„Když vzniká nové dílo, baví mě i ten předpremiérový stres okolo,“ říká Marika Hanousková k nové pozici šéfky libereckého baletu

Marika Hanousková. Foto: osobní archiv M.H.

Autor Monika Štúrová

Jak se vám tancuje Malý princ?
Exupéryho Malý princ je půvabný pohádkový příběh, plný metafor a nadčasových myšlenek. Je to krásná role, která vyžadovala určitou přípravu. Pozorovala jsem děti, jak se pohybují, jak sedí, jak se přirozeně chovají… Vžít se do malého dítěte je něco úplně jiného než do dramatických postav vyspělých žen, jako je například Gazdina roba nebo Štěpka Kiliánová z Petrolejových lamp.

Za pár týdnů nastoupíte na post šéfky libereckého baletu. Byl na tento post klasický konkurz nebo vás někdo přímo oslovil?
Proběhl oficiální konkurz a nakonec porota z přihlášených kandidátů vybrala mě. Bude to zvláštní být najednou šéfkou svých kolegů, ale do souboru přibude hodně nových lidí, kteří mě od začátku jako šéfku budou vnímat… a starší kolegové si budou muset zvyknout (smích).

Co pro vás post šéfky znamená?
Je to velká výzva. Moc se na tu práci těším a zároveň cítím respekt a velkou zodpovědnost. Když jsem do Liberce před deseti lety nastupovala, nečekala jsem, že tu budu tak dlouho, že se stane mým domovem. Nejdřív jsem se chtěla vrátit zpátky, blíž k domovu, k Praze. Ale najednou jsem po pár letech zjistila, že se Liberec stal mým novým domovem a divadlo mojí rodinou. Paní ředitelka je otevřená mým nápadům a snaží se baletní soubor podporovat. Teď zrovna dolaďujeme zájezdy do Indie a do New Yorku.

Jinak z toho mám velkou radost. Ráda pracuji s lidmi a těší mě, když se má práce se souborem promítne na jevišti. Už několik let dělám asistentku choreografů, připravila jsem už několik představení a následující sezona bude opravdu pestrá. Mnoho tanečníků odchází a přicházejí noví. Vymění se více jak polovina souboru. Čeká nás opravdu hodně práce – doučování repertoáru, tři baletní a dvě operní premiéry, mnoho zájezdů. Jsme malý soubor a fungujeme téměř bez alternací. Když někdo onemocní nebo se zraní, je to pro nás komplikovanější než v jiných souborech...

V současné chvíli působíte jako pedagožka, choreografka, tanečnice. Co z toho vás nejvíc baví?
Všechno mě baví – práce s lidmi mě naplňuje nejvíce. Všemu ale věnuji moc času, příliš pečlivě a pak nestíhám. Když zadávám trénink, záleží mi na tom, aby se tanečníci nejen rozehřáli, ale aby je to bavilo a namotivovalo na zkoušku. Chci jim předat energii, být usměvavá a pozitivní, aby měli svoje řemeslo rádi a do práce se pořád těšili. Nejraději ale zkouším své věci. Vím, jak je choreografie postavená, jsem si naprosto jistá každým pohybem. Užívám si, když vzniká nové dílo, jak krystalizuje a začíná ožívat. Baví mě i ten předpremiérový stres okolo.

A teď skončíte s taneční kariérou a budete už „jen“ šéfka?
Budu dohrávat věci, ve kterých momentálně tančím a pomalu budu končit. Ale kdyby mě někdo z choreografů v budoucnu potřeboval, tak si ráda ještě zatančím.

Jak pracujete jako choreografka? Radši si vybíráte témata sama nebo upřednostníte zadání?
Raději si vybírám. Když mě někam pozvou a mohu si vybrat téma, snažím se vždy přihlédnout k tomu, jaké má to divadlo repertoár, co potřebuje. Například v Liberci bych se do budoucna ráda zaměřila na dětského diváka. Cítím, že to tu trochu chybí.

A jak probíhá pak samotná práce na choreografii?
Vždy se snažím připravit si choreografii s předstihem, ale nemám potřebu si ji psát. Mám v hlavě struktury, které pak na sále přizpůsobím tanečníkům. Ráda tvořím tak, aby to lidi bavilo, důležitá je pro mě herecká a výrazová stránka. Tím také většinou strávím nejvíce času. Tanečníci často kopírují má gesta a můj projev, když jim na sále stavím choreografie. Ale já nechci, aby tanečník kopíroval mě. Musí to být jejich přirozený projev.

Marika Hanousková

Marika Hanousková se narodila v Praze. Baletu se začala věnovat v šesti letech na Soukromé baletní škole Jána Nemce, odkud roku 2000 směřovala na 1. Soukromou taneční konzervatoř v Praze, kterou úspěšně zakončila v roce 2008. Během studia dojížděla tři roky do České Skalice, kde probíhala Letní škola tance (Jiří Rebec). Už v rámci školních představení se objevila v několika inscenacích: Louskáček, Dům Bernardy Alby. Po absolutoriu nastoupila do angažmá libereckého divadla, kde ztvárnila role např. komorné Nanette (Marie Antoinetta), Madame de Volanges (Nebezpečné známosti), Mary Wigman (Harald – hvězda se vrací!), sólo Vločky (Louskáček). Nyní účinkuje v baletních inscenacích Periferie, Petrolejové lampy, Gazdina Roba, ale i v muzikálech (Sugar). S Veronikou Fišerovou vytvořila autorské duo, které se podepsalo pod úspěšným tanečním projektem Café Reichenberg, pro který vytvořila choreografie Poslední schůzka a Christian Platz. Mezi její nejnovější choreografie patří Dům Bernardy Alby (2014), Jekyll & Hyde (2016), Sněhová královna (2016), Malá mořská víla (2017), Zkrocení zlé ženy (2018). V současné době je posluchačkou oboru choreografie na pražské AMU, v srpnu 2018 bude jmenována šéfkou baletního souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci.