Při pohledu na váš životopis člověka ihned napadne, že jste nesmírně všestranný člověk. Tlumočíte, tvoříte choreografie, režírujete filmy… jak jste se dostala k tanci?
Tanci jsem se věnovala odmalička, ale měla jsem handicap v podobě těžké skoliózy. V té době bylo v Praze jen málo souborů a možností, fungoval zde Vysokoškolský umělecký soubor, soubor Jiřího Rebce, pak několik poloamatérských, jako například Impuls. Já se svou výškou všude vyčnívala, tehdy nebyl trend vysokých tanečníků, takže jsem se nemohla více roztančit. Ale chtěla jsem se tomu věnovat a to se mi splnilo. Na první pokus jsem se dostala na HAMU a odtamtud se to začalo rozvíjet dál.
Nyní připravujete jednu část v blížící se premiéře All That Jazz, Rock, Blues Národního divadla moravskoslezského. Je to vaše první spolupráce s tímto souborem?
Ano, ale s Lenkou Dřímalovou, uměleckou šéfkou baletu, se znám z doby studií na HAMU, s ředitelem Jiřím Nekvasilem jsme zase spolupracovali na několika operách. Přijela jsem se podívat na tanečníky a to rozhodlo. Nechtěla bych pracovat s lidmi, kteří jsou nekomunikativní, nechce se jim zkoušet něco nového, ale tanečníci v Ostravě byli novým podnětům velice otevření.
