Radim Vizváry: „Rád bych se vrátil k myšlence pánů Radoka a Svobody, že Laterna magika je multimediální divadlo a prostor pro experiment.“

Již před půl rokem byl Radim Vizváry osloven ke spolupráci s Laternou magikou, nejdříve k reprezentaci na Expu, tvorbě nové inscenace a nakonec k uměleckému vedení souboru. S jakými vizemi i obavami se tento tichý a skromný umělec chystá ke znovuoživení jména souboru, který již v příští sezóně ztratí doslova střechu nad hlavou? O tom jsme si „zazoomovali“ přes Vltavu v rychlém přenosu mezi HAMU a ND.

Zázrak (s)tvoření. Foto: Hana Smejkalová.

Zázrak (s)tvoření. Foto: Hana Smejkalová.

Lucie Hayashi Autor: Lucie Hayashi

Právě jsi přišel ze zkoušky na svou novou inscenaci Zázrak (s)tvoření. Jak to jde?
Jde to skvěle, mám dobrý tým. Vybral jsem si pět tanečníků, jednoho akrobata a mima, který ztvární hlavní postavu chlapce. Je to multižánrový projekt, hlavním objektem bude papír a místo filmu animace.  

Jak reagovali tanečníci, když jsi je vytáhl z komfortní zóny a učíš je pantomimu, akrobacii a možná z nich budou i loutkovodiči?
Měla by ses zeptat spíše jich. Ale já mám dojem, že si to užívají a pilně pracují. A to je mi velmi sympatické. Bál jsem se, že budou zvyklí pouze interpretovat zadané, ale není to tak, jsou invenční, a tak vzniká představení nás všech.

Poslední premiéra souboru Laterny proběhla ve spolupráci s Baletem ND. Plánuješ více takovýchto spoluprací?
Naopak, chtěl bych soubor více osamostatnit, připravit mu jinou dramaturgii. Chtěl bych vytvořit platformu pro nové talenty, dát jim příležitost se realizovat. Samozřejmě budu pečlivě vybírat inscenátory, dávat jim možnost přizvat si svůj tým a interprety. Chci využívat okruh stálejších hostů, ale nebudu tvůrcům bránit přivést si vlastní performery.

Slyšela jsem, že již pro tanečníky pořádáš workshopy pantomimy, fyzického divadla, akrobacie a dalších žánrů.
Plánuji teď pět bloků po čtyřech dnech jiných oborů a divadelních stylů, protože si myslím, že se to poté projeví na jejich výkonu i osobnosti. Já jsem vždy inklinoval k typu interpreta, který je schopný obsáhnout více dovedností.

Zázrak (s)tvoření. Foto: Hana Smejkalová.

Budeš nějaké workshopy pořádat i veřejně?
Ano, plánuju vybudovat Studio Laterny magiky, které bude zaměřeno na workshopy pro veřejnost, pro děti i dospělé. Zachovám režim open class pro profesionály. Rád bych, aby Laterna magika byl prostor, kde to bude proudit tvůrčím duchem. Chtěl bych ji obecně znovu otevřít světu.

Světu doma i v zahraničí?
Ano, i když už jsem narazil na první zpětnou vazbu z Japonska, kde se divili, že Laterna magika ještě existuje (smích). Tak jsem si na seznam úkolů také zapsal vrátit Laterně magice věhlas, který by bylo škoda pohřbít.

Máš pro své vize nějakou inspiraci ze zahraničí?
Když jsem jezdíval učit do Berlína, vídal jsem hodně podobných projektů. Třeba i využití interaktivních digitálních umění v komerčních show, např. ve Friedrichstadt-Palast, včetně využití tanečníků.

Tvoje cesta do Laterny vlastně také vedla obloukem přes zahraničí, díky přípravě inscenace pro Expo.
Před dvěma lety mě oslovil pan Potužník, generální ředitel kanceláře účasti ČR na Expu, a nabídl mi námět na oslavu sta let od premiéry R.U.R.. Připravil jsem koncept Robot Radius a ke spolupráci přizval Miřenku Čechovou, se kterou se tak opět po pěti letech umělecky setkám. Posléze nás napadlo to propojit s Laternou magikou, a když mi pak ředitel ND Jan Burian nabídl post uměleckého šéfa, tak se to hezky propojilo. Pokud to uspěje, může to být také součást repertoáru jako jedno ze zájezdových představení souboru. Časem třeba za sebe najdu i alternaci.Sólová inscenace Pejprbój (Radim Vizváry). Foto: David Konečný.

