Maja Hriešik: „Slovenská taneční platforma pro mě znamená spontánnost, spolupráci, otevřenost, je mezigenerační a experimentující.“

Od středy 26. května 2021 se koná historicky první Slovenská taneční platforma. Okolnosti posledních sezón přinutily organizátory přesunout akci z listopadu minulého roku na letošní jaro, a nakonec se i tak bude konat pouze v online verzi. O tom, na co se diváci můžou těšit, jak přehlídka slovenského současného tance vznikala a kdo za ní stojí, nám pověděla jedna z organizátorek Maja Hriešik.

Maja Hriešik. Foto: Barbara Gindlová.

Maja Hriešik. Foto: Barbara Gindlová.

Kdy se zrodil nápad na pořádání Slovenské taneční platformy?
Snilo se o ní už dlouho. Spíše jsme si přehazovali jako horký brambor pořadatelství. Nikdo se necítil na takovou velkou zodpovědnost. V roce 2019 se u stolu potkalo více organizací a vznikl nápad na spolupráci a rozdělení zodpovědnosti. Divadelní ústav je jedinou institucializovanou organizací, ostatní jsou občanská sdružení. Asociácia Bratislava v pohybe je manažerem a hlavním organizátorem ve spolupráci s Platformou pre súčasný tanec (PlaST) a s Nu Dance Fest. Dlouho jsme řešili, jestli jsme platformu schopni organizovat každý rok, a nakonec se dopracovali k tomu, že dává smysl pořádat bienále. V původním podzimním termínu jsme se měli střídat s maďarskou platformou dunaPart, která se také koná jednou za dva roky.

Na organizaci se tedy podílejí čtyři subjekty. Myslíte si, že se tato spolupráce podepisuje na výsledné podobě platformy? Liší se například od České taneční platformy, která je jasně spjata s jednou organizací, a to Tancem Praha?
To se teprve ukáže. I když je slovenská scéna malá, tak je velmi roztříštěná. Existují určité bubliny, podskupiny, to je určitě případ i české scény. Když akci organizuje více partnerů, tak je pravděpodobné, že se překonají jisté předsudky: kdo patří na scénu či kdo je hlavním představitelem.
Ale v konečné realizaci to jsou lidé, nikoliv organizace, kteří na tom pracují. A uvidíme, jak to vydržíme, protože jsme se „narodili“ rovnou do pandemie. Nejprve jsme byli nuceni platformu odkládat, a nakonec ji realizovat v online verzi. Bude nám chybět element katarze, moment, kdy by konečně došlo k živému setkání slovenského tance se zahraničními kurátory.

Juri Korec, Sapiens Territory. Foto: Ctibor Bachratý.

Výběr 11 představovaných děl z 53 přihlášených je výsledkem rozhodnutí dramaturgické rady. Kdo ji tvoří?
Každá z pořádajících organizací navrhla někoho do dramaturgické rady. Za Bratislavu v pohybe to je umělecká ředitelka Mira Kovářová, která také působí v různých sítích, například Aerowaves.
PlaST sdružuje samotné umělce, nicméně doporučil i kritičku Katku Cvečkovou, reprezentantku mladší generace. Divadelní ústav nominoval svoji pracovnici Moniku Čertezni, která se věnuje tanci a dlouho na scéně sama působila.
Původně jsme chtěli mít v dramaturgické radě pohled zvenku. Oslovili jsme belgického kurátora, který nakonec musel svoji účast odříci, a to kvůli zaneprázdnění spojené s pandemií. Zahraničí tak zastupuje český reprezentant Honza Malík. Ten byl také navržen za Nu Dance Fest, se kterým spolupracuje.
Dále jsme do dramaturgické rady přizvali představitelku jediného zřizovaného tanečního divadla na Slovensku, choreografku Zuzanu Hájkovou.

Shodovali se členové dramaturgické rady, nebo je program platformy konsenzem velmi odlišných názorů?
Názory byly různé. Nebylo jednoduché najít systém, jak díla vyhodnotit a udělat kompromisy; vybrat ta, za kterými si všichni stojí. Naší podmínkou bylo, aby dílo vzniklo za poslední dva roky a bylo uvedeno naživo. A to poslední se nepodařilo kvůli první vlně korony zabezpečit. Předznamenávalo to tento zvláštní rok, kdy se díváme na tanec z videí. Ale nepovažujeme to za něco, co by se mělo opakovat. Živý kontakt dramaturgické rady s představeními je klíčový.
Výběr z videí je v něčem zkreslující, i když zároveň testující pro období, ve kterém nyní žijeme. Některá díla měla štěstí, že se premiéra odehrála v době, kdy je mohla vidět celá dramaturgická rada. Živý intenzivní zážitek byl často důvodem, proč rada zařadila právě tato díla do platformy.

