Začněme otázkou, která je nejvíce nasnadě – proč právě příběh Augusta Rodina? Kde se vzala inspirace k tomuto námětu?
Když začnu tvořit nový balet, musím se připravit na to, že s ním musím prožít celý rok života, proto hledám jako námět takový příběh nebo charakter, který je mi blízký. Není to jen svět mého hrdiny, ale také můj, který na jevišti vytvářím. Proč jsem sáhl po příběhu sochaře? Protože práce sochaře a choreografa je velmi podobná – oba pracují s tělem člověka jako se svým hlavním materiálem. Rozdíl je v tom, že sochař se svým dílem snaží zachytit jeden jediný okamžik, kdežto choreograf se snaží zobrazit prožitek v pohybu. Kromě toho, že jsem hledal námět osobně blízký mému životu, hledal jsem také drama. Příběh Augusta Rodina a Camille Claudelové je v dějinách umění jedním z nejtragičtějších, je to příběh vášně a nenávisti. Především Camille je velmi tragická postava.
Rozhovor s choreografem Borisem Eifmanem: „Tanečníky učím hotovou choreografii.“
Ve Státní opeře se 18. a 19. října představil baletní soubor Borise Eifmana s taneční inscenací Rodin. Eifman Ballet vystoupil v Praze naposledy před deseti lety a nyní přivezl moderní balet pojednávající o tragickém vztahu slavného francouzského sochaře Augusta Rodina a jeho žákyně a múzy Camille Claudelové. Choreograf si před druhým představením našel čas i na komorní setkání s novináři, a tak se mi naskytla možnost přiblížit vám jeho pohled na tanec a umění.
Boris Eifman. Zdroj: soukromý archiv.