Plánuješ zachovat některý stávající repertoár?
V celé své koncepci bych současný repertoár chtěl postupně vyměnit za nový. Pro mě je důležité hledat nějaké progresivnější využití nových technologií, které existují, ale méně se používají, jako např. hologram, motion capture a jiné digitální audiovizuální technologie. Samozřejmě problémem jsou pro divadelníky vždy finance, ale věřím, že spoluprací s dalšími subjekty by se to mohlo podařit. I oni budou rádi, že se nová technologie odprezentuje v rámci nějakého uměleckého obsahu, což může být právě i divadlo, které naplňuje tu poetiku Laterny magiky.

A co je pro tebe tou poetikou Laterny magiky? Opíráš se o ni a zmiňuješ ji opakovaně…
Je to pro mě hledání propojení technologií a multižánrového divadla s cílem vytvořit novou virtuální realitu… Je to prostě zázrak. Wow moment. Něco nedotknutelného, magického. Jako když stojíš sám v krajině a hledíš na hvězdy. Pocit plný tajemství, který v člověku otevírá nějaké archetypální emoce a existenciální pocit. Pocit prvního setkání s něčím, co sice znáš, ale je to pro tebe neskutečné, neuvěřitelné, vyvolá to v tobě snění.

Bylo tvoje první setkání s Laternou magikou taky zázrak?
Ještě za studií na HAMU jsem šel na Kouzelný cirkus. Tehdy jsem ještě neviděl tolik do kuchyně, viděl jsem tu iluzi, jak tvůrci doufali. Ale nedávno jsem jej viděl znovu a hrana mezi iluzí, tedy mezi filmem a jevištěm, už je pro mě ostrá a tu symbiózu ztrácím. Ale možná je to tím, že se naše percepce proměňuje, i díky technologiím, naší divácké zkušenosti.

Možná jako když znáš trik kouzelníka, magie se vytratí… Myslíš, že Laterna magika má ještě potenciál překvapit a přilákat dnešního diváka něčím novým, magickým? 
Možná právě vytvořením originální poetiky, dramaturgií, která nebude konkurovat dalším souborům ND, dalším z nezávislé scény apod. Dát příležitost pantomimě, novému cirkusu, současnému tanci nebo loutkovému divadlu a vytvořit novou formu, v níž nebudou tyto žánry podřízené. A vytvořit pomocí technologií něco nového, co diváku dovolí žasnout.

Radim Vizváry. Foto: David Konečný.

Chtěl bych se oprostit od představy, že Laterna magika je tanec s projekcí. Rád bych se vrátil k původnímu záměru a myšlence pánů Radoka a Svobody, že je to multimediální divadlo a prostor pro experiment. Chtěl bych tuto myšlenku nejen oživit, ale také realizovat se současnými uměleckými prostředky napříč obory, nejen divadelními, ale i dalšími obory jako věda, technologie, enviromentální politika, což je nové téma. Jako například proměnit myšlení o scénografii, použité materiály, které by možná mohly být nahrazeny digitalizací.

Zmiňuješ multižánrové představení včetně loutkařiny a nového cirkusu, to je při současném stavu Nové scény dost nepředstavitelné. Máš nějakou možnost promluvit do chystaného projektu rekonstrukce, aby se zlepšilo technické zázemí i pro tyto žánry?
Ano, už promlouvám, navrhuji technické prvky nebo např. rigging vyhovující i pro závěsné konstrukce nového cirkusu.

Rozsáhlá rekonstrukce má začít v roce 2022 a trvat minimálně dva roky. Jaké jsou plány Laterny magiky na toto období?
Chtěl bych pořádat více projektů imerzivního divadla, site-specific, brousím si zuby také na nějaké zájezdy doma i v zahraničí. Právě začínám komunikovat se Signal festem, rád bych navázal spolupráci pro příští, jubilejní ročník, který se má soustředit na lokace Prahy 2 a Prahy 10, tak třeba tam najedeme nějaký zajímavý prostor.

Potřebujete ale také nějaké zázemí na zkoušky a přípravu.
Ano, vím o tom, jsem tu teprve chviličku, tak teprve řeším, zda si budeme prostory pronajímat. Zatím věřím, že když nebudeme mít domácí scénu, tak mi kolegové z ostatních souborů pomůžou a pár termínů se pro Laternu magiku někde najde.

