Otto, s Jirkou za sebou zrovna máte novou premiéru Cyrana z Bergeracu v Brně. Jaké jsou dojmy?
Podle mě se to moc povedlo! Tentokrát jsem vytvářel scénografii, brácha choreografii, jeho manželka Nadina kostýmy. Soubor v Brně je plný šikovných lidí, ale myslím, že jsou ještě mladí a nemají tolik zkušeností s hraním. My máme s Jirkou školu od Johna Neumeiera, který nás vždy učil, že pohyb musí vyjít z duše a skrz ni do celého těla. To se jim Jirka snažil předat a myslím, že to nakonec vyšlo a dostal to do nich. Dřív jsme spolu tvořili nové balety častěji, seděli jsme spolu v sále, brácha tvořil choreografii a já jsem trochu pomáhal z hlediska režie a dramaturgie. Podle mě je dobré, když je vedle choreografa na sále ještě někdo, každý pro vysvětlení použije trochu jiná slova, předá informace jinou formou… Nechci se vychloubat, ale myslím, že mám docela talent na to s tanečníky komunikovat, vysvětlit jim, co od nich potřebujeme, obrátím to v legraci, snažím se, abychom si rozuměli a aby byl výsledek opravdu jejich. Tuhle roli už dneska zastává spíš Nadina.
Já jako scénograf vstupuju do procesu zhruba pět měsíců dopředu s návrhy, v té chvíli se s bráchou samozřejmě bavíme o tom, co od daného titulu chceme, jak ho budeme vyprávět. Pak mám chvilku pauzu a na scénu přicházím až s blížící se premiérou, kdy už řeším praktické věci – kontrolu výroby, jednotlivé rekvizity.