Osudové setkání Alaina Platela, Serge Kakudjiho a Fabrizia Cassola

Osudové setkání Alaina Platela, Serge Kakudjiho a Fabrizia Cassola

Osudové setkání Alaina Platela, Serge Kakudjiho a Fabrizia Cassola

Jedním z vrcholů letošního festivalu Tanec Praha je uvedení představení Coup Fatal, které originálně propojuje evropské barokní árie a africkou hudbu. Na tvorbě tohoto projektu se sešli kontratenor Serge Kakudji, dirigent a kytarista Rodriguez Vangama, skladatel Fabrizio Cassol a choreograf Alain Platel. Čtrnáct hudebníků z Konga hraje na tradiční nástroje i na elektrické kytary, zpívá, tančí a hlavně vyzařují neuvěřitelnou energii. Premiéra projektu se uskutečnila 10. června 2014 ve vídeňském Burgtheateru v rámci festivalu Wiener Festwochen. Bezprostředně po premiéře jsme si povídali se třemi tvůrci o vzniku tohoto nového díla, o jejich inspiraci a o životě v Kongu. Co znamená Coup Fatal a proč jste dali představení právě tento název?
Serge Kakudji: Coup Fatal je nejen jméno projektu, nazývá se tak i skupina hudebníků, kteří v představení účinkují. Hudebníci původně pocházejí z různých kapel a pro toto představení vznikl nový ansámbl.
Když jsme hledali název, napadala nás různá spojení s „coup“ (česky: rána, úder), například tady můj tatínek (říkám Alainovi „tatínek“) navrhoval „coup de grace“ (rána z milosti, pozn. red.). „Coup fatal“ je ve francouzštině výraz, kterým se označuje velká rána, která vás srazí k zemi, čili osudová rána, na jejíž následky můžeme i zemřít. Název se také vztahuje k spojení barokní a africké hudby, protože na to je potřeba si troufnout. Tak my jsme si troufli, já a tady mí rodiče (Fabriziovi mohu říkat „mami“), a někdy, když jsme poslouchali, co z toho spojení vychází, říkali jsme si, že to pro nás asi bude mít fatální následky.  Jak vás napadlo spojit barokní a africkou hudbu?
S. K.: Na začátku to měl být pouze koncert barokní hudby. Ale v Kinshase není barokní orchestr, a tak jsme museli hledat jiné řešení. Vznikalo během festivalu Connection Kinshasa, organizované bruselským divadlem KVS (Vlámské královské divadlo). To je v Kongu velmi aktivní, prezentuje talenty a pomáhá jim. Oslovili mne, abych udělal koncert barokní hudby, no, a já jsem si uvědomil, že barokní orchestr v Kinshase neseženu. Napadlo mě zkusit to tedy s tradičním orchestrem. Sergi, jak jste se dostal k operní hudbě? Kdo objevil vaši hlasovou dispozici, která je tak vzácná?
S. K.: Jednou jsem v televizi uviděl operní představení a absolutně mě to ohromilo. Přestože jsem nerozuměl slovům, měl jsem pocit, že rozumím všemu. Bylo to osudové setkání. Začal jsem jako samouk, zpíval jsem v kostelním sboru. 
Nepřestal jsem zpívat dětským hláskem (falzetem), ani když jsem začal mutovat, někteří říkají, že to právě způsobila síla mého hlasu. Ale já nevím, jak to funguje, možná to je prostě dar.
Pak jsem potkal při práci na jednom projektu americkou zpěvačku Lauru Claycomb, která je takovou mojí hudební matkou. Laura mi začala dávat první opravdové lekce zpěvu, díky ní jsem začal pracovat na své technice, na gestech a výrazu. Poté jsem dostal nabídku studovat v Belgii a já řekl „ano“.  Pro vás, Alaine, to mohl být také osudový zásah a svým způsobem risk, jít do projektu Coup Fatal
Alain Platel: No, já jsem do toho naskočil vlastně docela pozdě. S tímto projektem začali již před čtyřmi lety, v roce 2010. Nejprve pozvali Fabrizia k hudební spolupráci, a protože jsme se Sergem pracovali už na mém představení Pitié!, tak mi zavolali, abych se přišel podívat. Mou prací bylo dodat dílu více divadelní tvar. S. K.: Je to vlastně on, kdo tomu zasadil tu „osudovou ránu“. (smích) Bylo potřeba usměrnit všechnu tu energii konžských hudebníků a tanečníků. Proč jste do projektu nezapojil žádného z tanečníků ze své skupiny Les Ballets C de la B?
A. P.: To možná bude další krok. (smích) Nechtěl jsem to kombinovat. Protože původně to byl koncert. A odkrývat všechny věci, které tam již byly, to mě zajímalo víc než vedle nich postavit tanečníky. S. K.: Ano, všechno vychází hlavně z nás. V Kongu totiž všichni hudebníci zároveň tančí. Vlastně všichni Konžané tančí. Když slyšíme hudbu, vzbudí to v nás spoustu energie a je nutné tu energii usměrnit. A jak jste se k tomuto projektu dostal vy, Fabrizio?