Myslím, že se díky rekonstrukci a určitému bezdomovectví ocitneme opravdu ve virtuální realitě a ta nás může inspirovat k tvorbě. Aniž by živé umění zaniklo. Budeme to muset postavit více na lidském faktoru než na komfortu, že máme prostor, teplíčko a peníze… V podstatě to vidím jako výzvu. Musíme si uvědomit, že v po-covidové době se promění myšlení. Přijde nový divák.

Jaký?
Teď má absenci a možná bude mít proměněnou percepci. Možná jej můžeme formovat my, bude jako tabula rasa. Možná bude vyžadovat interaktivitu, spoluúčast na performanci. Možná bude více fungovat divadlo, kde rozbijeme pomyslnou zeď mezi jevištěm a hledištěm, propojíme prostor a vyzveme jej, aby byl součástí. Tímto směrem bych rád uvažoval.

Hlavně se nebát. Nebát se riskovat. Samozřejmě všichni děláme chyby a já je dělám rád, protože se z nich můžu poučit.

Z čeho máš největší strach? Jsi na podobné pozici a v úvazku zaměstnán vlastně poprvé.
Obav je mnoho, protože jsem vůči sobě spíše skeptický. Mám obavy, abych nezklamal. Aby se mé nápady a sny nevytratily pouze v povídání, aby se neminuly s divákem. A taky aby mě to samotného nezničilo, fyzicky i psychicky, protože chci dál učit na HAMU i dál hrát s Losery v našem novém divadle Bravo!. Jeviště stále potřebuju. Protože nemám vlastní děti, tak se musím realizovat jinak. Tudíž jsem adoptoval celý soubor a budu o něj pečovat jako o vlastní dítě.

Jsem ale tvrdohlavý a jdu si vždy za svým cílem. A vyplatilo se mi to. Vyzkoušel jsem si to na pantomimě, od níž mě spousta lidí odrazovala, že je „mrtvá“. Ale já jsem jí přesto věřil, nedal jsem se a dokázal jsem ji i po těch 10 letech zpopularizovat.

Tak doufejme, že se totéž podaří i s Laternou magikou…
Ano, vidím v tom úplnou paralelu, přesně totéž slýchám. Ale možná proto si mě vesmír vybral, že mám asi nějakou speciální schopnost „exhumovat“ polozapomenuté žánry a vize… (smích).

 

 

Radim Vizváry patří mezi nejvýraznější mezinárodně uznávané osobnosti současného mimického divadla v Evropě. Je absolventem Hudební a taneční fakulty AMU v Praze, kde získal titul Ph.D. Je držitelem Ceny Thálie 2016 v kategorii Balet, pantomima nebo jiný tanečně dramatický žánr za herecký výkon v představení Sólo. Na jubilejním 70. ročníku světového divadelního festivalu v čínském městě Haikou obdržel v listopadu 2018 výroční medaili ITI (International Theatre Institute – World Organization for the Performing Arts) za dlouhodobé vynikající výsledky v divadelním umění. Je nositelem mnoha dalších ocenění u nás, v Evropě nebo USA. Od roku 2014 je zařazen mezi významné osobnosti Oxford Encyclopedia. Jako autor, režisér nebo choreograf má na svém kontě stovku představení a jako interpret představil svou uměleckou práci téměř v celé Evropě, v USA, Asii a Africe. Ve své vlastní tvorbě se nejvíce specializuje na pantomimu, rozvíjí ji do současné podoby a řeší problematiku nonverbálního divadla, a to i ve sféře pedagogické a teoretické. Je uměleckým šéfem divadelního uskupení Mime Prague, spoluzakladatelem a ředitelem mezinárodního festivalu Mime Fest a uměleckým šéfem mezinárodního festivalu pouličního divadla v Táboře Komedianti v ulicích. Spolupracoval s mnoha prestižními institucemi, např. NDT/Korzo Theatre v Haagu, University of Arts Helsinki a další. V Národním divadle v Praze vytvořil choreografie k inscenacím Z mrtvého domu, Juliette (Snář), Sen čarovné noci, Billy Budd a režíroval operní grotesku Poprask v opeře nebo operu Láska ke třem pomerančům. V současné době společně s uskupením Losers Cirque Company vytváří novou scénu nového cirkusu a pantomimy Divadlo Bravo! (v bývalém Branickém divadle). Od ledna 2021 je uměleckým šéfem Laterny magiky.

 

Zdroj: https://www.narodni-divadlo.cz/cs/profil/radim-vizvary-1609468

Témata článku

Radim Vizváry

Laterna magika

MultižánrovéTanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červen 2021

Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5
6
7
8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23
24
25 26 27
28 29 30 1 2 3 4
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: