Rozhovor s Janou Kůrovou: „Balet boří kulturní a jazykové bariéry.“

Pedagožka a baletní mistryně Jana Kůrová slaví životní jubileum, u této příležitosti vznikl rozhovor pro Taneční aktuality. Sólistkou Národního divadla v Praze se stala již ve svých osmnácti. Po odchodu v roce 1991 hostovala ve Spojených státech amerických a v roce 1995 vstoupila do americké síně slávy Hall of Fame.

 

The Birds (Jana Kurova). Foto: JMK Collection.

The Birds (Jana Kurova). Foto: JMK Collection.

Chtěla jste být baletkou už jako holčička?
Vyrůstala jsem v umělecké rodině, tak volba byla jednoznačná. Musím ovšem přiznat, že byly chvíle, kdy jsem zvažovala zcela jinou cestu. Když jsem byla malá, malovala jsem si pohádky a moc mě to bavilo. Později jsem přešla na návrhy baletních kostýmů a to mě drží dodnes. Balet jsem zároveň obdivovala a představovala jsem si, že až budu velká, budu tančit hlavní role v těch skvělých baletních představeních, která jsem viděla.

Byl pro vás vzorem váš otec? Čerpala jste z něho energii, inspiraci ve své taneční a pedagogické činnosti?
Tatínek je mi stále velkou inspirací. Naučil mě, že balet vyžaduje ohromnou každodenní práci, aby se na jevišti docílila krása a vzdušnost pohybu, aby se každou rolí umělec posouval k vyšším cílům, a hlavně, aby se každou rolí něco řeklo. Obsah a děj baletního představení je pro něj nejdůležitější stránkou tvůrčího procesu.

Co se týká pedagogické činnosti, tak zde čerpám hodně ze zkušenosti maminky, která byla přední balerínou Slovenského národního divadla a později Národního divadla v Praze, kde působila dlouho i jako baletní mistryně a pedagožka. Na vrcholu své aktivní profesionální kariéry byla na roční stáži v Baletní akademii A. J. Vaganové. Jejím hlavním pedagogem byl slavný Alexandr Puškin. Po absolvování dostala nabídku jako sólistka na angažmá v Mariinském divadle. V dnešní době s ní hodně konzultuji různé detaily a nuance, které se postupně z baletních děl vytrácejí.

Byla jste primabalerínou ND, která baletní role byla vaše nejmilejší?
Většinou se říká, že každá role byla úžasná, což je pravda. Nicméně pro mě byla asi nejmilejší Giselle ve stejnojmenném baletu, potom Lisetta v Marné opatrnosti, Julie v baletu Romeo a Julie, Antonie z Hoffmannových povídek nebo dvojrole Odetty a Odilie ve známém Labutí jezeru.

Bavilo vás tančit?
Samozřejmě mě bavilo tančit. Měla jsem krásnou kariéru, ztvárnila jsem různorodé role, spolupracovala s úžasnými lidmi. Balet je univerzální, mezinárodní forma divadelního umění, která boří kulturní a jazykové bariéry.

Lily (Jana Kurova). Foto: JMK Collection.

S kým jste ráda spolupracovala?
Když jsem přišla do Národního divadla v Praze, stala jsem se brzy nejmladší sólistkou baletu. Za dobu své aktivní profesionální baletní činnosti jsem pracovala s vynikajícími pedagogy a choreografy, jako je Alicia Alonsová, Peter Darell, Natalia Dudinská, Conrad Drzewiecki, Konstantin Sergejev, Jurij Ždanov a dalšími.

Spolupráce s rodiči mně pomáhala zvládat virtuózní techniku a tvůrčí stránku baletního umění. Moc ráda na tuto dobu vzpomínám.

Na koho vzpomínáte nejraději?
Co se týká baletu, tak je to Lubomír Kafka. Zažili jsme spolu opravdu mnoho. Vyhráli řadu prestižních mezinárodních soutěží a na základě toho jsme obdrželi nádherná pozvání do Japonska, Spojených států amerických, Německa, Španělska, Ruska a Itálie. Některá pozvání se k nám ale ani nedostala. Až po sametové revoluci jsem se postupně dozvídala od zahraničních produkcí, o co jsme vlastně přišli. Nicméně bylo to krásné a tvůrčí baletní partnerství.

