omámena obrazy, které se mi vrývaly do paměti, i snahou odlišit je od představ, jež se během sledování odehrávaly pouze v mé hlavě, vracelo se mi stále jasněji jedno jediné slovo vystihující dokonale celou inscenaci – Obrys.
Brněnský noční rozjezd MHD kupodivu nesmrděl, nehlučel a nerušil v přemítání nad právě viděným. Zřejmě jej z velké části zaplnili kultivovaní návštěvníci Divadelního světa, kteří mířili před sobotní půlnocí z Reduty domů a stejně jako já tiše rozjímali nad novým dílem Jiřího Bartovance. Hledala jsem slova, jak popsat dění, kvalitu, obsah i formu – to vše si totiž pohrávalo s vlastními hranicemi a přitom se spirálovitě nořilo do sebe. Omámena obrazy, které se mi vrývaly do paměti, i snahou odlišit je od představ, jež se během sledování odehrávaly pouze v mé hlavě, vracelo se mi stále jasněji jedno jediné slovo vystihující dokonale celou inscenaci – Obrys.
Brněnský noční rozjezd MHD kupodivu nesmrděl, nehlučel a nerušil v přemítání nad právě viděným. Zřejmě jej z velké části zaplnili kultivovaní návštěvníci Divadelního světa, kteří mířili před sobotní půlnocí z Reduty domů a stejně jako já tiše rozjímali nad novým dílem Jiřího Bartovance. Hledala jsem slova, jak popsat dění, kvalitu, obsah i formu – to vše si totiž pohrávalo s vlastními hranicemi a přitom se spirálovitě nořilo do sebe. Omámena obrazy, které se mi vrývaly do paměti, i snahou odlišit je od představ, jež se během sledování odehrávaly pouze v mé hlavě, vracelo se mi stále jasněji jedno jediné slovo vystihující dokonale celou inscenaci – Obrys.
