Určité pohybové sekvence se chvílemi záměrně opakují. Vrcholem duetu je „létající polibek“, kdy dívka objímá muže, je v ostrém prohnutí, muž se otáčí velmi rychle na místě a nohy tanečnice letí vzduchem. Není to v tanci nic tak neobvyklého, ale tím, že rotace trvá poměrně dlouho, je spojení gradující hudby a milostného splynutí ohromným zážitkem. Oba interpreti Ida Frau i Gene David Goodman zvládli krásný duet báječně. Škoda, že divák nezná souvislost s Preljocajovým zkoumáním lásky a „uměním milovat“ z předchozího tanečního děje jeho baletu, který se odehrává v zahradách a na místech stvořených i pro dramata milostných intrik na pozadí 17. a 18. století.
Lea Bessoudo Greck a její pojetí smrti
Francouzská choreografka působí v Izraeli v izraelském souboru Kibbutz Contemporary Dance Company a v současné době v NdM v Ostravě hostuje. Loni vytvořila choreografii Šárka v rámci večera ČISTÁ RADOSTance a spolupracovala také s operou (Braniboři v Čechách). Předpokládá se, že v Ostravě bude pracovat dále. V aktuální premiéře předvedla choreografii na hudbu Mozartova Requiem, konkrétně si pořídila zvláštní nahrávku hudebních vět Requiem aeternam, Kyrie, Dies irae, Tuba mirum a Rex tremendae bez zpěvu ve zvukovém designu Konstantina Papazafeiropoulose.
Requiem bez zpěvu působí studeně, lze říct obnaženě oproti původní hudební předloze, jak ji známe. Ale vzhledem k výkladu, ke kterému se choreografka odhodlala, je to na místě. Velkou inspirací pro ni byly danses macabres, ze středověku známé tance za zemřelé i dochované kresby a fresky. Autorka smrt vykládá jako transformaci k novému začátku a pojmenovává ji „cestou od nepřítomnosti k přítomnosti“.
Kompozice začíná pohřebním pochodem. Na zadním plánu i vpředu přes jeviště pomalu pochodují tanečníci, uprostřed se objevuje postava se zakrytou hlavou i tváří schovaná za světlou průhlednou látkou, jak tomu bývalo u nebožtíků. Jde o jakýsi rituál přípravy k odchodu ze života?
Pochodující zúčastnění vytvoří uprostřed zástup čekajících, který míří kolmo ze středu dozadu k černému horizontu. Na něm se postupně objevují bílé průzory, obdélníky, okna nebo dveře k onomu světu. Bílé obdélníky se následně po sobě rychle obměňují a zvětšují.
Scéna s řadou tanečníků a tanečnic je velmi působivá. Jejich netrpělivé rytmické úkroky stranou z místa na místo působí nervózně a vynikají ve scénografii Bruna Sultana. Všichni jsou odhodlaní nebo odevzdaní k odchodu, jen postava Vyvoleného se smrti brání.
V choreografii se poté násobí duety – nejdříve vidíme dva, pak tři a čtyři páry, které následně tančí v kruhu, spirále. Mezi nimi se objevuje Vyvolený výborně zatančený Tomem Bellecem. I v kostýmech od Pavla Knolleho probíhá velká změna. Nejdříve jsou všichni v černých oblecích, lehkých sakách a kalhotách, pak v bílých košilích a dívky bez dlouhých kalhot. Postupně dochází k obnažování těl od černé do bílé. Podobně i v závěru, z tahů shora sjede bílý světelný obdélník a scéna zůstane světlá. Nastává zklidnění, metafora rajského světa. Spolu s proměnami a zklidněním se dostávají na řadu i originální části Requiem, zádušní mše se zpěvem.
Je patrné, že Lea Bessoudo Greck je citlivá choreografka a rozhodně její způsob tanečního vyjádření má celkem logický vývoj. Cítí dobře prostor a se souborem dokázala vytvořit zajímavé dílo, které se více přibližuje k syrovosti současného tance v lomení gest a pohybu i drsnější dynamice a výrazu; Bessoudo Greck je více ovlivněna prostředím a spoluprací s izraelskými umělci.
Eric Gauthier a smysl pro humor
Mezi předchozí závažná témata dramaturgie večera vsadila krátký duet Ballet 102. Známý kanadsko-německý choreograf a ředitel Gauthier Dance / Theaterhaus Stuttgart Eric Gauthier uvádí toto číslo úspěšně v různých gala večerech koncertního typu.
Sólistka baletu Shino Sakurado v černé baleríně a na špičkách a tanečník Rei Masatomi v bílém tričku a černých kraťasech v plném nasazení plní rozkazy ze zvukového záznamu. Vše probíhá bez hudby. Hlas choreografa či pedagoga zadává jednotlivé klasické pozice pro oba tanečníky v kratičkých sólových nebo partnerských sekvencích, odpočítává pozice až k symbolickému číslu 102. Oba sólisté se mohou přetrhnout, aby je včas splnili, protože zadání jde ostře staccato za sebou.
Tanečníci provádějí dle příkazů passé, coupé, pas de bourrée, attitude, port de bras, pirouettes, zvedačky, skoky a jetés různých kvalit, objevují se i odkazy na mnohé slavné role a taneční styly, např. Marty Graham, Williama Forsythea, Jiřího Kyliána, Matse Eka. Tempo je rychlé a pozice kusé, krátké a výstižné. V duetu se nic neřeší, pár jen zaslepeně opakuje zadané pohyby. Gautier podává s humorně kritickým tónem pohled do věčného diktátu, nekonečného drilu, který se denně odvíjí v baletním tréninku.
I v choreografii Petite Mort Kylián použil humorný obraz. Ženy a muži v náznaku spodního prádla jsou v jistých chvílích skryti za černými mohutnými barokními kostýmy se širokými sukněmi, které jsou pohyblivé a jezdí s nimi po scéně. Jako by se vrátili do Mozartových časů…
Jiří Kylián znovu v Ostravě
Kyliánova choreografie Petite Mort z roku 1991 je neustále uváděna na mnoha světových scénách. Patří bezesporu k těm nejlepším z období zvaného Black and White. V Národním divadle v Praze byla součástí složeného tanečního večera Mosty času (2018) a baletní soubor NdB ji měl také na repertoáru už v roce 2016. Je vytvořena pro dvanáctičlenné obsazení, šest mužů, šest žen a šest šermířských kordů.
Střídají se v ní taneční duety se skupinovými sekvencemi, v nichž tanečníci musí ovládat vrcholné umění partneřiny. Prim hrají vztahy a emoce, láska a sex a bezesporu určitá noblesa typická pro Kyliánův rukopis. Pomalé věty z Mozartových Klavírních koncertů A dur a C dur protékají do ryze intimní taneční zpovědi a výraz petite mort neboli orgasmus získává větší, existenciální rozměr.
I v této kompozici Kylián použil humorný obraz. Ženy a muži v náznaku spodního prádla jsou v jisté chvíli skryti za černými barokními kostýmy se širokými sukněmi, které jsou pohyblivé a jezdí s nimi po scéně. Jako by se vrátili do Mozartových časů…
Ostravský soubor vydal maximum sil, aby v Petite Mort zvládl náročné duety. Možná byli tanečníci již vyčerpaní z předchozí poloviny večera nebo měli trému, ale jejich výkonu tady chyběla jiskra, dotaženost tanečního i výrazového zadání, u některých i technická přesnost. Nejvíce zaujaly páry Ida Frau a Rei Masatomi a Shino Sakurado a Barnaby James Packham.
Následujících Šest tanců je groteskní taneční freska. Mozart je napsal pod titulem Německé tance. Muži i ženy mají dobové paruky, při každém pohybu nebo otřesu se z nich sype pudrový prášek. Kostýmy jsou poněkud nedbalé, lze říct i záměrně obnošené a nedokonalé. V šesti částech v různorodé skladbě mužů i žen se odvíjejí kratičké bláznivé příběhy, jak Jiří Kylián také zmiňuje: „Sestavil jsem šest zdánlivě nesmyslných situací ignorujících své okolí. Vyrůstají ve stínu neustále přítomného zneklidněného světa, který většina z nás z nějakého nevysvětlitelného důvodu nosí v duši…“ Jednotlivé části mají podtituly Plachý manžel, Žáby, Žárlivý manžel, Záhadný příběh o vraždě, Sólo a kvartet založený na principu tahu, Skákající kvartet bezhlavého Nicka a Finále s Megastars.
V této choreografické skladbě se všichni zúčastnění tanečníci cítili moc dobře a publikum se také patřičně odvázalo, protože humoru není nikdy dost. Je skvělé, že v NdM mají v repertoáru dalšího Kyliána vedle Wings of Wax, které donedávna hráli. A diváci během pestrého programu jistě ocení souvislost geniální hudby s tolika rozdílnými tanečními rukopisy.
Psáno z premiéry 5. března 2026 v Divadle Jiřího Myrona.
Nejen Mozart!
Pas de deux z baletu Le Parc
Hudba: W. A. Mozart Adagio koncert a orchestr pro klavír A dur
Choreografie: Angelin Preljocaj
Asistentka choreografa: Claudia de Smet
Kostýmy: Hervé Pierre
Světelný design Jacques Chatelet
Requiem
Hudba: W. A. Mozart Requiem
Choreografie: Lea Bessoudo Greck
Asistent choreografa: Nadav Gal
Zvukový design: Konstantinos Papazafeiropoulos
Hudební aranžmá: Yuval Goren
Scéna: Bruno Sultan, Lea Bessoudo Greck
Kostýmy: Pavel Knolle
Světelný design: Bruno Sultan, Lea Bessoudo Greck
Ballet 102
Choreografie: Eric Gauthier
Kostýmy: Eric Gauthier
Zvukový doprovod: Eric Gauthier
Asistent choreografa: Olivier Vercoutere
Petite Mort
Hudba: W. A. Mozart
Choreografie: Jiří Kylián
Asistent choreografa: Stefan Žeromski
Scéna: Jiří Kylián
Kostýmy: Joke Visser
Světelný design: Jiří Kylián, Joop Caboort
Technická supervize: Joost Biegelaar
Šest tanců
Hudba: W. A. Mozart Německé tance
Choreografie: Jiří Kylián
Asistent choreografie: Stefan Žeromski
Kostýmy a scéna: Jiří Kylián
Realizace kostýmů: Carlijn Petermeijer
Světelný desin: Jiří Kylián, Joop Caboort
Technická supervize: Joost Biegelaar