Váš projekt Prague International Ballet Gala fungoval řadu let. Proč skončil? Vystupovala v něm řada známých zahraničních umělců a také našich nejlepších tanečníků.
PIBG jsem připravovala s velkou láskou a nadějí, že se mně podaří představit v Praze vynikající umělce, kterých si vážím a které obdivuji. Byl to úspěšný projekt, což potvrzuje i filmový dokument realizovaný pod názvem Divine Dancers, který produkovala společnost EuroArts Music International ve spolupráci s televizemi ARTE a ZDF. Bohužel podmínky od Státní opery a později i Národního divadla, kde se tento projekt pořádal, byly stále finančně náročnější a organizačně složitější. Spolupráce se sponzory v této oblasti ještě dlouho nebude na úrovni zahraničních akcí, a tak má tento projekt zatím pauzu. Jak dlouho, to nedovedu říct. Říká se, že je lepší být optimista a mýlit se, než být pesimista a mít pravdu.

Stále pořádáte letní workshopy International Summer Ballet Program, co vám to přináší?
Nikdo si nedovede představit skvělou atmosféru během jednotlivých lekcí, a nakonec Den otevřených dveří, který nabízí rodičům, rodinným příslušníkům, přátelům, příznivcům a fanouškům baletu možnost prohlédnout si „baletní dílnu“ zblízka. Otevíráme baletní sál, všichni tak mají možnost nahlédnout do světa baletu, vidět práci všech účastníků, setkat se s lektory a sledovat jednotlivá díla nastudovaná v průběhu ISBP.

Kdo se vašich workshopů účastní, co v nich učíte a jakými tématy se zabýváte?
Mezinárodní letní baletní program je otevřený všem studentům odborných baletních a tanečních škol. Nabízí studentům možnost rozšiřovat jejich odborné znalosti. Vypracovali jsme precizní skladbu programu, který reflektuje aktuální kontext světového klasického baletu. Naším cílem je zvýšit úroveň znalostí o akademické technice baletního umění a umožnit studentům uplatnit dosažené znalosti později i v praxi v profesionálních divadlech a souborech. Tréninkový systém využívá v současné době ve světě nejuznávanější metodiku Agrippiny Vaganové. Do výuky zahrnuji rovněž variace v originální choreografické verzi převážně Maria Petipy.

WORLD BALLET FESTIVAL v Japonsku (Lesley Collier, Stephen Jefferis, Peter Schaufuss, Eva Evdokimova, Lubomír Kafka, Jana Kurova, Jorge Donn, Alicia Alonso, Jorge Esquivel, Marcia Haydée, Richard Cragun). Foto: JMK Collection.

Pořádáte také baletní kurzy během roku?
Snažím se i během školního roku řešit systém motivace jednotlivých studentů formou individuálních soukromých hodin, jedná se o celoroční odborné vzdělávání. Podporuji u studentů rozvíjení virtuozity a snažím se rozvíjet jejich znalosti o světovém baletním dění a o dalších uměleckých oborech navazujících na tento divadelní žánr. Plánuji také v příští sezóně otevřít „pre-school“ pro mladší studenty.

Sledujete umělecké dráhy svých studentů, jak jsou úspěšní? Nebo s nimi i spolupracujete nadále? Kteří to případně jsou?
Jedna studentka získala angažmá ve Slovenském národním divadle, kde je již, myslím, třetí sezónou, někteří nastupují v Národním divadle v Brně a další absolvují letos na tanečních konzervatořích. Nechci zde nikoho jmenovat, protože vychovat jednotlivé studenty k lásce k baletnímu umění, k poctivé práci, k pokoře, k profesionálnímu a tvůrčímu přístupu k jednotlivým rolím není jednoduché a já zatím pracuji pouze v rámci soukromých hodin.

Celý život jste žila baletem, nelitovala jste někdy, že jste se cele věnovala tak náročnému uměleckému oboru?
Jsem velmi poctěna, že mohu být součástí baletního světa. Samozřejmě byly chvíle, kdy jsem byla vysloveně šťastná a slavila velké úspěchy, například když jsem se dozvěděla, že jsem vyhrála Prix de Lausanne a obdržela hlavní cenu – Medaille d´Or. Hodně pro mě znamenala spolupráce s nadací Japan Performing Arts Foundation. Děkuji moc za tuto skvělou příležitost a za možnost setkat se s vynikajícími umělci a fantastickými lidmi. Pan Tadasugu Sasaki byl úžasný. Dále pozvání na Broadway do divadla Beacon byl nezapomenutelný zážitek, stejně jako osobní setkání s legendárním tanečníkem Nurejevem nebo příležitost pozdravit slavného choreografa Balanchina.

Bohužel asi nikdy nepochopím kroky pana Harapese, který mě roku 1991 vyhodil z Národního divadla v plné umělecké síle, a hlavně bezdůvodně. To byl pro mě velký šok, o kterém jsem dlouhou dobu nemohla ani mluvit. Nicméně jsem se z toho vzpamatovala, což je důležité. Ještě v témže roce jsem obdržela nabídku na hostování ve Spojených státech amerických. Po návratu jsem bohužel doma neměla žádné podmínky pro trénink, a tak jsem svou uměleckou kariéru byla nucena ve 33 letech ukončit. Nyní se věnuji pedagogice a choreografii. Také mě baví studovat starší balety v originálních choreografiích různých autorů, které dobře znám a které mají ve světě uznání.

Máte ještě nějaké další plány?
Plány jsou vždycky, to je jedna věc. Realizace je věc druhá. Tak uvidíme.

 

Jana Kůrová (1959)

Jejími prvními učiteli tance byli rodiče – tanečník a choreograf Miroslav Kůra a primabalerína Jarmila Manšingrová. Studium na konzervatoři v Praze zahájila v roce 1973, to přerušila, protože odjela studovat na rok na Choreografické baletní škole Velkého divadla v Moskvě. Po ukončení studia absolvovala konkurz do Baletu Národního divadla a současně požádala o externí pokračování studia na taneční konzervatoři, kde složila v roce 1979 maturitu a roku 1980 absolvovala v roli Giselle (klasický tanec) a v Nářku nad zkázou města Ur (moderní tanec). Navštěvovala známé baletní studio Davida Howarda v New Yorku. Do ND byla angažována ve svých šestnácti letech jako elévka (1975, sólistka od 1977) a setrvala zde do roku 1991. Před i po odchodu z ND podnikla několik turné po USA, v roce 1991 založila Nadaci Českého baletního divadla a stala se její ředitelkou. Pod touto nadací působilo i České baletní divadlo. Od roku 1995 spoluorganizovala World Stars Gala v Praze. Patřila k nejúspěšnějším reprezentantům českého baletního umění v zahraničí. Se svým partnerem Lubomírem Kafkou vystupovala v Madridu (1978), v Novosibirsku (1978), v Mnichově a Berlíně (1979), v New Yorku (1979), v Torontu v National Ballet of Canada (1980), zúčastnili se turné po USA (1980), dále vystupovali v Japonsku (1982), na Kubě (1982), v Itálii a dalších zemích. Získala několik 1. a 2. cen na baletních soutěžích v Praze (1975), Lausanne (1976), Tokiu (1978), ve Varně (1978) a v americkém Jacksonu, kde společně s Kafkou získala i cenu za nejlepší baletní pár (1979). Natočila několik baletních filmů doma i v zahraničí. V roce 1995 byla uvedena do americké síně slávy Hall of Fame. Stala se členkou odborné rady při prvním ročníku Monaco Dance Awards a od roku 1998 zasedá v porotách mezinárodních baletních soutěží. Pořádá Prague Ballet Gala (od 2006) i letní baletní kurzy (od 2007). Pro Národní divadlo moravskoslezské nastudovala Stvoření světa (2008). Založila United Ballet Artists (2015) a působila jako profesorka na The Korean National University of Arts v jihokorejském Soulu a vedla semináře na univerzitách v USA: Yale University, Dartmouth College a Purdue University. V současné době pracuje jako pedagog, baletní mistr a choreograf. 

 


Fotogalerie

Don Quijote (Jana Kurova, Lubomír Kafka). Foto: JMK Collection.

Don Quijote (Jana Kurova, Lubomír Kafka). Foto: JMK Collection.

Mezinárodní baletní soutěž ve Varně (Jana Kůrová a Yurij Grigorovič). Foto: JMK Collection.

Mezinárodní baletní soutěž ve Varně (Jana Kůrová a Yurij Grigorovič). Foto: JMK Collection.

Marná opatrnost. Foto: JMK Collection.

Marná opatrnost. Foto: JMK Collection.

Giselle (Jana Kůrová). Foto: JMK Collection.

Giselle (Jana Kůrová). Foto: JMK Collection.

Témata článku

BaletInternationl Summer Ballet ProgramJana KůrováPrague International Ballet Gala

Balet ND

Tanec

Přání

vložil Jan

IP: 90.177.33.133
Reaguje na:
Paní Kůrová,
Přeji Vám k Vašemu jubileu hodně zdraví,spokojenosti a tvůrčích nápadů pro pedagogickou a choreografickou činnost.Sledoval jsem Vaší baletní kariéru,kdy jste s partnerem Lubošem Kafkou dosahovali světových úspěchů.Pamatuji se na Vaše role na scénách Národního a tehdejšího Smetanova divadla.Byla jste skvělá.Honě štěstí.
+2 0 ! Odpovědět

Zobrazit další komentáře 1

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: