Jaká je nyní vaše pedagogická role/pozice na Katedře nonverbálního divadla HAMU?
Na katedře učím autorskou tvorbu. Zároveň vedu ve všech bakalářských ročnících jevištní řeč a předpoklady herecké tvorby. Jde o určitou přípravu na hereckou tvorbu, v níž se snažím studenty vést k citlivosti pro rytmus, muzikalitu a celkové vnímání výrazu. Pracujeme s hlasem, zpíváme a věnujeme se i mluvenému slovu.
Ve druhém ročníku tento předmět vedu společně s Jaroslavou Šiktancovou. Obě vycházíme z činoherního herectví a z práce s textem, takže studenty učíme, jak text číst a jak se jím nechat inspirovat. Souvisí to i s jedním naším výzkumem, během něhož jsem zjistila, že studenti často nedokážou dostatečně přesně verbalizovat své vize, ideje nebo vnitřní představy. A právě schopnost umět je pojmenovat je podle mě zásadní pro to, aby se představa mohla zhmotnit třeba v pohybu.
Neučit návody, ale citlivost: Eliška Vavříková o proměně Katedry nonverbálního divadla HAMU
Vytrvalost, důvtip a cit pro propojení těla, hlasu a významu – právě tyto kvality provázejí profesní dráhu Elišky Vavříkové, pověřené vedením Katedry nonverbálního divadla HAMU, kde také vyučuje. Pedagožka, performerka a dlouholetá členka souboru Farma v jeskyni nastoupila do čela katedry s výraznou zkušeností z autorského a fyzického divadla, ale také s hlubokým zázemím v činoherním herectví a pedagogice. Ve své tvorbě i výuce dlouhodobě hledá hranice a možnosti jevištní komunikace, v níž se tělesnost přirozeně prolíná s hlasem, rytmem a emocí. Jaké vize má pro další směřování Katedry nonverbálního divadla a co dnes podle ní znamená vychovávat divadelní tvůrce a tvůrkyně?
Eliška Vavříková. Zkoušení projektu Slyšíš mě!. Foto: zdroj archiv BVB.