Co tě přivedlo právě ke Kafkovi?
S uměleckým šéfem Máriem Radačovským jsme přemýšleli o námětu dalšího titulu, který bych mohla zpracovat. On mi zadal jako téma nějakou uměleckou osobnost s mezinárodním dosahem. Myslím si, že spíše směřoval k malířství nebo hudbě. První jeho nápad byl Alfons Mucha. Ale když jsem Muchu zkoumala, zjistila jsem, že se v jeho životě neudálo nic až tak vzrušujícího, co by mě inspirovalo. Takže jsem se pídila dál a napadla mě literatura. S naším dramaturgem Karlem Litterou jsem to konzultovala a on chtěl zkusit Karla Čapka. To se mi zpočátku líbilo, ale potom jsem byla ve fázi, kdy jsem řešila jeho život a ten také nebyl tak dramatický. Pak jsem si vzpomněla na Kafku. Tak od dvaceti čtyř let mě začal zajímat a vždycky jsem si říkala, že ho tanečně zpracuji. Do té doby jsem ho nečetla. Moji rodiče a prarodiče byli velmi sečtělí lidé. Babička mě vždy vodila do její knihovny a říkala: „Tohle jednou zdědíš.“ Ale Kafku tam neměla. Vedli mě spíš směrem Čapek, Němcová, Erben. S Kafkou jsem se setkala v momentu, kdy mu propadl můj tehdejší přítel. Zaujala mě a lákala mě ta Kafkova zvláštní temnota.
Které z jeho děl nebo životních momentů tě při tvorbě nejvíce inspirovaly a proč?