Jaké byly vaše baletní začátky?
Od mala jsem miloval divadlo, hudbu a pohyb, a tak mě rodiče zapsali na tanec do Základní umělecké školy Radmily Chmelové, která se nacházela poblíž našeho bydliště. Bavilo mě to, a tak jsem od šesti let současně navštěvoval i přípravku Národního divadla v Brně, Baletní školu Ivo Váni Psoty. Když přišla otázka, kam na střední, bylo jasné, že chci na konzervatoř. Baletu jsem už tehdy úplně propadl. Tak jsem složil přijímací zkoušky a o osm let později absolvoval.
Bylo pro vás studium na konzervatoři náročné?
Náročné bylo, ale nikdy mi nepřišlo, že by na mě byli pedagogové nepříjemní nebo že by mě nějak šikanovali. Vždy jsem baletem žil a šel jsem si za tím. Ve vyšších ročnících jsem měl skvělé pedagogy jako například Petra Přibyla. Navíc jsme byli v ročníku jen tři kluci, a to nám dávalo velký prostor pro individuální práci s učitelem. Vystupovali jsme v inscenacích baletu ND v Brně, nejdřív v dětských rolí a na konci studia pak i ve sboru.
Proč jste si po ukončení školy vybral divadlo v zahraničí?
Mojí motivací nebylo ani tak finanční ohodnocení, jako repertoár. Balety předních světových choreografů jsou velmi nákladné a v té době se díla od choreografů jako Balanchine, Forsythe, MacMillan u nás uváděla zřídka či vůbec. Jako student jsem sledoval nahrávky od těchto i dalších choreografů jako Ratmanského, Wheeldona, Neumeiera nebo Ashtona a snil jejich kusy jednou tančit. Navíc do zahraničí jsem jezdil už od školy, kdy jsem se zúčastnil baletních soutěží a letních programů. Vydal jsem se na letní stáž na Palucca Hochschule v Drážďanech, kde vyučovali mimo jiných ředitelé místní školy a divadla. Ještě před absolvováním v Brně jsem díky umístění na soutěži Youth America Grand Prix získal roční stipendium na škole American Ballet Theatre, kde jsem byl také členem American Ballet Theatre Studio Company v New Yorku.
Jak stáž probíhala?
Měli jsme sice svá představení, ale stále jsme byli studenti. Hodně jsme pracovali na různých tanečních technikách, měli jsme přednášky o výživě i historii tance. Byla to skvělá zkušenost, ale přesto jsem věděl, že bych chtěl zpátky do Evropy.
Proč?
V Evropě mají baletní soubory vlastní divadlo, kterého jsou součástí, ale například v ABT studují repertoár v budově, kde jsou jen sály. Pak si pronajmou divadlo na pár týdnů nebo na měsíc, kdy hrají každý den. Mimo to jezdí na zájezdy. Být v divadle a být jeho součástí jsem si přál ještě dříve, než jsem objevil balet. Když mi pak v roce 2014 nabídli místo v baletním souboru Semperoper v Drážďanech, neváhal jsem. Působil jsem tam deset let.
