Libretistka Wiebke Hüster o Třech mušketýrech: „Divadlo je ideální způsob, jak proklouznout do stroje času…“

Wiebke Hüster s choreografem Paulem Chalmerem během generální zkoušky Třech mušketýrů. Foto: Martin Popelář

Autor: Natálie Nečasová

Proč jste si vybrala zrovna titul Alexandra Dumase staršího Tři mušketýři?
Děj Tří mušketýrů nabízí spoustu fascinující akce. Ve skutečnosti vzešel nápad od choreografa Paula Chalmera, který chtěl postavit balet o třech známých hrdinech, kteří byli již tolikrát ztvárněni ve filmech hollywoodské produkce. Když Paul naposledy pracoval se souborem (v roce 2015 na baletu Popelka), ředitel divadla (Jiří Nekvasil, pozn. aut.) se ho zeptal, jestli nemá nějaký nápad na nový dějový balet. Chalmer samozřejmě měl! Myslel si, že by bylo hezké vytvořit novou celovečerní dějovou choreografii pro pánskou část souboru, jelikož v té době už byli – a samozřejmě stále jsou – pěknou, silnou skupinou. Kromě toho, muži v souboru si zasloužili být odměněni nejen za jejich tvrdou práci v sále, ale zároveň mělo být vykompenzováno, že soubor v minulých sezonách uvedl tituly jako La Sylphide a Labutí jezero, které jsou více pro dívky… 

Začali jste Dumasovým románem, anebo jste provedli i výzkum historického období? Čerpali jste inspiraci z nějaké divadelní adaptace nebo filmu?
Sledovali jsme filmovou verzi režiséra Paula W. S. Andersona z roku 2011, ve kterém Christoph Waltz ztvárnil kardinála Richelieua, Orlando Bloom vévodu z Buckinghamu, Mads Mikkelsen Rocheforta a Milla Jovovich Milady de Winter. Ale pak jsme se samozřejmě vrátili ke studiu románu, abychom mohli objevit a pochopit všechny detaily intrik. Nakonec zdůrazňujeme jiné podrobnosti, než které může podtrhnout film. Nejdůležitější studie pro náš výzkum historického pozadí byla Raison Souveraine od Karin Hann. 

Měli jste problémy s adaptací příběhu do baletní podoby?
Obtíže s převedením příběhu byly četné. Jak lze na baletní scéně ukázat přistání vzducholodi na Notre-Dame? Ne, vážně. Například, jak zachránit veškerou uměleckost zachycenou v knize projevující se v jemných dialozích, ironii, smyslu pro humor, strachu, aniž by vzniklo příliš mnoho mimování. Literatura může být tak dokonale přesná a poetická, postavy nejednoznačné a mnohostranné. A toho je velmi těžké dosáhnout v baletu, ne-li nemožné. Ale hlavním problémem bylo, jak umožnit divákům sledovat děj, aniž by si předtím museli zápletku přečíst v programu.

Máte v románu nějakou oblíbenou postavu?
Anna Rakouská je naše nejoblíbenější postava, a to není vůbec překvapivé. Je vtipná, šarmantní, krásná a má zmučenou duši. Má žít podle pravidel, která nejsou k tomu, aby vytvořila štěstí ve světě. Naopak, poslouchat, sloužit králi a zemi je na prvním místě – a sotva je něco potom. Naše představa, že láska je základem pro manželství –, což tak jako tak možná není ideální –, vyplývá z buržoazie 19. století, kdy se muži ženili a ženy vdávaly z politických a ekonomických důvodů.

V čem vidíte nejsilnější spojení mezi příběhem Tří mušketýrů a dneškem? Je to pro vás vůbec důležité?
Mám-li být upřímná, již dávno jsme propadli tomuto historickému období, stejně jako postavám Anny a D’Artagnana – sladcí, mladí, ze začátku nezkušení, ale neuvěřitelně odvážní. Politické aspekty příběhu mají jistý nadčasový, klasický apel. Láska je samozřejmě tak silný cit, že lidé stále ještě kvůli němu riskují život – takže doufáme, že tyto dva poměrně obecné aspekty příběhu mají hodně co do činění s našimi životy. A přesto nemáme žádné problémy vyprávět pestrý, temný, nebezpečný příběh, jak by se dnes rozhodně nestal. Divadlo je ideální způsob, jak proklouznout do stroje času a objevit jinou epochu, aniž by člověk riskoval svůj život v duelu nebo smrt z puerperální horečky.

Wiebke Hüster (*1965) je německá spisovatelka, taneční kritička a učitelka jógy. Napsala a v roce 2014 vydala knihu Birgit Keil. Ballerina: Glück ist wenn auch die Seele tanzt (Birgit Keil. Baletka: Štěstí je, když také duše tančí) o sólistce Johna Cranka a dlouholeté ředitelce státního baletu Badisches Staatstheater Karlsruhe. Je hlavní taneční kritičkou německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. Spolupracuje s Deutschlandradio Kultur, Deutschlandfunk a publikovala také v Ballet Review a Die Zeit.