Bez emocí, bez kontaktu
Proměna Jarka Cemerka byla první v pořadí a není inspirována Kafkovou předlohou, jak by se mohlo podle názvu zdát. Cemerka známe především jako uznávaného pedagoga v technice moderního i současného tance. Pracoval nejen s českými, ale často i se zahraničními prestižními školami a soubory, kde působil i jako choreograf. Za pedagogickou práci získal i mnohá ocenění.
Námět jeho choreografie vychází ze stálých proměn, které život přináší a každý z nás jimi prochází. Má přinést zamyšlení „nad momenty, životními okamžiky, které nás formují“, a nad tím, že „zdánlivě drobná rozhodnutí mohou mít zásadní dopad“. A jaké nám mohou rozmanité fáze proměny přinést tajemství? Jestli bude dobré, či zlé, odhalí prý každý sám. Tak autor formuluje svůj záměr.
V úvodu se objeví dívka před oponou a ve znakové řeči nám výrazně něco sděluje. Je to krátký výstup symbolizující absenci jednoho důležitého smyslu. Ale nejen sluch je omezen, je to také řeč a mluvní projev. Chce tím autor poukázat na proměnu jazyka do specifické kategorie pohybového výrazu?
Dívka zmizí a následuje vlastní taneční produkce.
Začátek s krátkým úryvkem Smetanovy Vltavy je v početné skupině tanečníků poměrně slibně roztančený, blackout ale tuto část, která je spíše studijní ukázkou či rozpracovanou kompozicí, prudce ukončuje. Tanečníci v bílých blůzách a v rozličně barevných kalhotách stojí v dlouhé řadě na rampě proti publiku. Co divákům předvádí? Různé šťouchání, přetahování v řadě, kdy vždy z ní někdo vypadne, jedinec nebo skupinka. Ve všemožném vyprávění kratičkých příběhů, komentářů a dohadování v různých jazycích podle národnosti tanečníků si vzájemně dávají pokyny a úkoly nebo se navzájem provokují. Vše v odlehčené náladě, i když chvílemi na sebe i řvou a ječí. Tato část není vůbec taneční, je to spíš taková humorná etuda.
Následně se ve skupině opět všichni roztančí, chvílemi zcela unisono, posléze se dělí na dvojice či menší skupiny, ale víceméně každý tančí na stejném místě. V prostoru se moc neproměňují. Celý tento úsek působí jako přesně zadané tréninkové variace, protože tanečníci jsou situováni v řadách jako na šachovnici. Bohužel zadní plán scény je málo nasvícen, takže tanečníci vzadu jsou špatně vidět.
Taneční fráze jsou dost náročné a poměrně dynamické, ale chybí nějaká proměna, proměnlivost v prostoru. Také chybí emoce a kontakt mezi sebou, nejsou rozehrané žádné partnerské vztahy ve dvojicích ani ve skupinách. Právě ve vztazích se přece proměn děje víc než dost. Jen jednou se v této části sbor nakrátko zastaví a začne tančit jedna dívka. Je škoda, že zde není více dramatických změn. Rozhodně by pomohly ke gradaci a lepšímu porozumění. Nacvičené pohybové sekvence jsou zvládány dobře a tanečníci do nich dávají maximum energie.