3x20 Ženy. Foto: Ctibor Bachratý.

Jaké byly reakce zahraničních promotérů, když jste je oslovili s první slovenskou platformou?
Byli velmi zvědaví. Už dlouho se potkáváme v zahraničí a každý z promotérů se už setkal s nějakým slovenským umělcem, mnozí v Praze nebo Bruselu. Většina ale nikdy nebyla na Slovensku. Samozřejmě jsme byli velmi opatrní, jestli si opravdu udělají čas a přijedou. Ale zájem nás skutečně překvapil. Potom se vše zkomplikovalo tím, že zájem se udržuje setkáváním naživo na různých dalších platformách, ty se ale nekonaly a přesouvaly se do online prostoru.
O online verzi je také zájem, jsme si však vědomi, že všichni jsou už na hranicích svých možností sledovat a hodnotit věci pouze prostřednictvím počítače.

Jak reagovala slovenská umělecká komunita?
Malou exaltací… Očekávaní jsou nesmírně velká. Platforma vznikla i proto, že komunita stále vysílala signály, že by ji chtěla mít. Je tu opravdu velký nedostatek kontaktu a cirkulace lidí ze zahraničí, kteří by zažili slovenský tanec přímo tady. Při adaptaci na online jsou všichni umělci také velmi nápomocní. Všichni velmi doufají, že nějaký hlas zazní a něco z pocitu, který domácí scéna vytváří, přejde i přes obrazovku.

Budou vysílaná představení záznamy už z doby, kdy se mohlo hrát před fyzicky přítomnými diváky?
Představení byla znovu natočena. Do poslední chvíle jsme čekali, jestli pro natáčení budou v hledišti sedět alespoň slovenští diváci, ale to se často ví až na poslední chvíli, takže jsme to nechtěli riskovat. Proto jsme v první polovině května realizovali nové nahrávky. Ve dvou případech se jedná o zkrácené verze, protože díla bez publika moc nefungují.  

Milan Tomášik, Pokrm. Foto: Eva Racová.

Bude nějaké dílo živě streamováno?
Na závěr uvedeme adaptované dílo Sessions of Touch, které bude využívat zoom. Zvažovali jsme, jestli zviditelnit nutnost tvůrců vymýšlet nové formáty, ale rozhodli jsme se na ni nezaměřovat. Je to naše první platforma, je důležité odprezentovat různost. A zároveň předpokládáme, že v okamžiku, kdy produkční domy budou moci uvádět živá díla, se od těchto hybridních formátů upustí.  I když můžou být zajímavé a nabízejí i něco nového, například demokratizaci, divadla jsou hladová po klasickém setkání s publikem.

Chystáte doprovodný program?
Původně jsme plánovali o hodně větší. Měla se v něm ocitnout díla, která jsou na hraně tance, ale vypovídají o středoevropském nebo postsocialistickém prostoru. Anebo představení zasazená do netradičních kulturních míst Bratislavy, která mísí kouzlo práce s nedokonalými podmínkami. Z těchto kategorií jsme do doprovodného programu zařadili dílo Petry Fornayové Manifest možností a Katariny Brestovanské Medzi túžbou a smrťou.
Měli jsme také připravené tours městem vedené mladými tanečníky. Jednu z nich jsme zadaptovali na online. Lukáš Zahy, mladý absolvent bratislavské akademie, který momentálně studuje SEAD, dělá projekt Hledat pravdu, se záměrem propojit tanec s městem, s pocitem, že jsme někde jinde než doma u počítače a poznáváme taneční scénu i skrze prostředí.
Diskuzní program jsme částečně předtočili. Oslovili jsme tři promotéry, poskytli jim natočená představení a rozhovory s tvůrci jsme nahráli přes zoom. Naživo budeme diskuze vysílat první a poslední den programu. Na první jsme pozvali tvůrce, aby se bavili o uplynulé sezoně, co kdo dělal a jak ji využil, abychom věděli, co se děje a co se může zrodit.
Na druhou jsme připravili také pohled na slovenské zázemí. Představíme centra, kde vznikají taneční produkce. Závěrečná diskuze bude hodnotící, přizvali jsme k ní zahraničního promotéra Roberta Casarrota. Budeme se bavit o tom, co jsme viděli, jaké jsou trendy, postupy či generační rozdíly. Protože v programu se ocitli jak tvůrci, kteří jsou na scéně třicet roků, tak ti, kteří začínají.

