Chtěla jste být baletkou už jako holčička?
Vyrůstala jsem v umělecké rodině, tak volba byla jednoznačná. Musím ovšem přiznat, že byly chvíle, kdy jsem zvažovala zcela jinou cestu. Když jsem byla malá, malovala jsem si pohádky a moc mě to bavilo. Později jsem přešla na návrhy baletních kostýmů a to mě drží dodnes. Balet jsem zároveň obdivovala a představovala jsem si, že až budu velká, budu tančit hlavní role v těch skvělých baletních představeních, která jsem viděla.
Byl pro vás vzorem váš otec? Čerpala jste z něho energii, inspiraci ve své taneční a pedagogické činnosti?
Tatínek je mi stále velkou inspirací. Naučil mě, že balet vyžaduje ohromnou každodenní práci, aby se na jevišti docílila krása a vzdušnost pohybu, aby se každou rolí umělec posouval k vyšším cílům, a hlavně, aby se každou rolí něco řeklo. Obsah a děj baletního představení je pro něj nejdůležitější stránkou tvůrčího procesu.
Co se týká pedagogické činnosti, tak zde čerpám hodně ze zkušenosti maminky, která byla přední balerínou Slovenského národního divadla a později Národního divadla v Praze, kde působila dlouho i jako baletní mistryně a pedagožka. Na vrcholu své aktivní profesionální kariéry byla na roční stáži v Baletní akademii A. J. Vaganové. Jejím hlavním pedagogem byl slavný Alexandr Puškin. Po absolvování dostala nabídku jako sólistka na angažmá v Mariinském divadle. V dnešní době s ní hodně konzultuji různé detaily a nuance, které se postupně z baletních děl vytrácejí.