Umění, i taneční, je dnes často mezioborové a někdy politické. Studovala jsi původně žurnalistiku a politologii. Světlo jako politikum. Propojuje se to někde?
Na světle je krásné právě to, že propojuje fyziku a filozofii, fyziku a umění, umění a spiritualitu. Politika se jistě v dějinách světla vyskytuje, od Amona Re po Krále Slunce. Když ji zmiňuješ, napadá mě spíš staré Řecko, kde se téma světla objevuje docela často. Jedním příkladem za všechny je platónská filozofie.
Antické Řecko mělo Platónovu jeskyni, gotika měla světlo jako Boha, pak třeba „osvícenství“. Je nějaký současný mýtus o světle?
Ne snad úplně mýtus, ale kult, že světla musí být hodně. V naší euroamerické civilizaci máme pocit, že všechno musí být světlé, nasvícené… Světla je prostě moc. Svítí reklamy, památky, různé atrakce, máme světelné festivaly a světelné show. Možná to souvisí s kultem pozitivity, aby vše bylo jasné a prosvětlené. Tma ale také má něco do sebe.