Lukáš Zahy, Hladať pravdu. Foto: Silvia Sviteková.

Shledáváte na online verzi nějaká pozitiva?
Je to určitě levnější a ekologičtější. Může fungovat jako taková první ochutnávka či teaser. Je tu velmi různorodá scéna, vysílaná díla jsou natolik odlišná, že bude zřejmé, že je ještě co objevovat.
Online verzi jsme uchopili jako třídenní festival, kdy se každý den při premiéře odemknou některé záznamy. Zároveň díla zůstanou dostupná ještě další týden, a tak se k nim můžou profesionálové vracet, nebo se na ně podívat někdy jindy. Můžou si tak program přizpůsobit své pracovní vytíženosti. Také se rovnou můžou podívat na rozhovory s tvůrci, či si je googlit. Je to takový manuál ke scéně.

Bude se udílet nějaká cena?
Ne, nebude. Velmi se o to zajímali slovenští tanečníci žijící v Praze, protože i tam se vede diskuze, jestli je dobré cenu mít. Pro medializaci je cena vynikající, obyčejné deníky reagují na to, kdo a proč cenu dostal. Ale slovenská scéna potřebuje kontakt se zahraničím o mnohem více než to, abychom si mezi sebou dělali nějaké porovnávání. A postupy tvůrců jsou tak odlišné, že by je bylo nesmírně těžké porovnávat. Možná v budoucnu, kdybychom našli nějakého sponzora, který by uměl zabezpečit něco smysluplného, co by vítěz získal, jako například rezidenci nebo podporu další tvorby. Možná bychom takto podpořili a produkčně posunuli vpřed nějakého mladého tvůrce. Ale za těchto podmínek by se kvůli ceně slovenská taneční scéna v podstatě kanibalizovala navzájem.

Na co vy osobně se v rámci Slovenské taneční platformy nejvíce těšíte?
Že bude. Občas už to je takový fantom. Protože na ni děláme tak dlouho, že jsme všichni nesmírně zvědaví, až konečně začne.

Jakými pěti slovy byste charakterizovala Slovenskou taneční platformu?
Spontánnost, spolupráce, otevřenost, mezigenerační a experimentující.

 

Program přehlídky Slovenské taneční platformy najdete na: https://www.danceplatform.sk/

 

Maja Hriešik (* 1978)

Narodila se v Novém Sadě v Srbsku. Absolvovala studium estetiky na Filozofické fakultě UK a studium divadelní režie na Vysoké škole múzických umění. V rámci postgraduálního studia na katedře divadelních dějin a teorie VŠMU zkoumala téma tělesnosti v tanci a současném divadle s důrazem na taneční dramaturgii, jehož výsledkem byla publikace Telesnosť súčasného divadla (NM Code, 2013). S kolektivem autorek realizovala studii Súčasný tanec na Slovensku. Mapovanie stavu, financovania a podmienok pre tvorbu za obdobie 2010–2016 (PlaST, 2017) a podílela se na vzniku organizace sdružující nezávisle působící slovenské tanečníky Platforma pre súčasný tanec (2016).
Věnuje se teorii současného tance a taneční dramaturgii, estetice tance, problematice nezávislé kultury. Jako režisérka, dramaturgyně či kurátorka se věnuje tanci, filmu a komorní opeře. Spolupracovala se slovenskými a českými nezávislými seskupeními, hudebními a divadelními festivaly, rozhlasem a slovenskou televizí, stejně tak jako s kamennými divadly. Působí jako odborný asistent na katedře taneční tvorby VŠMU, kde vyučuje předměty zaměřené na dramaturgii, režii, estetiku a dějiny tance.

 

 

 

Témata článku

Slovenská taneční platforma

Tanec

by slovenská taneční scéna kanibalizovala navzájem

vložil Kata Zagorski

IP: 89.173.36.212
Reaguje na:
Cnostný dôvod prečo neudelovať cenu, cha cha

Zobrazit další komentáře 1

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červen 2021

Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5
6
7
8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23
24
25 26 27
28 29 30 1 2 3 4
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: