Koki Nishioka, Amelia Waller, Foto: Martin Popelář
Pamatujete si na své první divácké setkání s Charliem Chaplinem ve filmu?
Amelia Waller: Když jsem viděla celý Chaplinův film poprvé, bylo to v den, kdy jsem zjistila, že mě obsadili do role Tuláka. Koukala jsem v baletním studiu na Cirkus spolu s Mariem Schröderem a dodneška se vždy musím před vystoupením na scéně na kousek toho filmu podívat. Před premiérou jsem Chaplinovy filmy svědomitě sledovala každý den, abych si vyzkoušela a zjistila co nejvíc o postavě.
Koki Nishioka: Viděl jsem jeho krátký film, když jsem byl malý, nevím, kolik mi bylo. Nevěděl jsem, že je to Chaplin, ale pamatuju si jeho velké boty a komické pohyby. Připadalo mi zvláštní, že je film černobílý a němý.
Znali jste před prací na baletu Chaplin osobní příběh tohoto umělce? Dotýká se vás nějak?
A. W.: Před zahájením zkoušek na Chaplina jsem Chaplina jako umělce vlastně neznala, ale čím víc jsem se o něm dozvídala, tím víc jsem byla schopna rozvinout svou vlastní postavu Tuláka. Tulák je pro mě opravdové Chaplinovo alter ego, takže bylo důležité poznat jeho osobní život, a jak vtělil své vlastní zkušenosti do svých filmů.
K. N.: Neznal jsem jeho osobní příběh. Ale když jsem slyšel, že poprvé vystupoval ve svých pěti letech a improvizoval, ohromilo mě to.
Jak se vám spolupracuje s choreografem Mariem Schröderem?
A. W.: Spolupráce s Mariem Schröderem je opravdu velkou zkušeností. Chaplin měl na Maria velký vliv a inspiroval ho, aby v první řadě tančil, proto vytvořil ten balet. Zkoušky pro mě byly velmi náročné jak fyzicky, tak psychicky, protože Tulák je jednou z nejznámějších komediálních postav všech dob, takže jsem cítila skutečný tlak odpovědnosti za roli. Chtěla jsem, aby diváci měli pocit, jako by se dívali na Chaplinův film, a Mario, díky své obrovské znalosti této role, mi byl schopen pomoci tohoto cíle dosáhnout.
K. N.: Bylo to skvělé. Je velmi precizní a technické věci mi mnohokrát sám předváděl, když se mnou zkoušel, takže jsem to mohl rychle pochytit. Vysvětloval mi také, jaký význam svým pohybům Chaplin přisuzoval. Má tolik energie, rád bych s ním znova pracoval.
Co je na této inscenaci pro vás nejhezčí a co nejtěžší?
A. W.: Existuje mnoho důvodů, proč mám tuto roli ráda, ale myslím, že hlavním důvodem je to, že si kromě tance od začátku do konce opravdu užívám hraní a vyprávění příběhu. Líbí se mi brát diváky na cestu a s Tulákem dokážu objevovat mnoho různých pocitů, protože je to různorodá postava. Největší výzvou pro mě bylo zkusit a dokonale napodobit Tulákovy způsoby (nebo alespoň co nejlépe). Jeho gesta jsou ve všech Chaplinových filmech velmi jemná, ale jsou to právě ona, která ho definují, takže je velmi důležité, aby tyto nuance byly přeneseny do Mariovy choreografie, aby byla postava více uvěřitelná. Jsem velmi nadšená, že mohu vystupovat v Chaplinovi tady v Ostravě, a doufám, že se divákům baletní příběh bude nejen líbit, ale že je bude i hodně bavit.
K. N.: To nejlepší je mít možnost tančit Chaplina. Je to pro mě první větší představení současného repertoáru, tudíž vzrušující. Líbí se mi moment, kdy Chaplin vytvoří Tuláka. Nejtěžší je přemýšlet nad emocemi Chaplina a ty předat divákovi. Každou chvíli se mění, je to jiné než tančit Prince v Labutím jezeře. Je také náročné být od začátku do konce na jevišti. Ale věřím, že to bude skvělé představení.
Ales Hudec
Příspěvek píšu pro orientaci případných zájemců o představení. Přikláním se souhlasně k recenzi. K cirku alá La putyka a…Krajina těla – Nezdařilá přehlídka ohebnosti a síly