Pojďme trochu bilancovat. Jak se stane, že malý kluk začne chodit do baletní školy?
Začalo to náhodou. Mám starší sestru, která chodila do baletu. Spolu s maminkou jsme ji doprovázeli a já se díval na sál a zalíbilo se mi tam. Chtěl jsem to také zkusit. Rodiče mě následně zapsali do baletní školy Ivo Váni Psoty a odtud jsem se přihlásil na Taneční konzervatoř v Brně. Udělal jsem zkoušky, ale nechtěli mě vzít, protože jsem byl jediný kluk. Nakonec pedagogové sehnali ještě jednoho chlapce, a tak jsme byli dva a já byl přijat. On po roce studia zanechal a já zůstal se samými děvčaty. Nakonec jsem si zvykl.
Jak vzpomínáš na svá studia na konzervatoři? Co přinesla pozitivního, nebo naopak problematického?
Na svá studia vzpomínám v dobrém. Chodili jsme do divadla, na koncerty. Všeobecné předměty jsme měli společně s herci, zpěváky a hudebníky. Byl jsem v uměleckém prostředí, se zajímavými lidmi. V divadle jsem také statoval, stával jsem v portále a takovou tu „divadelní vůni“ jsem si zamiloval. Divadlo mě zkrátka fascinovalo. Jako studenti jsme se cítili bohémsky. Velmi rád vzpomínám na večerní zkoušky s naší profesorkou lidového tance Eliškou Rybníčkovou. Měli jsme dva absolventské koncerty – v jednom večeru klasický a moderní tanec, a večer lidového tance byl zvlášť ve spolupráci s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů.
Úspěšně jsme absolvovali, ale pro mě byl potom šok, když jsem nastoupil do Armádního uměleckého souboru. Bohémství bylo pryč a já měl pocit, že dva roky v AUSu nevydržím. Mě to deprimovalo. Ale samozřejmě nakonec jsem tam poznal výborné lidi jako například šéfovou Jiřinu Mlíkovskou nebo Jitku Kornovou, která nás učila repertoár. A byl jsem v Praze. Dalo se to nakonec přežít. Byla i legrace. Jediné, co mi vadilo, byl ten vojenský dril. Dělaly se samozřejmě věci poplatné době. Jezdili jsme na zájezdy, denně jsme tančili na jiném jevišti, a nakonec jsem tu získal tolik potřebnou praxi.
Co jsi očekával jako mladý absolvent od života?
Já měl již od studentských let sen o tom, že bych rád tančil Romea, Alberta v Giselle a prince v Labutím jezeru. Chtěl jsem tančit velké klasické role.
Po působení v AUSu tě přijal Jiří Němeček do Brna. Nebyla pro tebe možná i jiná volba taneční kariéry?
Měl jsem ještě možnost zůstat v AUSu jako civilní zaměstnanec. Finančně to byla zajímavá nabídka, ale ta vidina, že tam si toho prince nezatančím, rozhodla, že jsem se nakonec vrátil do Brna a zůstal jsem téměř celou dobu své kariéry brněnským patriotem.