Martin Peňa: „Miluji režírovat, hrát i učit“

Jak a kde jste se seznámil s technikou mime corporeal (tělesného mimu)?
Studoval jsem fyzické divadlo a v roce 1998 jsem se rozhodl vytvořit mimické sólo. To se jmenovalo Hombre y Sombra a později vytvořilo základnu pro vznik skupiny Teatro del Cielo. Mimus měl být původně doplňkem mého představení a já ho chtěl začít studovat i po technické stránce. Proto jsem odjel do Londýna studovat k Stevenu Wassonovi a Corinne Soumové do Theatre de l’Ange Fou, kde mají i mezinárodní školu tělesného mimu. Po prvním roce studia jsem však poznal, že mime corporeal není jenom „doplněk“, nýbrž samostatný jazyk a velice propracovaná technika. Když jsem potom přijel zpět do Ekvádoru, měl jsem pocit, že se nemohu hnout z místa. Nemohl jsem dělat to, co před mým odjezdem, a zároveň jsem nebyl schopen jít s touto novou technikou dál. A tak jsem se rozhodl odjet do Londýna znovu a nastoupil jsem do druhého ročníku.    Na začátku se studenti pod náporem této přesné techniky cítí svázaně. Aby v ní mohli pocítit svobodu, je třeba se donutit proniknout opravdu do hloubky. Po studiu druhého ročníku jsem vytvořil krátké představení, ale stále to pro mne nebylo dostačující, a tak jsem nastoupil i do třetího ročníku. A ten se stal zásadním. Měli jsme možnost pracovat jako režiséři s ostatními herci. Konečně jsem se cítil volně a věděl, že jsem připraven tvořit vlastní věci. Školu jsme skončili v roce 2009 a vrátili jsme se do Ekvádoru. Zde jsme vytvořili druhé představení, které patří do repertoáru Teatra del Cielo – Luna de Miel…Letra de Sal.