Fabrizio Cassol: Do Konga mě KVS pozvalo již dříve, nezávisle na tomto projektu. Já jsem s nimi v době prvního koncertu ještě nespolupracoval, ale slyšel jsem ho. Později jsem se k nim přidal, byl jsem v Kongu pětkrát nebo šestkrát, kdy jsme spolu intenzivně pracovali. Pořád to rostlo a to spojení bylo čím dál tím zajímavější. Po dokončení každé části jsme pořádali malý koncert pro známé a kolegy. Zajímavé bylo, že když jsme zkoušeli, hudebníci většinou seděli, ale jakmile se hrálo před lidmi, začali se zvedat a velmi impulzivně se pohybovat. Potom přišel Alain a všechnu tu energii uvolnil. Alaine, jak jste se připravoval na tuto práci a jak jste si definoval svoji roli předtím, než jste začali? Musel jste asi očekávat zcela jinou energii…
A. P.: Na začátku jsem váhal, nebyl jsem si jistý, jestli budu moci do toho procesu vůbec vstoupit, když to byl původně koncert. A když jsem potom přijel, zjistil jsem, že prostě chci být s nimi! (smích) Vybízel jsem je, aby neváhali se vyjádřit a hýbat během koncertu. Chtěl jsem jenom uspořádat věci, které jsem viděl, že už se stejně dějí.
Hlavně jsem ale vůbec nechtěl, aby to bylo taneční představení. Přišel jsem s třemi návrhy: scéna z dekorativních závěsů konžského umělce Freddyho Tsimbu, který vytváří skulptury z prázdných nábojů posbíraných ve válečné zóně; poprosil jsem ho, aby ve scénografii použil i modré židle, na kterých hudebníci seděli, když jsem je poprvé viděl. Také jsem se inspiroval konžskými sapeury, jejich jednáním a pohybem (výraz sapeur by se dal do češtiny přeložit jako dandy, světák, pozn. red.).  Znal jste tento fenomén již před návštěvou Konga? Mohl byste jej popsat?
A. P.: Poznal jsem ho až tam. Původně jsem myslel, že je to jenom jedno hnutí, potom jsem ale zjistil, že existuje mnoho různých druhů sapeurů. Někteří se zabývají pouze módou, jiní mají až politické konotace.
Toto hnutí začalo už ve dvacátých letech minulého století, byla to reakce Konžanů na kolonizátory: imitovali je, oblékali se jako oni a ukazovali, že to mohou udělat ještě lépe. A trvá to dodnes.  Jsou sapeuři také mezi hudebníky, kteří vystupují v představení Coup Fatal?
S. K.: Ti jsou všichni sapeuři! Jinak mezi hudebníky se jich obecně vyskytuje mnoho, protože sapeur jistým způsobem vždy vybočuje z průměru, není všední. A umělci jsou prostě takoví. Je to životní postoj, není to jenom styl. Jde o určitou eleganci a také svým způsobem o exhibici, sapeur neprojde po ulici, aniž by nevzbudil pozornost.  F. C.: Oni se hlavně oblékají extravagantně. Vzpomínám si, že když jsem poprvé viděl sapeura v Kinshase, to bylo asi 30 °C a on měl na sobě kožich. Je to vlastně určitý způsob tvorby ve společenském kontextu Konga. Sapeura poznáte z dálky, vidět tak výrazně oblečenou osobu v tom prostředí, to něco znamená. S. K.: V Kongu se žije přítomností, a tak se vše prožívá naplno, což se často projevuje v hudbě a v tanci. Protože nevíme, co bude zítra. Včera jsme na to narazili, když jsme mluvili s Freddym o té dekoraci z nábojů. Všichni mají dojem, že v Kongu není bezpečno – obraz války na východě je všudypřítomný. Proto je pro mě ta dekorace obrovské znamení. Cítíme tu válku. Uprostřed té radosti ze života, hudby a tance nám dekorace připomíná, že stále probíhají násilnosti, jako kdybychom četli novinové zprávy. Podle čeho jste vybírali skladby, které v představení Coup Fatal zazní?
F. C.: Na začátku to byly skladby, které měl Serge nastudované, a potom jsme to různě doplňovali. Důležité bylo, aby k těm skladbám měl nějaký vztah a chtěl je zpívat, aby se mu na tom chtělo pracovat: šlo o to rozvinout všechny elementy barokní hudby, protože se opravdu jedná o čisté barokní árie! Doplňovali jsme je potom dalšími věcmi, protože to muselo mít určitý vývoj. A taky – aby to bylo vyvážené… to je stejné jako s vařením. S. K.: A Fabrizio je moc dobrý kuchař! Z toho spojení vzniklo něco nového, teď už to není evropská hudba nebo africká hudba, je to směs těch dvou světů, které spolu komunikují. Je to výjimečné setkání.

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: