Otto Bubeníček: „Potřebuji pravdu, upřímnost a čistotu“
Je mi tak jedenáct, dvanáct, jsem ve druhém, možná třetím ročníku na Taneční konzervatoři. Jednoho dne přišli na hodinu klasiky. Byli super šikovní a byli dva. Úplně stejní. Aspoň to tak zprvu vypadalo. Když přišli potřetí, přidali se k fotbálku, který jsme místo přípravy na hodinu hráli. Myslím, že to už bylo s molitanovým míčkem, neb s tenisákem jsme rozbili okno.